Medaile

zlaté
  • Krutá (zá)krůta 10 (2016)
  • Svíčky 10 (2013)
  • Palapeli 2 (2013)
  • Svíčky 7 (2010)
  • Sešlost (v Posázaví) (2010)
  • Lamí stezkou 2010
  • Tmou 8 (2006)
  • Lampa 3 (2005)
  • Osud 1 (2004)
stříbrné
  • NaPalmně2016
  • NaPalmně 2012
  • Palapeli 2012
  • Noc tapürů 5 (2011)
  • NaPALMně (2011)
  • Ostrovtip 2 (2011)
  • Krtčí norou 7 (2010)
  • Bedna 2009
  • EXIT 7 (2008)
  • Osud 2 (2005)
bronzové
  • Palapeli 2015
  • Per partes 2014
  • Ostrovtip 4 (2013)
  • Krutá (zá)krůta 6 (2012)
  • Krutá (zá)krůta 5 (2011)
  • Lamí stezkou 2008
  • Dnem 6 (2007)

Reportáže

Krtčí norou 7

ÚVOD DO VÍTĚZNÉ STRATEGIE ANEB SEMINÁŘ U PROFESORA TEORIE ŠIFROVÁNÍ I.C.

Po letošní Bedně, kdy mě Ivoš nevzal do týmu :-) a po neúspěchu odstrčených Albertů dostalo značnej zásah mý sebehodnocení a padaly důchodcovský úvahy, jestli po dvou dětech, což se rovná asi tak 365x2 nocím bez pořádného spánku, mi můžou šifrovací hry ještě něco přinést, jsem teď zavětřila šanci omrknout, jak se to dělá, aby se vyhrála šifrovačka.

Výchozí předpoklady pro úspěch: Ivoš je značně excitovanej z letošní úspěšné Albertí sezóny, tým je dobře poskládanej (last minute posila Mates byl skutečně solidním přínosem) a hlavně - Krtčí nora se hraje ve dne :-)

Vstávat v 6:45 na vlak sice není úplně atraktivní sobotní program, ale povedlo se. Počásko přeje, tak se těším na výlet s kamarádama :-)

Na srazu v Lelkách stejně zase kecám s kámoškama - matkama o dětech, ale odtrhla jsem se včas, abychom v plném Albertím počtu naklapali před úvodní prádelní šňůru.

ÚVOD
Ivoš pokračuje v hecování, co prováděl už mailem, totiž abysme otipovali úvodní řadu předem. Čumíme do obrázků, ale vnuknutí nepřichází. Na šňůře visí 120, nějaký tým jásá "máme" (věštění asi nebude ojedinělá strategie). My nic. Druhý obrázek - kopačák + mapa města. Povídám: AC Milán, ale kulturologická sekce jde ověřit město. Vídeň. Fotbalový fanoušek Ivoš na to, že ve Vídni je klub Rapid - a jsme doma. 120, Rapid, jaká je poslední Škodovka? Tempo pro začátek slušné.

Na Babu makačka, sice neběžíme, ale na průměrnou rychlost pohybu to vyjde na stejno.

ŠIFRA Č. 2
Plynulá kolektivní práce. Identifikujeme obrázky, s tím si všímáme, že shluky písmen mají stejný počet znaků jako název obrázku (buchlo to do očí myslím u KRÁVY), zároveň graficky je jasné, že obrázky mají vstupy a výstupy, tj. něco se tam transformuje, což ověřujeme opět u krávy - tráva-kráva-máslo. Tak co kdybysme ztransformovali ty shluky písmen, a je to. Že jsme nepobrali transformaci Ježíše nevadí, jedno chybějící slovo hladce domyslíme.

Rychlá porada orientační sekce (Ivoš + Mates) a zdrhačka dál. Teda pardon, defaultně je to chůze. Krajina sviští, cesta, zkratka, křoví, hrst ostružin, co byly tak velký, že nešly přehlídnout ani při běhu (teda soráč, chůzi). Buch, to je výhled! Aha, to už jsme tady.

ŠIFRA Č.3
Kmeny válčí. Jak že se jmenujou? Hele, to jsou A, B, AB a 0. Od matury daleko, biolog mezi náma žádnej. Ale Ivoši, mám dojem, že ty seš se svým vzácným ABčkem univerzální dárce. Nebo příjemce? No zavoláme radši Robově ženě doktorce. Než Rob stačil vysvětlit do telefonu požadavek (doufám, že Kamča aspoň ví, že je Rob na šifrovačce, protože jinak dotaz na krevní skupinu není od manžela na výletě asi úplně běžnej), zbytek týmu se stihl učenou disputací dobrat k výsledku.

Frčíme. Teda stále jdeme, ale po rovině a po cestách je to reálné i se společenskou konverzací.
Průchod satelitním Vranovem nabádá k dalšímu populárnímu důchodcovskýmu tématu: tak co ten váš barák? No rozhodně není/nebude tak hnusnej jako ty katalogový tady!

ŠIFRA Č. 4
Klasická kolektivka - napřed vidíme spojitost každé fráze s nějakou věcí, a že se ty věci otáčí, je jasné vzápětí. Jedinej zádrhelek je fotbálek, páč v našem slušňáckým nehospodským týmu si nikdo není stavu vzpomenout, do které branky se dávají góly a do které vlastňáky. Vypadá to, že jedinej Mates má hospodskýho kamaráda (nebo aspoň jako jedinej to přiznal), tak opět přítel na telefonu. Excitovanej Ivoš běží k trezoru, Honza to jde zklidňovat, ale nestihl, Ivoš už tam cosi nakroutil a nějak si zapomněl poznamenat výchozí pozici. A taky by asi bylo vhodný si ty šipky pro každej odstavec napřed posčítat, žejo. Ale to už je minuta fuč a tak máme 5 min nucenej oddech. Druhej pokus už je rozvážnější, takže klapnul.

Ty vole, další stanoviště je na kopci přes údolí. Ivoš opatrně prověřuje možnost údolí obejít, ale Mates (ze kterýho se vyklubal reprezentant v orienťáku, takže Ivoš funkci navigátora pokládá) tuto zbabělou variantu zavrhuje. Obcházení by bylo fakt daleký, takže prasíme. Po prdeli dolů, potok, po čtyřech nahoru. Kdy bude hustník? Ještě ne, to má čas. Vyškrábnem se z listí na cestu a zatímco neumdlévající Ivoš běžel pro šifru někam na kótu (kde se to v tom mým nesportujícím chlapovi bere???), mám šanci dojít tým a tvářit se, že jim celkem stačím.

ŠIFRA Č. 5
Jů, to je hezký a barevný. Ovládneme na chviličku touhu skládat kartičky na obrázky a pobavíme se o nohách. Těch na šifře, samozřejmě. Pak skládáme, protože to k tomu vyzývá. Nicméně - když máme vyskládaný asi 2/3, najednou zbylé obrázky nikam nepasují. Co je? Aha, ono je něco i na druhé straně! Teď to je na to šup, pak pootáčíme (protože to k tomu vyzývá) a chvíli šolicháme s počtem nohou. Kolik noh má chobotnice? A kolik had a šnek? Nakonec zdárně vygenerujeme "chrám v Katce".

Teď mám černej puntík, protože se před odchodem potřebuju vyčůrat a tým na mě musí asi minutu čekat. Dojít je nemůžu, protože trasa je orientačně náročná - přece nepůjdeme po cestách. Během dalších přesunů si tak pečlivě promýšlím, jaké tělesné potřeby uspokojím na příštím stanovišti. Jako kdy si vyměním ponožky a tak. Valíme z kopce, a tak pokračuje debata o barácích. Rob má nějakýho známýho známýho, co si postavil barák právě v té Kateřině, pěkně u skály, ale nastaly nějaký geologický procesy, který ten barák dost prodražily. Alternativa neklapla. To jinej kateřinskej náplavák neriskoval, koupil hektar louky, vojel ji sekačkou a vypustil tam dva nepříčetný psy. Naštěstí to oplotil. Procházíme kolem a jsme celkem rádi, že jsme na čele, páč po 50. kolemjdoucím týmu už budou psi v amoku.

ŠIFRA Č. 6
Po diskusi o tom, zda diskutovat o hlasování, jestli budeme sedět na slunku nebo ve stínu, nehlasujeme ani nediskutujeme a sedáme si na rozhraní, na zídku za kostelem. Kostka je jasná z historie hry: přechod do výzvy je vždycky kostka. Myšlenka, že je potřeba napsat fragmenty slov na kostku, je jasná, a klidnou sílou se úspěšně dobíráme k postupu i řešení. Při tom stíháme lovit papíry, co lítají pod zídku a pohovořit o Honzově sběru kostek. Né do sběru, ale do sbírky.

Hrneme k rybníčku, kterej je kupodivu na kopci. Při tryskovém výstupu jetelinou mi tým zdrhá tak, že jakmile vypadnu na cestu, musím BĚŽET (!), abych udržela dohlednou vzdálenost. Rybníček jsem ani neviděla, páč k němu zase někdo běžel extra (beztak Ivoš) a já si už rutinně pod maskou lážo pláža rozkládám židličku k ostatním, jako že pohoda.

ŠIFRA Č. 7
Tak to trochu váháme. Vypadá to jako taková ta hra pro autisty v čekárně, jak se šoupe políčkama do prázdnýho čtverečku s cílem to celý přešoupat. U šifry je ale trochu blbý, že není jasný, kam a proč šoupat. Na skreblení je písmen moc a nejsou zrovna pestrý. Luštící tempo klesá a moc nevíme. Rob a já začínáme stříhat, že budeme jako šoupat, i když to nemá smysl, ale aspoň bude akce. V tu chvíli hlásí Honza: mám to! Vyčuměl slovo MŘÍŽKA a řešení bylo za pár sekund. Pěkná sólovka.

Tenhle přesun si nepamatuju. Možná v něm už byl ten hustník. A nebo ještě ne, tak o něm napíšu příště. Každopádně se vynořujem u jakési studánky.

ŠIFRA Č. 8
Tohle byla pro změnu Ivošova sólovka. Ne že bysme se ostatní nechytali, ale Ivoš to dal tak rychle, že jsem si sotva stihla přezout ty ponožky.

Teď teda ten hustník. Samože jsme ho šli do kopce. Že v něm rostou praváci, kupodivu ignoruje i pravákovej maniak Ivoš. Když vyklopýtnem na cestě, Mates vypadá spokojeně, i když o 50 m dál se připojuje cesta, po které jsme taky mohli přijít.

ŠIFRA Č. 9
Přítomnost Toma Hanžla v roli org nás asi tak vystresovala, že luštíme jako úplný paka. Kalhotky nás naprosto uchvátily a ničeho jinýho si nevšímáme. Teda zrcadlově obrácených písmen si všímáme, ale to je tak všechno. Analyzujeme je ze všech stran, přepisujeme na 10 způsobů, který vedou ke stejnýmu výsledku (což by bylo jasný, kdybysme se nad tím trochu předem zamysleli, ale každej člen týmu má potřebu prohnat přepis vlastním mozkem). Asi po hodině navrhuju jen tak z haluze přepis do brailla, páč všechny šifry, který jsem dosud na různých hrách totálně nedávala, byly v braillu. Kupodivu to vypadá nadějně (při přepisu podle orientace písmen, tj. buď normálně nebo zrcadlově) - v levým horním rohu leze S. No ale tím to končí. Mates domaloval asi půlku, ale nic už neleze, tak zase řešíme to zrcadlení písmen. Za dalších asi 20 minut se Mates rozhodl to přece jen domalovat. Ty vole, to je psycho, to vypadá jak bludiště, kácí se z toho Robert. A má to vchod i východ! Ale proč by to tak mělo být? Ovšem pozor - kardinální objev (si bohužel nepamatuju, kdo jej učinil): To druhý logo krtka je slepý!!! Jako my. Ty vole. Fajn, projdeme bludištěm. Přečteme normální písmenka cestou tam a ty zrcadlový cestou zpátky. A vono je to vono. Pointa o krtkovi, co si šel naslepo pro gatě a zpátky (kalhotky byly fakt namalovaný u východu z bludiště) nás dostihla až v cíli.

Depku z vlastní blbosti zaháníme sprostýma básničkama. Dva tradiční básníci tvoří (nebudu je jmenovat, abych tyto jinak solidní muže a otce od rodin nezdiskreditovala :-)), zbytek se neomaleně směje a je nám hej. Žádnej hustník, žádnej kopec, cesta byla rovná.

ŠIFRA Č. 10
Tučňáci, kteří nás předběhli na Krtkovi (kde nás spolu s dalšími asi 2 týmy sesadili z vedoucí pozice), teprve odcházejí. Takže to možná bude hustý, ale taky je to šance. Usedáme pod slunečníček, strategicky poblíž okýnku bufetu.
Zpočátku to vypadá dobře. Během 10 minut jsme se zcela plynule dopracovali až k Ibsenovi. Jenže co s větou "Hra září 2525 výšku poradí"? Je to tak šroubovaný, že znovu a znovu probíráme celý postup a hledáme v něm každou hnidu, která by jej mohla zrušit. Jenže ať děláme co děláme, vypadá to neprůstřelně logicky, resp. na nic lepšího nepřicházíme. Hledání, kdy má svátek Nora, kdy Henrik, kdo má svátek dneska a co na to bin Ládin, nikam nevede.
Mezi tím se trousí další a další týmy, což nás dere, ale aspoň nikdo neodchází. Situace začala zajímat vedle sedící germánský houbaře natolik, že se osmělili nás zeptat, vo co jako go. Byli natolik soudní, že zahájili konverzaci anglicky, protože Ivoš by jistě nevynechal příležitost jim sdělit Ich möchte fernsehen und ich möchte ein Schnietzel mit Kartofeln essen. Jawohl!
Po hodině a půl neplodných hrátek s Ibsenem i kalendářem nadešel čas pro zpětné inženýrství. Jako že odkud bysme měli jít těch 1250 m na SV. Vychází jediné místo - kóta 522 m (a šlo by se ke kostelu v Blansku). OK, takže když odečteme 2525 - 522, máme 2003. Co s tím? Kdo má svátek 20.3.? Světlana. Budiž světlo! No tak ne, no. Plácnu, že to byl první ročník Krtčí nory. A co jako. Zase se vracíme k začátku a analyzujeme slovo od slova. VYHLEDEJ DRAMATIKA. Honza tedy vyhledává vše o Ibsenovi ve svým telefonu, co je zároveň počítač. Padáme na prdel - Ibsen zemřel 20.3.! Tak to je magie! Teď bysme se mohli sebrat a jít k tomu kostelu, ale zavrhujeme to jako totální haluz. V tomhle to přece nemůže být a haluzit nebudem.
Slunce zapadá, depka dopadá. Humanitní sekce znovu a znovu projíždí postup slovo od slova a inženýři hledají algoritmy, jak se dobrat kóty. A najednou vnuknutí. Když si asi potřetí za sebou omílám HRA ZÁŘÍ 2525, docvakne mi význam: kolikátý ročník hry bude v září 2 525?

Bleskově sbíráme svých pět švestek, Ivoš by nejradši nevzal nic a nechal to pobrat nás, ale nacpem mu to a zdrháme. Sešup v šeru prďákem dolů opět prověřil fyzičku. Sestupy jsou mou silnější stránkou, ale dole si stejně nohy myslí, že právě slezly aspoň 1000 výškových metrů. Probíjíme se bludištěm satelitních silniček a za chvíli jsme u kostela.
Je tu plno týmů, ale utěšujeme se, že to budou samí pohodáři. Kontrolní otázka na řešení šifry nebyla úplně trefná, páč jak víme, odhalení Ibsena ještě mělo k výhře daleko.

ŠIFRA Č. 11
Tkanička byla milá, i když jsme si jí užili jen chvilku. Vzorně jsme zanalyzovali vnějšek, virtuálně navlíkli tkaničku, přečetli návod a vytáhli nit. KINO. Moc hezký. Mám ráda šifry ve věcech a i klukům analytikům se nápad líbí.

Ivoš už skoro začíná běhat, a protože uhamounil mapu, musíme za ním. Naštěstí to nebylo úplně fatálně daleko. Kempujeme na chodníku, jak se ukazuje za chvíli, poměrně frekventovaným. Dneska to v Blansku nějak žije, a není to hráčema Krtčí nory. Všude korzujou rodiny s dětma, batolata v 9 večer zcela akční, jako někde na Azurovým pobřeží.

ŠIFRA Č. 12
Hinty na prstová gesta vidíme hned. Cvíli řešíme prstovou abecedu pro jednu ruku, Honza ji stahuje do telefonu, ale v tom to není. Že máme v cíli ukázat fakáče, je jasný od začátku, ale chce to i to zdůvodnění. Další nápad je binárka a FARBA HOR je na světě. Jsou hory modrý? D podle binárky by prostředníku odpovídalo. Tak mrknem na tu slovenskou vlajku. Sice je ČB, ale hory na ní jsou jasně modrý.

Teď už Ivoš vyhlašuje běhání veřejně. Někteří méně běhaví členové týmu se snaží nastudovat cestu ke kravsky vzdálené škole, ale jsou umlčeni tím, že běh bude indiánský. Nakonec to dáváme a běh-chůze-běh držíme pohromadě.
Ve škole frkot, plno lidu, vůně gulášku zvládla přebít smrad bot, Rob zamilovaně hledí na pípu. Ale napřed to dotáhnem - vypadá to na boj o 2. místo!

CÍLOVÝ ÚKOL
Máme udělat skupinky, Ivoš je hodnej, že sebe a mě zařadí do různých skupinek. Nakonec se to ukáže jako klíčový. Takže vymyslet šifru pro svůj tým, ale orgů-odolnou? Super, Rob to zvládl promyslet během vysvětlování pravidel. Zašifrujeme podle jména jeho dcery. Dolaďuju, že podle "jména Robova dítěte" to bude lepší, aby orgové neohaluzili nejběžnější dívčí jména, protože Robova dcera se kupodivu nejmenuje Jarní bouře. Pak vychází najevo, že neumíme úplně plynně kódovat podle klíče, ale něco jsme tam splichtili. Za 5 minut dostáváme šifru od Ivoše a Honzy. Pojali to stejně - posunuli podle hesla, které zná jen Ivoš a já. Akorát se Ivoš nevyjádřil úplně jasně, vlastně se vyjádřil totálně nejasně, kromě popisu kódu tam načmáral bláboly typu Albert Stallone je v koupelně, k tomu dalších x canců, některý škrtlý, některý v rámečku, aby se v tom prase vyznalo. Páč nejsme prase, tak jsme se v tom nevyznali a geniální šifru nevyluštili. Naštěstí Ivoš s Honzou tu naši jo a orgové ne. Asi se vůbec nenamáhali, a to Rob celou dobu stresoval, že to určitě proženou komplem, a že na příští pokus musíme dát delší heslo, a už jsme i vymysleli, jaký, a pak na to ani nedošlo, což nám bylo skoro líto. Ivoš se pak přiznal, že měl trochu problém si vzpomenout, jak se jmenuje Robovo dítě, že teda věděl, že je to holka, a tak otipoval Aničku, což bylo statisticky výhodný, protože Aniček známe několik.

Tak jsme teda druzí za Tučňákama, ti se nám přiznali, že od Ibsena odešli po haluzi ve stejným stádiu šifry, v jakým jsme ji měli dlouho i my, ale vypadali, že z takovýho vítězství úplně šťastní nejsou, a pak někdo gratuluje Ivošovi, že už je podruhý morální vítěz na šifrovačce, tak se smějem a opájíme slávou a Rob se zašil do kouta opájet se vysněným pivem.


VÝSLEDEK SEMINÁŘE U PROF. I.C.
Během hry jsem pozorovala, že když se mezi stanovišti běhá (OK, rychle chodí), tak okysličenej mozek líp myslí. Taky jsem pozorovala, že když se po záseku na další stanoviště běží (OK, rychle jde), tak se zdeptanej mozek zase nastartuje. Dále jsem pozorovala, že starý heslo "Hlavně nepřepálit začítek" byla slepá vývojová větev, a že v současnosti je naopak nutný začátek odpálit a chytit hned tempo. A nakonec jsem pozorovala, že když je tým dobře složenej, svítí slunko a šifry nám vyhovujou, tak to frčí úplně samo :-)


Sepsala Lucka po jedný punkový povídce



Zpět