Medaile

zlaté
  • Krutá (zá)krůta 10 (2016)
  • Svíčky 10 (2013)
  • Palapeli 2 (2013)
  • Svíčky 7 (2010)
  • Sešlost (v Posázaví) (2010)
  • Lamí stezkou 2010
  • Tmou 8 (2006)
  • Lampa 3 (2005)
  • Osud 1 (2004)
stříbrné
  • NaPalmně2016
  • NaPalmně 2012
  • Palapeli 2012
  • Noc tapürů 5 (2011)
  • NaPALMně (2011)
  • Ostrovtip 2 (2011)
  • Krtčí norou 7 (2010)
  • Bedna 2009
  • EXIT 7 (2008)
  • Osud 2 (2005)
bronzové
  • Palapeli 2015
  • Per partes 2014
  • Ostrovtip 4 (2013)
  • Krutá (zá)krůta 6 (2012)
  • Krutá (zá)krůta 5 (2011)
  • Lamí stezkou 2008
  • Dnem 6 (2007)

Reportáže

Krutá (zá)krůta 10

červen 2016

Ivo Cicvárek, Honza Kořínek, Martina Pomikálková, Tom Kuča

Albertů je mnoho. Jenže už taky z valné většiny dávno tátují a mámí, případně lítají po konferencích ve světě, muzicírují a tak dále, samé výmluvy, blablba. Jednu chvíli to vypadá, že na Krůtu půjdu sám. Už už si chci poprvé ve svém šifrovacím životě vyvěsit inzerát: něco ve smyslu "letitý maskot hledá tým mladých krásek", když tu Honza Kořínek píše, že by teda šel. Nechávám si zajít chuť na krásky, které by mě obdivovaly, a spokojuji se s Honzovým plnovousem. Zbytek týmu to ovšem obsadit nepomáhá, z Albertů pouze Pospec řekl, že by hrál, ale jenom dopoledne.

S kým bych si tak rád zahrál? Třeba s Martinou Pomikálkovou - hráli jsme spolu jen jednou (Haluz 1 - to je fakt šifrovací pravěk), snad bude mít čas a chuť. A kupodivu jo. Navíc sežene ještě Toma Kuču ze Sešlosti a jsme komplet. Tom je mimochodem tvůrcem Statku (statistického webu šifrovaček) - zřejmě proto nás jeho algoritmus okamžitě pasuje na jedny z favoritů. Naštěstí ne na vítěze, to přivolává smůlu.

Největší problém před hrou je tady: jak se budeme jmenovat? Chvíli volíme výhružné Albert Prahory, aby se soupeři vyděsili, ale s Tomem už by to bylo Albert Prasešlost, což příliš připomíná prase, či Albertí Sešlost v Prahorách - zavrhnuto jako příliš dlouhé. Nakonec volíme prosté Albert +-, název odvozený ze starých časů, když jsme mívávali v týmu hodně hostů.

Ve čtvrtek všechny obesílám mailem, aby byli na startu včas, načež si v sobotu ráno doma nechám papírek s vypsaným spojením z Líšně a na prvním přestupu nevím, kam jet. Honza Kořínek mě naviguje přes telefon, takže na start dorážím zhruba v devět. Nic se neděje, Krůta prý nikdy nezačíná včas. Zjišťuji, co jsme dostali - prý jen obálku. A informaci, že Krutogram se letos jmenuje Krupangram. Slovo pangram kupodivu neznám, ale Tom jeho význam osvětluje - věta, v níž jsou všechna písmena abecedy.

Bumbác, start. Krůtí gong má velmi pěkný zvuk. Slohovka je hodně zhulená, jak už tak Krůtí šifry na pohled bývávají. Za nějaký čas docházíme k názoru, že se jedná o rébus, ovšem pouze slovně popsaný. Leze nám z toho nějaké MÍSTO VELK..é? A schované v pavoukovi. I když při horším zakreslení L to trochu připomíná úplně jinou malůvku, které by se lecjaká citivka vyděsila. Že by nás ovšem už na záčátku posílali Kruťáci do p**e, se nám nezdá. Když je objevena ulice PALOUK, vyrážíme a po 200 metrech se shodujeme na přesném znění a vzhledu rébusu.

Na Palouku nás čeká pěkná hravá křížovka, doplňuji si vzdělání, že bitva na Moravském poli byla ve skutečnosti bitvou U Starých Krut. Nemáme ovšem první písmeno zprávy, která tak začíná *EZI S atd... že by MEZI S? Naštěstí v tom zbožně vykoukáme Ježíše a jde se.

Ježíš je ovšem z rodu ježíšů "předvěřícímidobřeschovaný". Neschovává se navíc za pikolou hned na začátku jižního konce ulice, a proto s námi zřejmě nechce hrát. Jen množství luštících týmů nás utvrzuje v tom, že Alberti+- hledají +- správně. S pomocí milé místní paní Ježíše najdeme. Vlezl si do soukromé zahrady, kulišák jeden. To je proti pravidlům geokešingu, naštěstí ne šifrovaček. Navíc za ním nemusíme, šifra je u plotu.

Rotující kolečka jsou naprosto skvělým příkladem transpoziční šifry. Trváme na tom, že i pravoúhlá mížka nebude v šifře jen tak - a ono taky ne, Honza si chvíli hraje s čárami, rotuje a leze mu z toho krásné bludiště. Doluštění je pak již snadné. Na odchodu nejen míjíme utrápené Krtky (tedy vlastě Slowfoxtrot), ale hlavně Zuzku (nevím za koho dnes hrála), která s kolegou s týmu zasquatovala plácek před Ježíšem, jehož utrápená tvář se tyčí asi 2 metry nad Zuzkou, skryta ve stínu zahrádkářské džungle. I Zuzka má utrápenou tvář. Utrápená situace. Nějak se mi nezdá, že by luštili metr od šifry, proto se opatrně ptám, zda už šifru našli. Prý ne - prý tady jen čekající na hledající zbytek týmu. Chvíli se ve mě pere škodolibost a pravidlo neradit s pocitem, že teď už další příchozí týmy nemají vůbec žádnou šanci. Vítězí pocit, že šifrovačky by neměly být o dohledávání a říkám Zuzce: Otoč se. Výraz na její tváři byl nezapomenutelný. Utrpení končí.

Nebo začíná? Na dalším stanovišti už je relativně prázdno, to se však brzo mění. Začíná šifrovací mejdan, tedy alespoň ve smyslu, kolik týmů tady na další hodiny zakotví. Jsme mezi nimi. Nejblíž řešení byla naše shoda, že to zřejmě bude dle symetrií nějaká grafika, ale k prolomení tohle obecné konstatování fakt nestačilo.

Stejně tak nemělo s řešením nic společného naše pozorování, že OBROK se dá řezat na další slova. OBROK - BROK - ROK - OK - K. Zanalyzovali jsme, co se dalo. Co ještě přehlížíme? "Podle mě už jenom nápad, jak to vyřešit," říká Honza. A nic.
Opravdu smysluplné činnosti se tak věnovala pouze Martina, která sólově prolomila kódování dle Krupangramu. Což se později ukázalo jako velmi důležité.

Odcházíme společně se Slowfoxtrotem, který jako jediný tým svorky prolomil. Čímž smazal naopak svůj zákys z neprolomené předchozí rotační šifry. Ani my, ani oni netušíme, že jsme v tu chvíli na čele hry.

U pěkné vodány v Bosonohách luštíme milou slovní šifru. Nemilé je, že mi "ukradla" můj podobný nápad na šifru. Dvojnásob nemilé je, že jsem tento nápad v této šifře vůbec nepoznal. Trvá nám to natolik dlouho, že už je všude kolem zase spousta týmů.

Ale jde to - skvělá šifra s využitím semaforu, pak zajímavá duhová grafika, v níž jsme barvy neautorsky přeskočili, hard core vyluštili a teprve při dalších přesunech jsme během hovorů objevili všechny autorsky promyšlené detaily šifry.

U paneláku, který kdysi projektoval nějaký kryptošifrant, už nikoho nepotkáváme. Slowfoxtrot totiž ke své smůle luští někde hodně daleko. Štěstí stojí při nás, takže velmi brzy namapujeme šifru na 26 oken barevného Domova seniorů. Domnívám se, že územní plán města Brna by měl v budoucnu vymezit povinnost architektů dávat do každého projektu alespoň jeden podobný skrytý šifrátorský element. Brno by pak bylo opravdu Brno. Trochu je nám líto týmů, které by si tady vyzvedly šifru a šly pryč. Řekl bych, že tohle byla nejvýraznější kaňka v peří letošní Krůty. Alespoň nápověda měla u této šifry být jasnější a vracet týmy do prostoru vyzvednutí.

"Morseovku" vybíráme zároveň s Vítkem ze Slowfoxtrotů a je to naposledy, kdy vidíme nějaké soupeře. Myslíme si ovšem, že jsme jen v čele druhé vlny a že pár utržených týmů je tak 2 hodiny před námi. Nejsme tak alespoň zbytečně nervózní, nespěcháme, a přitom to jde. Morseovková pomocná slova. Je to tam! Nádherná analytická hrací kostka postavená na špičku. Je to tam! Loga zastávek MHD - barvíme. A je to tam! Všechny ty šifry měly potenciál zákysu, ale nám se vyhnul.

Do cíle jdeme již jako krutě stmelený tým, který jako první přichází do zemí českých. Nebo aspoň na Moravu. Povinnou scénku pojímáme bez zbytečných dialogů, dorozumíváme se "krukáním" a pojímáme to jako opatrnou pantomimickou kreaci. Tak kde jsou ty týmy, které se naším příchodem baví? Aspoň 2 - 3 přece před námi v cíli budou?

A nejsou. Jsme první! A docela dlouho osamoceně první. Čas na pivo a večeři - a kdo to buší na vrata? Slowfoxtrot. Jenže se nepředvádějí nijak krutě. Žádná scénka? No nazdar, nemají vyluštění krupangram a vůbec se netváří optimisticky - během dne už mu několik hodin věnovali. Držíme jim palce, druhé místo je stále volné.

Nakonec dojdou jakožto pravé Krůty už jen 2 týmy: Dopijem a pudem, Přizdisráči. Dalších několik týmů potkal stejný osud jako Slowfoxtroty: krupangram jim vystavil stopku před cílovou aktivitou.

Co na závěr? Hra byla super. Tým byl tým - chvílemi jsme si připadal až skoro zbytečný, ale to je tak vždycky, když se všichni předhání s nápady, co by se s tím dalo dělat. A když ty nápady vedou k cíli. Nebyli jsme nijak rychlí, ale vytrvale spolehliví. Po třech letech zlato na šifrovačce = radost veliká!

Krů, krů...

Sepsal Ivo Cicvárek




Zpět