Medaile

zlaté
  • Kachna 2018
  • Krutá (zá)krůta 10 (2016)
  • Svíčky 10 (2013)
  • Palapeli 2 (2013)
  • Svíčky 7 (2010)
  • Sešlost (v Posázaví) (2010)
  • Lamí stezkou 2010
  • Tmou 8 (2006)
  • Lampa 3 (2005)
  • Osud 1 (2004)
stříbrné
  • NaPalmně2016
  • NaPalmně 2012
  • Palapeli 2012
  • Noc tapürů 5 (2011)
  • NaPALMně (2011)
  • Ostrovtip 2 (2011)
  • Krtčí norou 7 (2010)
  • Bedna 2009
  • EXIT 7 (2008)
  • Osud 2 (2005)
bronzové
  • NaPalmně 2018
  • Palapeli 2015
  • Per partes 2014
  • Ostrovtip 4 (2013)
  • Krutá (zá)krůta 6 (2012)
  • Krutá (zá)krůta 5 (2011)
  • Lamí stezkou 2008
  • Dnem 6 (2007)

Reportáže

Tmou 12

O TUCTOVÝM ZÁSEKU NA TUCTOVÉ TMOU

Jak dlouhej zásek je možný ještě překonat a jít dál? Po týhle hře víme, že celkem jakejkoli, když je na to šifrovačka dostatečně dlouhá!

Ovšem na tuhle Tmou jsme šli s jistýma, zdálo se nám že oprávněnýma ambicema. Honza a Kačka, šifrovací rutinéři, Radek, Robert a Lucka, albertí pamětníci a čerství absolventi Ivošova praktického školení "Jak se vyhrává šifrovačka". Radek si výhru užil na letošních Svíčkách, já a Rob jsme prohrnuli 2. místem na Krtčí noře. Takže všeci víme, vo co na těchhle hrách go, tedy směle do akce Start-Cíl!

START
byl teda trochu pomalejší, než bysme si představovali, ale nevadí, nevadí, vzít 150 týmů nebude žádnej problém :-) Kač + Hony valí na Schodovou, já s R+R na Petrov.

Naskakujeme do trolejáku, i když je to jedna zastávka, každejch 5 minut dobrejch. Su trochu ve stresu, jestli nejede revizor, páč škudlil v mý duši odmítá si na jednu zastávku cvakat ukrutnou 14korunovou jízdenku. Čára rozkopaná, přestupem na šalinu neklapl, aspoň nemám další dilema s jízdednkou. Makáme po Husovce pěšky. Udávám tempo (jak to, že já?). Naštěstí kluci rychle chápou, jaký to tempo má být. Jsme teprv na Šilnigráku, když volá Hony, že už mají svou půlku. Sraz na Čáře.
S vyzvednutou šifrou opět jízda šalinou (honíme minuty!). Už na to nemám nervy. Koupím si celodenní jízdenku. Že pojedeme max. jednou, jak psali orgové, je hovadina.

ŠIFRA Č. 2 - FÓLIE A PAPÍR, PROUŽKY A KOLEČKA

Jsme na Čáře dřív než Hony a Kač, tak se vrháme na párek v rohlíku. Hned vedle okýnka je supr římsička osvětlená halogenama. Zabíráme pro luštění.
Hony a Kačka přijíždí, párek musí mít taky, my už skládáme fólii na papír. Jůů, vono se to točí! Halogenový osvětlení se dost hodí. To už přichází Kač s párkem, hned začne počítat zuby koleček a čísla rovnou převádět na písmenka. Dobrej mozkovej kompjůtr :-) Pak je hned jasný, že kolečka se dokutálí ke stěnám a tam to přečtem. Pěkná 10minutovka :-)

Uháníme na troleják, potkáváme tým Ládína a spol. Jsou celí nadšení, že jsme AŽ za nima. Cheché, MHDčko nás srovná. Pěkně do sardinek, jako za starých časů Tmou. Tenhle návrat k narvanejm busům je fajn happening.
Robert intelektuálně rozohněn líčí rozdíl mezi projektovým a procesním řízením. OK, chápeme, že Tmou je projekt a máme jet na efekt. I když efektivitu to chce taky. Krásná je teorie, košatý strom šifer.

ŠIFRA Č. 3 - MILÉ TÝMY

Na rychlosti přesunů záleží, proto nejdeme na hřiště ani po pravým ani po levým chodníku, ale prostředkem přes křoví. Terén jako terén. Jsme určitě předběhli aspoň 5 týmů :-)))

No comment, prostě přečteme a jdeme. Chytneme akorát následující troleják. To bude asi ta efektivita. A na efekt to je, když tady tím machruju v reportáži :-).


ŠIFRA Č. 4 - NASTŘIHÁVACÍ KVĚTINKA
Konstrukce byla půvabná, když seriózní tiché hlasy dávaly komentáře typu: tady mám penis, dej sem tu vagínu... Květina složena po asi 5 minutovém experimentálním tápání. Asociace vypilovány až po té, co si schéma přehledně napíšeme. 15 minut. Vážení, to by šlo dát za 10. Chce to ještě trochu zoptimalizovat!

Nezoptimalizovali jsme ale dokonale postup. Orientační vůdce Radek vyhodnotil, že na další stanoviště je rychlejší jít pěšky, i když právě jede troleják. Kdybysme ale, pane vedoucí, věděli, že zkratka vede přes kopec, asi by to s tím trolejákem bylo na zvážení. Pěšky to hrneme 20 minut, pěkně zplavení. Sešup k řece je bonus pro Robovy kolena.


ŠIFRA Č. 5 - VRCHOLOVÁ

Vrcholy vidíme asi do dvou minut. Chvíli řešíme, že tam budeme muset vyhledat všechny osmitisícovky, ale než je Radek v mobilu vygooglí, nacházíme i Sněžku a Praděd. Takže jakýkoli kopce.
Zrovna přijíždí Ivoš s foťákem, tak ho jistě potěší, jak nám to pěkně jde :-) 10minutovka.

Tentokrát se nenecháme utáhnout na pěší přesun a svezeme se jednu, samozřejmě děsně dlouhou zastávku šalinou.


ŠIFRA Č. 6 - BLUDIŠTĚ

Jak si Honza před chvílí stěžoval, že tohle luxusní počasí je možná už trochu moc, tak tady u řeky je pěkně vlezlo. A co to tu máme, bludiště. Tmou si buduje nový tradiční prvek.

Do bludiště vyráží všichni kromě mě, páč se radši pasuju na sekretářku, abych náhodou nezabloudila. Asi 20 minut trvá zapisování, skoro každej se vrací info ověřit. Pak dalších 20 minut kreslíme cesty, který vedou dost divně. Pak se mi daří přesvědčit tým o přesunu na druhej břeh řeky, kde je prokazatelně aspoň o 5 stupňů tepleji! A taky to hned zabírá, Kačka analyticky odhaluje, že v zápisu rozcestníků musíme mít chybu, Hony jde ověřit (trochu brble, že teď to má dál k bludišti), a fakt tam chyba je. Poté sekretářsky zpřehledňuju zápis a rázem se začne rýsovat řešení. Pomalu, ale jistě se dobíráme výsledku. Celkem 1,5 hod. To teda mohlo bejt rychlejší, říkáme si sebekriticky, a to ještě nevíme, že tohle byla pro některý první zásekovka.

ŠIFRA Č. 7 - KOSTKY

Vypadalo to úplně nevinně. Nafásli jsme kostky, už v busu Kač skládá pár obrázků. V lese na neznámým místě, kde nás Tmářskej bus po asi 20minutové lehce uspávací jízdě vyklopil, dolaďujeme další obrázky. Jojo, tak nějak to bude. Obrázky jsou pěkně na A až L, a písmenka jsou tayk od A do L. Jojo, to vypadá pěkně.
Ale uběhla hodinka, dvě, tři... A už to nevypadá tak pěkně, protože nás lautr, ale lautr nic dalšího nenapadá! Oblíkáme teplé prádlo, žereme čokolády, děláme brífingy, ale přes myšlenku "Kde má auto A" se prostě nedostaneme. První jedinci dočasně odpadávají.
Kolem 4. hodiny prosazujeme s Kač změnu místa. Bohužel to nikoho nenakoplo, zato je tam větší zima. Přesto upadají další členové do limba. Aspoň se v tom pospávání zodpovědně střídáme. Jediný, kdo obstál se ctí, je Honza, který chodí nabírat elán procházkami do lesa. Les široko daleko svítí čelovkami desítek, možná i stovky luštících týmů. Hřbitovní atmoška. Pohřeb nadějí na cíl.

Ve svým jediným 5minutovým polospánku slyším, jak Honza s Kačkou zkouší aplikovat morseovku. Ale nic. A ono už "svítááá, na východě svíítáá, zažeň chladný sen, bude horký den, je čas procitnoout..." Jenže Alberti spíš usínají. A kosa jak sviňa a ti ospalci se nechcou přesunout! Grrr!
Agónie pokračuje asi do 7, pak mě konečně v přesunu podpoří Kačka a jdem zpátky po cestě, ulička hanby mezi luštícími týmy. Doufat, že nás moc lidí nepozná, je marný, páč Kačka je zabalená do albertí vlajky.
Zalézáme do diskrétního zákoutí ve stráni a snažíme se nakopnout výkon. Furt nic, půlka týmu se potácí na pokraji spánku.
Asi v 8:30 se jdu projít, protože už jsem tuhá. Ne spánkem, ale záda ztuhlý z celonočního sezení. Jsem se připravovala na celonoční běh a místo toho byl celonoční bivak.
U točny busů je mapa, výhled do kraje a spousta týmů chytá bronz se na prosluněné louce. Paneláky v údolí vypadají na Kuřim, což mi potvrzuje Ládín, kterého tu s týmem též potkávám. Jsou celí nadšení, že došli TAK DALEKO, jako Alberti! :-) Aspoň že jsme potěšili kamarády.
Teď s týmem nediskutuju a vyháním je na slunko. Efekt se dostavil záhy. Vyspaná Kačka dostala nápad - kostky slepíme izolepou. Koukám na to jako na magii, že s tím fakt pořád půjde hýbat, i když se švy poslepují. 9:15 - máme první krok šifry! Nové naděje, nový optimismus. Slunko nám prohřívá noožičky.
Teď už "jen" přečíst písmenka. Což není tak easy, takže nám to trvá další dvě hodiny.
11:15 - šifra prolomena! Přesně po 12 hodinách! Kačko, dobrý, ale příště trochu rychlejc, jo? :-)

Otcové od rodin se zálibně dívají na poslední bus, co odjíždí ku Brnu, ale matka a mlaďoši jsou zcela excitovaní a nadržení valit na další šifru. Když máknem, dáme možná i dvě! Nadšení neupadává ani po zjištění, že k 8. jsou to 2 km. Tak poběžíme!


ŠIFRA Č. 8 - MINY

Mákli jsme si slušně, kopec jak kráva. Aspoň vyhoníme trochu endorfinů a nebudeme mít pocit, že jsme celou noc jen seděli v lese a žrali čokoládu.

11:40 máme šifru. Miny jsou jasný okamžitě a všem. Kačka se na ně vrhá se slovy "Tohle mě děsně baví" a vyřeší to ďábelskou rychlostí asi za 3 minuty.
11:45: další stanoviště je u přehrady. 1 km vzdušnou čarou z krpálu dolů. Tatíci opět namítají, že to už néé, ale Honza je ochoten běžet, když nám nechá batoh. Kačka vlaje za ním. Mají na to 13 minut. Hop nebo trop.


ŠIFRA Č. 9 - 2 minuty po té.
Honza, zanechav Kačku povlávat v lese, nestihl vyzvednutí o dvě minuty. Ale dík za heroický výkon!


ZÁVĚR:
Náš školitel, prof. teorie šifrování Ivo C. by nás za první praxi po kurzu asi nepochválil, ale máme za to, že jsme postupovali efektivně i efektně, jen u kostek přišlo totální temno, prostě smůla neovlivnitelná. Hra se nám tak rozložila na dvě části: tryskový postup a bivak. Díky tomu, že se povedlo bivak ukončit 3/4 hodiny před koncem hry a zahrát ještě kus tryskového postupu, byly hráčské pocity nakonec docela dobré (OK, nebyla to totální depka :-)). Strategie pro příště: bivak vynechat!

A zároveň vyhlašujeme zápis do virtuální knihy rekordů o nejdelší překonaný zásek. Kdo dá víc? :-)


Sepsala Lucka,
dnes né tak punková, protože tuhá (psáno po příchodu domů ze hry)


Zpět