Medaile

zlaté
  • Krutá (zá)krůta 10 (2016)
  • Svíčky 10 (2013)
  • Palapeli 2 (2013)
  • Svíčky 7 (2010)
  • Sešlost (v Posázaví) (2010)
  • Lamí stezkou 2010
  • Tmou 8 (2006)
  • Lampa 3 (2005)
  • Osud 1 (2004)
stříbrné
  • NaPalmně2016
  • NaPalmně 2012
  • Palapeli 2012
  • Noc tapürů 5 (2011)
  • NaPALMně (2011)
  • Ostrovtip 2 (2011)
  • Krtčí norou 7 (2010)
  • Bedna 2009
  • EXIT 7 (2008)
  • Osud 2 (2005)
bronzové
  • Palapeli 2015
  • Per partes 2014
  • Ostrovtip 4 (2013)
  • Krutá (zá)krůta 6 (2012)
  • Krutá (zá)krůta 5 (2011)
  • Lamí stezkou 2008
  • Dnem 6 (2007)

Reportáže

Bedna 2010

Ivo Cicvárek (autor reportáže)
Kačka Píchová
Tom Hanžl
Clyde

aneb

bylo nás...

Bylo nás pět. Po loňské spanilé jízdě, kterou utnula až vaječná hradba posledního úkolu záludné Bedničky, jsme se prakticky hned shodli, že unikátní složení týmu Tom, Kačka, Ivo, Medvěd a Honza bychom rádi dali do roka znovu do kupy. Nejde o to, že bychom v rámci svých domovských týmů (od Albertů přes Prahory ke Que Friu) patřili vždy k těm nejlepším (alespoň já se tak necítím:), ale jako celek jsme fungovali více než dobře. Nikdo nebyl zbytečný: každý myslí trochu jiným směr, někdo analyzuje, jiný dotahuje, další hecuje. Tým ozubených koleček, která do sebe velmi dobře zapadají.

Plány jsou plány, realita může být jiná. Zarytý geokačer Medvěd neodolal týden před Bednou vábení Geobrnění, v noci z pátku na sobotu totálně promoknul, prochladnul a skončil s horečkou a antibiotiky. Stačil za sebe nominovat souputníka z Que Fria - Clyda. Zase nás bylo pět.

Je pátek večer, devátá právě minula. Volá Kačka: „Honza je nemocný!“ Následující dvě hodiny jsme strávili procházením telefonních seznamů spřátelených hráčů. Nic. Buď jdou s jinými, nebo na Bednu nemůžou. Většinou z rodinných důvodů. A byli jsme čtyři. Chvíli jsem nevážně dumal, zda nemám na poslední chvíli přetáhnout do týmu svoji ženu, která sestavila sesterský tým Albert StalloAno, ale pochopitelně jsem se o to nakonec ani nepokusil.

Z Bednářských listů jsme letos nic extrémně zajímavého nevyčetli, žádná předluštěná šifra typu loňských státu EU. Tím více máme v textu podtrhaných podezřelých výrazů. Věřím například, že u jedné šifry bude nutné něco pečlivě spočítat, v druhém kroku vybrat, ve třetím přeskupit. Ale těžko to budou porodnice.

Praha. Svíčková v restauraci byl vyslovený zločin kuchaře. Na obrazovce běží Butch Cassidy a Sundance Kid. Měli by napálit pár ran z koltu směrem ke kuchyni. Vyrážíme někam do středu Nového Města, kam nás nohy zavedou. Místo nijak neplánujeme, shodou okolností jsme v jednom ze dvou přirozených center, kde se shluklo nejvíce týmů. Při luštění se to ukazuje být výhodou. Poměrně brzo přicházíme nezávisle s Tomem na to, že sekvence se opakují po 50 znacích, doluštění – vzhledem k enormnímu šumu – však zabralo minimálně dalších 20 minut. A Kačka se někam ztratila. Byli jsme tři. Necháváme Clyda na hlídce a supíme s Tomem k Vyšehradu. Byli jsme dva. Cestou ztrácím památeční čepičku ze TMOU X, vracím jsem. A jsem sám.

Hodnocení předstartu: 6/10

Naštěstí se na Vyšehradě velmi brzo potkáváme, vyděšeni ze 4 stránek obdržených pravidel. Při samotných soubojích máme víc štěstí než rozumu. Nejprve týmově luštíme: soupeř si nás vybral sám, zdálo se mi zdvořilé představit se. Koukají na nás posléze trochu divně, a vedou řeči, že si to holt s námi jen vyzkouší. Já tedy nemám pocit, že máme výhru v kapse. Nakonec šlo doslova o sekundy – soupeři začínali a už ve druhém cyklu šifru dolušťovali. Nestihli jen poslední klíčové slovo „Novosvětské“. Nám se to v našem druhém cyklu doluštit podařilo. První bod. Pokračujeme na luštění „v šestiúhelníku“. Zde se nám sice daří rychle odkrýt princip šifry „padající písmena“, ale doluštit jsme to nezvládli. Hodíme si korunou. Házím, mince letí vzduchem, dopadá na zem 3 metry od nás. Vítězíme. Hmm, ale radost z toho tak nějak nemáme. Úprk ke stanovišti „město, moře...“ Zvládneme to? Start je za 15 sekund! „Je tu někdo volný?“ Hlásí se nám opět neznámý tým. A opět máme navrch jen velmi mírně – pouhá dvě slova nás postrkují z Vyšehradu pryč...

Hodnocení: v kombinaci s předstartem trochu zvláštní. Samotná myšlenka soubojů super, ale klidně to mohl být rovnou začátek. Tj. samotné aktivity 7/10, zařazení 2/10.

Druhou šifru analyzoval Tom rychleji, než jsem se stačil napít. Dvojková soustava, pak to bude určitě grafika. Nebyla. A co to přečíst po sloupcích a převést opět na písmena. Jdeme dál.

Hodnocení: 6/10

Zato trojka nás příjemně potrápila. Je jasné, že budeme stříhat. Paralelizujeme činnosti, s Kačkou stříháme, Tom a Clyde analyzují šifru, postupně začínáme dílky podle písmenných asociací v rozích slepovat k sobě. Vzniká jakési divné vejce. A co znamenají ty šipky? Jasně, prohodíme mezi sebou slova – ta by pak mohla dát nějakou společnou indicii. Nebo synonyma, která začínají na stejné písmeno! Je to tady, vajíčko je popsáno písmeny. Jenže ouha, písmena nejdou přečíst. Dlouho, dlouho dumáme co dál. Mezitím přišla nápověda, zdá se nám však, že nepatří k této šifře. Spočítat si díry? Jaké? Nemělo tam být díly? Raději nápovědu neřešíme a nakonec si sepisujeme jednu čtveřici na papír. A hele, ona se shodují hned první dvě písmena. Doplňujeme chybějící znaky a již pohodlně čteme tajenku. Odhaduji však, že time-out jsme předhonili jen o pár minut.

Hodnocení: 9/10

Vzhůru nad Bránické skály. Kačka čte šifru, okamžitě nás napadá teorie: co na základě nějakého skrytého znaku určit, které věty platí a které ne? Skrytý znak? Tak co nějaká skrývačka? Koukejte: tady jsou všude skrytá ne. A o kus dál skryté ano. Podtrháváme, hledáme na základě „ano-vět“ místo, které vyhovuje podmínkám. Jasně, bude to tahle točna tramvaje za Baranďákem. Dumáme jen, jak se dostat na druhou stranu. Přes Baranďák se přece pěšky nemůže, nebo že by ano? Ptáme se místních, Ti vědí kupodivu kulový. Až těsně u mostu vidíme cedulku se značkou pro pěší. Fakt je tam chodník a cyklostezka. Geniální. Průchody pod všemi dálničními přivaděči se mi velmi líbí. Tohle v Brně nemáme...

Hodnocení: 8/10

Ani planetky nás dlouho nepotrápily. Morseovkový strom ve slušném obalu. Jde jen o to nepropadnout panice, prozkoumat všechny cesty čtení a včas uvidět zprávu napsanou na papíře pozpátku.

Hodnocení: 6/10

Kolem jede tramvaj – ta přece míří naším směrem, hurá do ní. Dveře se zavírají, frčíme. Nějak dlouho, že bych se přehlédl? „A k...a, do p...e! Vždyť ta šalina (sic) jede až na kopec, viadukty jsou jinde, v údolí!“ Tři mladíci oblečení do barev dnes vítězné Sparty se zájmem poslouchají sprostá slova, kterými si ulevuji. Jeden z nich se ke mě nakloní: „Nejste náhodou z televize? Ze Za školu?“ „No to jsem, odkud se známe?“ „Náš tým bude příští týden ve finále, jsem z publika.“ Aha, alespoň gymnazisté vidí, že soutěžení má pan dramaturg v krvi. A sprostá slova taky.

Nakonec to taková ztráta nebyla, ze zastávky tramvaje se dá do údolí lehce dostat a je to z kopce. Viadukty se před námi zjevují jak brány Gondoru. Naprosto uchvacující pohled, pilíře mířící k již potemnělému nebi. A pod nimi nádherná metaforická šifra, která nás potrápila na téměř hodinu. Nakonec jsme paličky čela (neboli mláděte basy) vyhodnotili jako makovice a pak se nějak dostali k opiu a jejím producentům. Zkrátka nám z toho lezli drogy a co je drogou cyklisty. Přece kolo! A kola lidí, to už odněkud známe. Jinak řečeno, naprosto nesprávnými úvahami jsme dospěli ke správnému výsledku v klíčové části, která odkazovala na lávku pro pěší. Hřbitov jsme totiž vyluštili poměrně brzo, tušili jsme, že k němu půjdeme, ale zdálo se nám to stále příliš haluzící: hledat bez přesnějšího doluštění. Ztratili jsme 3 místa v průběžném pořadí, ale pobavili se!

Hodnocení: 10/10

Hřbitovní grafika asi mohla zastavit jen málokoho, trochu se divím, že nebyla v dramaturgii hry prohozena s trojkou. Navíc šifra založená na inverzi č/b už se na Bedně kdysi objevila (což v zásadě nevadí, provedení bylo zde jiné).

Hodnocení: 5/10

První delší přesun, první pot, první popáleniny od kopřiv, když si zkracujeme cestu podél plotu. V okolí kaple posedává několik známých firem: Prahory, Pralinky, dole v zastávce (asi?) Tučňáci. Vybíráme závětrné místo a pouštíme se do luštění. Tom provádí frekvenční analýzu a nezávisle s Kačkou dospívají k podobnému zjištění – jde o zápis do krychle 4x4x4. Objevujeme prostorového hada, který vede na diagonály. V tu chvíli netušíme, že sotva dvacetiminutové luštění nám přiblížilo čelo závodu na pouhých 15 minut.

Hodnocení: 10/10

Naučná stezka vede krásnou přírodou, pátá cedule je umístěna vysloveně luxusně nad hranou Prokopského údolí. Nočními výhledy se však dlouho nekocháme, zjišťujeme, že čelo je opět nadosah. Musíme. Á nic! Tři hodiny trápení. Přitom šifru jsme měli v zásadě zanalyzovanou dobře. Tak nemožné vzdálenosti a úhly musí být dány nějakou vnější vnucenou informací. Samotný papír k vyluštění nestačí, je nutné nějakou informaci zpětně do šifry vložit. Kde hledat dodatečné informace? Přece v mapách (proto to vychýlené SVJZ, vždyť české mapy také nemají horní okraj přesně k severu). A ejhle: na oficiální mapě terénu je 15 červených teček, ve stejné velikosti a počtu jako jsou tečky na šifře. A jedna z nich je porodnice na Bulovce, o porodnicích se přece psalo v Listech. To musí být ono, to přece není náhoda. Byla. Míček zůstal nevyloven. Považuji to za naši velkou chybu, ani jednou se nikdo z nás nezeptal, jestli nemáme z dřívějška ještě něco jiného, co jsme nepoužili. Ani na „vejce“ pečlivě schované u Kačky si nikdo z nás nevzpomněl. Šifra je hodně brutální, ale vzhledem k tomu, že ji řada týmů prorazila, nemá v principu chybu. Navíc šifra, kterou nevyluští Prahory a přitom ji dají jiné týmy? Sen organizátora...

Hodnocení: 9/10

Po třech hodinách marnosti přichází timeout a odkaz na náhradní šifru. Naštěstí není daleko. Slézáme do údolí, bez báglů s Clydem uháníme pro zadání, potkáváme se s Prahorami (což se ukazuje jako jeden z evergreenů této Bedny, naše časy se liší vždy jen o pár minut). Pak zpět k týmu. Přebývající písmena tvořící šifrovací mřížku odhalujeme rychle, přeci jen nám to dodalo nový optimismus. Nic není ztraceno, byť Tučňáci jsou již v nedohlednu.

Hodnocení: 7/10

Výběr dalšího stanoviště je opět luxusní – nádherné staré lomy. A v nich krásná grafická šifra. Frekvenční analýza úseček vykreslila na papíře krychli – resp. ukázala, které pozice nejsou obsazeny nikdy – a ten zbytek byl evidentní zápis krychle. Máme tedy několik krychlí, na nich zvýrazněné některé hrany. A musí to být nějaká substituční šifra – byť by ta substituce byla dána grafikou. Kdyby byla krychle průhledná a byly by vidět pouze hrany, nedá to z některého pohledu písmena? Dá. Vždycky jsem nadšený, když tvůrce šifry objeví originální grafický rastr.

Hodnocení: 10/10

Rozednilo se, od této se vyplatí makat, běhat, když to není moc do kopce. Přesun k rybníku však do kopce je. Funíme, potíme se. Logické úlohy naštěstí Tom řešil průběžně, hodnotit nebudu, ani jsem je neviděl. Vrata tělocvičny nás brzy pohltí. A za nimi stádo robůtků, bohužel ve stavu zcela součástkovém. V první chvíli jsem nadšený. Asi po hodině dosti mravenčí práce, která zjevně nevede k rychlému výsledku, mě začíná úkol dost nudit. Konstrukce vyžaduje příliš velkou přesnost a na kreativitu, či urychlení zde prostoru mnoho není. Navíc mám (nevím nakolik oprávněný) pocit, že úkol není zcela fér. Některé týmy mají ve svých řadách členy, kteří tuto konkrétní stavebnici znají a vědí, co od ní mohou čekat. My na vše přicházíme metodou pokus/omyl. No nic. Robůtek už přeci jen trochu funguje, můžeme ho párkrát vyzkoušet přímo v bludišti. Máme ho nastaveného hodně na zvukové povely, reaguje však, mrška, kupodivu jen na sprosté. Asi na té umělé inteligenci něco bude. „Stůj, hajzle!“ A stojí, přijímá zprávu a my jsme šťastní, že můžeme pokračovat! Stálo nás to bezmála 4 hodiny.

Hodnocení: fakt nevím... Nápad 7/10, ale nějak mám pocit, že šifrovačka není soutěž mladých konstruktérů. Dramaturgicky pak hodně mimo: stáhnout lidi z krásného terénu v místě hry, kdy jsou pravděpodobně dost nabuzení na šifrovaní, nic moc.

Pádíme, podle našeho názoru na třináctku. Ta se ale nekoná, místo ní je podivné stanoviště 12b. Hm, tak tohle mi smysl fakt nedává.

Hodnocení: 1/10

Konečně třináctka. A na ní šifra, kvůli které stojí za to hrát! Naprosto geniální kombinace skládačky a morseovky. Šifra hravá a přitom hodně těžká. Složeno máme, chápeme, jak podle šipek přeskupovat vzniklý papírový hlavolam, hledáme pouze nějaké jednoznačné zacyklení celé cesty. Jsme sami zacyklení v představě, že tuto cestu lze uvidět jako stav. Ona je však skryta v šifře jako „proces“. Nakonec to máme. Opět, stejně jako na 9, 10, 11 a 12 odcházíme asi 5 minut po Prahorách. Ty podvědomě tuší, že nás mají v patách, proto běží. My běžíme též. K romantickému tunelu do nitra lomu dobíháme se ztrátou necelých 5 minut.

Hodnocení 10*/10

Do konce hry zbývá sotva čtvrthodina, dál už se nedostaneme. Navíc víme, že Tučňáci zde jsou od půl osmé a s šifrou nehnuli. 10 minut ještě luštíme, jen ze sportu. Konec. Jsme neoficiálně čtvrtí. Přesunujeme se zpět do školy. Bratrský tým Albert StalloAno skončil na devítce, dost otrávený. Potvrzuje se moje tušení, že i pro poměrně zkušené týmy byla letošní kanonáda těžkých šifer jako celek přehnaná. Přehnaný byl i optimismus tvůrce 14. šifry. Tohle je podle mě šifra řešitelná tak po dvou dnech, nikoliv po dvou hodinách. Na internetovou šifrovačku prosím, ale do terénu je její zařazení smrtící. Tučňáci si zasloužili vyhrát...

Hodnocení: 2/10 (hodnotím umístění šifry v celku hry, nikoliv originální nápad)

Je po Bedně. Po Bedně, která byla plná nádherných nápadů – hravých i analytických, měla vynikající krajinné scenérie, měla svou atmosféru. Po Bedně, do které organizátoři investovali velké množství energie a která byla bezchybně zorganizovaná. Přesto jí něco chybělo. Mám pocit jako v kinosálu: film má vynikající kameru, slušný střih a neotřelé triky. Jenže příběh jako celek tak úplně nefunguje, nezanedbatelná část sálu se na sedačkách ošívá a jen několik fajnšmekrů vrní blahem nad dílčími detaily. Patřím k těm fajnšmekrům. Já si tenhle film užil. Ale tuším, že značná část dalších diváků se mnou tenhle pocit sdílet nebude. Přesto, nebo snad právě proto bude můj report končit velkým poděkováním: díky orgové za inspiraci, otevření nových obzorů ve tvorbě šifer! Díky za odvahu být kontroverzní! Díky za asi nejobtížnější hru po stránce šifer, které jsem se kdy zúčastnil!

Hodnocení celé hry 8/10

Zpět