Medaile

zlaté
  • Krutá (zá)krůta 10 (2016)
  • Svíčky 10 (2013)
  • Palapeli 2 (2013)
  • Svíčky 7 (2010)
  • Sešlost (v Posázaví) (2010)
  • Lamí stezkou 2010
  • Tmou 8 (2006)
  • Lampa 3 (2005)
  • Osud 1 (2004)
stříbrné
  • NaPalmně2016
  • NaPalmně 2012
  • Palapeli 2012
  • Noc tapürů 5 (2011)
  • NaPALMně (2011)
  • Ostrovtip 2 (2011)
  • Krtčí norou 7 (2010)
  • Bedna 2009
  • EXIT 7 (2008)
  • Osud 2 (2005)
bronzové
  • Palapeli 2015
  • Per partes 2014
  • Ostrovtip 4 (2013)
  • Krutá (zá)krůta 6 (2012)
  • Krutá (zá)krůta 5 (2011)
  • Lamí stezkou 2008
  • Dnem 6 (2007)

Reportáže

Krtčí norou 6

reportáž sepsal Ivo

Šestá Krtčí nora a já neprolezl zatím ani jednou z předchozích. Vždycky mi krtinu něco zašlapalo, tunel cosi zasypalo: některé ročníky jsem tak alespoň pomáhal otestovat, jindy jsem organizátorům oponoval dramaturgii hry. A vždycky mi bylo líto, že se nezúčastním, protože nápady mi připadaly hravé a styl hry mně blízký. A vždycky jsem si pak po hře četl zápisky účastníků a říkal si, že příště, fakticky už příště...

Nejblíže jsem tomu byl loni. Kočárkový tým s dvěma miminy přihlášen, strategie do pohody domluvena. A zase nic. Hru jsem proležel doma s chřipkou. Když jsem se pak pět dní před letošní Norou vzbudil s bolavým krkem, začal jsem se bát, jestli nad mojí účastí v Krtčí noře nevisí nějaká kletba. Navíc to ode mě chytila i Lucka. Půjdeme, nepůjdeme? Půjdeme! Kletba je zlomena, prosmrkána.

Příjezd na start je docela vtipný. Z Líšně autem do Bílovic, kde zjišťujeme, že silnice do Adamova je zavřená. Takže přes Křtiny? Ještě nikdy jsem z Líšně nejel do Křtin přes Bílovice. Není to třikrát optimalizovaná trasa. Ha, ha. Z auta voláme Honzovi, jestli už je na startu? Prý ne, ale bude každou chvíli, vždyť už je v Bílovicích. Autem. Tak to tam Honzo brzo nebudeš! Ha, ha. V Adamově úplně náhodou parkujeme vedle haly, kde je nakonec cíl hry. Ho, hó. A minutu před startem jsme pohromadě: Ivo, Lucka, Honza, Robert a Lenka.

Hru chceme pojmout jako trénink na TMOU, vždyť kromě Lenky jdeme v letošním tmářském složení. Tj. pokud možno žádné nápovědy, v listopadu je taky nedostaneme. A už je tu první řada. Od počátku se nám zdá pravděpodobné, že řada o patnácti členech bude něco literárního, text písničky například. Když se pak objevuje pátý obrázek s čertem, je to vzhledem ke směru našich úvah snadné. Pár týmů sice odešlo už o chlup dřív, ale jsme relativně na čele. Stoupáme po cestě obklopeni spoustou známých konkurentů. Kamarádi z Que Fria, s nimiž často hrajeme i v Albertech, supí vedle nás. Kdybychom se jich tak drželi i nadále, vždyť oni už Krtčí noru předloni vyhráli a loni skončili třetí.

Hodnocení Ivo: 9/10

Grafická šifra sice nebyla úplně na stojáka, ale písmen v kolečkách si všímáme poměrně rychle. Malovaná písmena jsme v tom cítili od počátku.

Hodnocení Ivo: 8/10

Plastelínového potomka pak máme vyřešeného něco pod 25 minut, chtělo to jen pečlivý náčrt množícího algoritmu na papír. Pobavilo nás, že holčičky mají dvě dírky.

Hodnocení Ivo: 8/10

4. šifru u důvěrně známé jeskyňky si vybíráme na 4. místě se ztrátou asi 3 minut na první tým. Běda, běda. Byla to klasika. A s těmi máme poslední dobou nějaký problém. Transpozice na Osudu, semafor na Svíčkách a braille na Krtčí noře. Vždy tak jednoduché a zásek. Naštěstí zde nikoliv fatální. Přesto nám identifikace o 45 stupňů otočeného rastru 2x3 v mřížce 4x4 trvá více než hodinu a k další šifře docházíme až někde kolem první třicítky. Cestou málem porušujeme pravidla: protože to tu znám, nekoukám do mapy a jdu kratší cestou po asfaltce, místo po značce. Jeníčci na nás hulákají: „Podvodníci!“ Vracíme se na zelenou, ztratili jsme minimálně 3 minuty, ach, ach.

Hodnocení Ivo: 8/10

U Vaječníku máme asi svoje dny. Jak jinak si vysvětlit, že zatímco řada spřátelených týmů do toho koukne a jde, my sedíme u cesty přes dvacet minut. A to nám prosím došla změna tvarů pomocí známé ikonky okamžitě. Jen jsme to nějak nedokázali přečíst. Zase náš klasický problém.

Hodnocení Ivo: 6/10

Zlomovou šestou šifru tak vyzvedáváme zhruba na 26. místě. Což je slabota. Ale vypadá to, že mnohé týmy, které by na nás měly mít více než hodinový náskok, tady ještě tvrdnou. Konečně přichází zase dobrý moment. Nenecháváme se v prvním kroku zmást dírou a snažíme se sveřepě přečíst papírovou kostku podle hrací kostky. Brutal force metodou to nakonec dáváme, mezitím pochopitelně máme jednu kostku rozloženou a divíme se, proč je uvnitř hliník. Do Humpolce asi nepojedeme, ne? Aha, když bychom dovnitř vpustili fiktivní paprsek, odrážel by se jako v zrcadle. A protože úvod textu a tudíž směr paprsku nám poradila skrytá nápověda, je doluštění dílem okamžiku. Na sedmičce už jsme zase v první desítce.

Hodnocení Ivo: 9/10

Šipečky nám sice chvíli trvají, pod vlivem Svíček v tom chci pořád vidět semafor, ale nakonec do sebe zapadají všechny analytické poznatky: musíme najít nějaký typ kontinuálního pohybu, který se provádí jen do několika málo směrů. Řadící páka? Substituce? No jasně. Jdeme dál.

Hodnocení Ivo: 10/10

Slohovky máme vysloveně rádi: tahle od počátku vypadala jako metaforický záznam něčeho, co má ustálený tvar, na něco prostorového. A Rus na konci nás hned nakopnul. Periodická soustava prvků, ostatně je i v pomůcce od organizátorů! Chvíli nám zabere doluštění, ani vystudovaný chemik Lucka si deset let po škole nedokáže vzpomenout, jak se číslují B skupiny, takže místo PTÁK nám tam pořád vychází PREK. Přítel na telefonu nám ujasňuje systém AB skupin a už tu na nás cosi toká. Interpretovat ptáka hlušce jako studánku U tetřeva je prostě vtipné.

Hodnocení Ivo: 9/10

Přesun je konečně orientačně trochu náročnější, ale za světla to je proti nočním hrám přeci jen o dost větší pohoda. Kolem pramene je rozloženo překvapivě mnoho týmů, odhadem vlastně skoro všichni, co by před námi měli být. Maximálně jeden až dva týmy nevidíme. Čekáme něco hodně záludného. Od počátku se nám zdá větosled divný. Syntakticky je to podivně kostrbaté a neodpovídá to ani faktům vyneseným do mapy. Např. zacházka by jednoznačně měla být Olešná, a ne Výří skála. Přečteme si text odzadu a hele, dává to najednou smysl. Jistí si však nejsme: je to už opravdu všechno? Než se trápit hledáním nějakého dalšího stupně, který v šifře třeba ani není (byla tam skrytá nápověda, na kterou jsme v té rychlosti nepřišli), raději vyrážíme. Cestou se utvrzujeme v tom, že naše řešení je logické. Že to je prostě netradiční šifra, jakou byl třeba OD SUD na Svíčkách v Jičíně. Na Novém hradu máme ale sevřené půlky, zvlášť když týmu před námi není jejich řešení uznáno. V tu chvíli máme pocit, že ani naše řešení není definitivní. Ale bylo! Hurá, jsme tu v první pětce. Docela jsme se pohnuli z místa.

Hodnocení Ivo: 8/10

Štěstí už jsme zřejmě vyčerpali. Téměř 45 minut nám trvá najít skrytou nápovědu, tj. písmenka SUDOKU, která nebyla zakrytá tečkami po složení šifry. Pak se bezvýsledně snažíme až do půl osmé najít nějakou logickou aplikaci sudoku, která nám buď uspořádá všechna písmena do zprávy, nebo některá z nich vybere. Bohužel jsme se (když už přišel nápad správným směrem) příliš upnuli na nápovědu, kterou jsme v tu chvíli interpretovali jako návod hledat sudoku stejného typu. Na šifru v podvečer docela nadáváme, ale zpětně se mi zdá nedomyšlená jen ta nápověda (imho neměla být žádná). Ono by totiž řešení, které by vymezilo na písmenném poli nové rozložení sudoku s nepravidelným rastrem a číslováním 0-5, bylo možné. V takovém řešení by se pak nejprve přečetla po řádcích písmena na „nultém“ levelu (tj. nápis sudoku) a pak obdobně po levelech celá zpráva, která by spotřebovala všechna písmenka. Bohužel i nápad na sečítání teček přišel až po sedmé hodině, kdy nás nakopli Haluzáci - po delším záseku šifru vyluštili. Ostatně i Tučnáci, vítězové letošního ročníku, odcházeli v době, kdy už jsme měli prolomený ten první stupeň. Poučení pro příště: ignorovat tak významný, informace obsahující, prvek šifry, jako byly číselné hodnoty (vzniklé množstvím teček nakupených na jednom poli), se nevyplácí. S čísly jsme měli pracovat hned po odhalení nápisu sudoku a šifru bychom pak snad dali.

Hodnocení Ivo: 7/10 (víceméně za nápovědu, samotná šifra byla těžká, ale fajn)

Padla tma. Nemám čelovku, zapomněl jsem ji doma a počítal jsem s tím, že do tmy budeme v cíli. Desítku jsme vzdali a stejně mám pocit, že další čtyři očekávané šifry už těžko stihneme v limitu, zvlášť jestli budou podobně brutální. Od Toma Hanžla na mostku si naštěstí bereme obrázky, z nichž je cítit rébus na sto honů. Nejprve rotujeme písmena WC, hned vzápětí grafické symboly pro pohlaví. To, že vychází kostel jsme si všimnuli hned, ale stejně nás interpretace druhého symbolu docela zdržela, a ke kostelu nakonec jdeme s mírnou nejistotou. Ano, leží sice ve směru oné „šipky“, ale jistota to není. I druhé netradiční řešení naštěstí bylo v souladu s organizátorskou logikou a my dostáváme třináctou šifru. To, že dvanáctka chyběla, jsme postřehli až doma v Brně.

Hodnocení Ivo: 7/10

Jdeme na to analyticky a vyplatilo se. Hledáme něco „známého“, co má deset různých vyjádření (např. něco jako číslice). Hledáme skrytou nápovědu v nápisech a těch domečků je tam hodně. Co takhle domeček kreslený jedním tahem, vždyť do něj by se trojka z loga vepsala přesně takhle. Za necelou půl hodinu je šifra naše. Jsme z ní hodně nadšení, v cíli jsme pak zjistili, že se některým týmům nelíbila. Nám ano: přišli jsme na řešení pomocí analytických kroků, což máme rádi. A je to hravé a originální využití netradičního rastru.

Hodnocení Ivo: 10/10

Ve sportovní hale na nás čekají emoce. Závěrečný dynamix kombinující pohyb, přemýšlení a týmovou taktiku je nápor na unavené nervy. Párkrát na sebe trochu štěkáme, než přijdeme na řešení, které je hodně na jistotu. Oproti organizátorskému postupu jsme ovšem vynechali některé kroky, náš systém by např. neodhalil rozdíl ve slovech TANEC, RANEC. Byli jsme si toho vědomi, ale řekli jsme si, že případně doladíme systém až na druhý pokus. Na KANCE ovšem i náš systém stačil. Každý se pomocí pohybového algoritmu podíval, v jakém rozmezí se nachází jeho písmenko. Algoritmus jsme vytvořili tak, aby informace sice byla všem dána nadbytečně mnohokrát, ale zároveň aby bylo jasné, co přesně v kterém okamžiku kdo dělá. Vzhledem k počtu kroků jsme se ke scrabblení dostali až po čtvrté minutě, ale stihli jsme to.

Hodnocení Ivo: 10/10

Chvíli uvažujeme, zda se zdržíme do vyhlášení výsledků, ale v hale je příliš velký hluk a doma nás čekají rodiče hlídající děti, takže dáváme přednost odjezdu.

Co říci o prvním "nekočárkovém" průlezu Krtčí norou? Byla to extrémně vychytaná šifrovačka. Výborně organizovaná, s nebývale velkým množstvím hezkých šifer. A to letošní rok (jmenovitě Bedna, Osud, Svíčky) nastavil laťku vysoko. Krtčí nora se do sezóny 2009 vklínila stylově! Vysokou kvalitou, hravostí a dokonalou organizací.

Celkové hodnocení hry Ivo: 10/10


Zpět