Medaile

zlaté
  • Krutá (zá)krůta 10 (2016)
  • Svíčky 10 (2013)
  • Palapeli 2 (2013)
  • Svíčky 7 (2010)
  • Sešlost (v Posázaví) (2010)
  • Lamí stezkou 2010
  • Tmou 8 (2006)
  • Lampa 3 (2005)
  • Osud 1 (2004)
stříbrné
  • NaPalmně2016
  • NaPalmně 2012
  • Palapeli 2012
  • Noc tapürů 5 (2011)
  • NaPALMně (2011)
  • Ostrovtip 2 (2011)
  • Krtčí norou 7 (2010)
  • Bedna 2009
  • EXIT 7 (2008)
  • Osud 2 (2005)
bronzové
  • NaPalmně 2018
  • Palapeli 2015
  • Per partes 2014
  • Ostrovtip 4 (2013)
  • Krutá (zá)krůta 6 (2012)
  • Krutá (zá)krůta 5 (2011)
  • Lamí stezkou 2008
  • Dnem 6 (2007)

Reportáže

Tmou 6

Sepsal: Ivo Cicvárek

Kvalifikace
Po dvou zrušených kolech (z nichž první bychom asi zvládli a druhé se nám krutě nevydařilo), jsme v úterý sužováni nervozitou stejně jako školník nepořádkem na chodbách těsně před první vyučovací hodinou. Naštěstí Radek s mírnou dopomocí ostatních šifru prolomil, kvalifikujeme se někde za 40. místem. A hulákáme jako gorily.

TMOU
16:00
Soboš má mírné zpoždění, doufáme, že organizátoři opravdu nezaklapnou ve čtvrt na pět bránu. Bílý, černý papír - mírný údiv. Budeme kreslit? A už je tu docela vtipný úvod, živá plocha se vlní, zpráva zachycena napoprvé, takže se 3/5 našeho týmu okamžitě přesunují za plot. Vyhneme se tak ušlapání...
16:45
Dělíme se na 3 pracovní skupiny, pospícháme vyzvednout první šifry. Dělám si srandu z Proudových krtků, kteří kolem mě běží. O pár hodin později budu kupodivu běhat také. S částí A a C si dáváme sraz u Mersey, B není k nalezení, Lucka se Sobošem zatím špatně namazali skluznice, takže jim to po sjezdovce příliš nejede. To umožňuje Radkovi provést první trik: šifru během okamžiku rozluštil i bez chybějícího B dílu (před 17:30). Na most k Jundrovu jsme dorazili podle neoficiální informace jako čtvrtí, trolejbus naštěstí jede okamžitě, takže si šetříme nožičky. Lucka a Soboš stále hledají B část, pro jistotu.
Bludišťoidní šifru č. 3 po vyzvednutí kopírujeme v blízkém xeroxu, odvoláváme Lucku se Sobošem na Českou, holt si zalyžují jindy. I my míříme do centra Brna. Ach jo.
V autobusu napůl z recese vykřikuji, že v tom vidím písmenka, pokouším se najít cestu do třetího rozměru, mezitím Radek obtáhl A v pravém dolním rohu. Hezké. Je mi okamžitě jasné, že moje pocity nebyly jen halucinace, že takto sestavenou šifru lze při správném úhlu a vzdálenosti rozluštit pouhým okem. Je něco po půl sedmé. Asi za 3 minuty soustředěného zírání to máme. A doprčic, Kohoutovice, tak toho jsme se nenadáli. Autobus je už skoro na Kotlářské, cesta Jundrov - Kohoutovice, zvládnutelná za běžných podmínek za 15 minut, se nám tak mění v 3/4 hodinový přesun přes Mendlák. Šup s párkem v rohlíku do žaludku.
Pozn. za sekci „sjezdovka“: Lyžování na suchu nic moc, ale dvojí vyšlápnutí celé sjezdovky nás tak akorát rozehřálo :-) I když nechápu, kde ten papírek teda byl, když nebyl ani na mostě, ani pod mostem ani nahoře, ani dole… Naštěstí pro naše sebevědomí to zjevně nechápe dalších 300 lidí, sjezdovka světélkuje víc než Brno pod námi. Mezitím se asi 3x mění instrukce o místě srazu, tým luští bez nás, jede do Jundrova, tam nalézá šifru, a tak kolem 18:30 konečně opouštíme nyní již nenáviděnou sjezdovku a míříme na sraz do centra. Někde na Úvoze opět změna – vyluštěna i šifra z Jundrova a máme jet do Kohoutovic. Hm, že bychom si radši sedli někam na čaj a nadále jen zpovzdálí sledovali postup týmu? :-) No tak dobře, jedem do těch Kohoutovic…
19:30
Soboš s Luckou přijíždějí jako první na Voříškovu, náš zbytek v závěsu dalším busem. Jsme patrně stále mezi prvními (není tu přehnaně narváno, ale pár baterek už kolem bliká). Odhadujeme, že jsme konkurenci na čele umožnili získat tak 40 minutový náskok.
19:45
Okupujeme stůl v hospodě, poroučíme si 5x čaj a hned platíme, neb je jasné, že do pěti minut tu morseovku vyluštíme. A minuty plynou, že by čtverka nebyla morseovka? Lucka mele cosi o slovní kopané, zatím se vůbec nechytám, situaci a nápad zachraňuje opět Radek, který prosazuje slovní kopanou s tajenkou. Synonyma doplňujeme i s mírnou pomocí přítele - tedy tatínka - na telefonu, za chvíli je hotovo. Jen ten epos namísto báje mi jako češtináři moc nesedí a na cynika jsme nedošli vůbec. Ale kdo potřebuje znát vše? Vyluštěno 20:45 - tedy po celé kulaté hodině.
21:00
Šifru č. 5 u pomníku vyzvedáváme jako šestí (euforie), ale ztráta na vedoucí Proudové krtky je prý více než hodinová. Co se dá dělat? Zajít do hospody! Zapít žal čajem a vyřešit další graficko-písmennou hádanku, která je díky hravému Robertovi zodpovězena přeci jen rychleji než čtyřka. Je 21:30.
21:45
Pod patou Pisáreckého tunelu se plazí tma, nevlídno, všechno to beztvaré dekadentní nekonečno. Nikde žádná hospoda! Jak teď máme luštit? Nepřítomnost dusivého cigaretového kouře se na nás nekuřácích kupodivu projevuje negativně. Mozek je zahlcen kyslíkem, čich atakován výpary tlejícího listí, kůži dráždí vlhké svratecké páry a jemné mrholení. Právě tady pro nás ve 22:50 končí městská část. Neprošli jsme přes obyčejnou matematiku. Během luštění jsme zpovídáni reportérem Radiožurnálu, pevně doufám, že z těch našich zmatených řečí a nesoustředěných odpovědí nic nepoužije. Když použije, jeho problém.
Mimochodem z esemesky od organizátorů (potvrzení povinného nástupu do vlaku) jsem zmaten, instrukce mně připadá v rozporu se základními pravidly TMOU. Je nám dost líto, že nemůžeme pokračovat bez přerušení. I když jsme teď trošičku tuzí, raději bychom prolomili led beznaděje vlastními silami. Z městské části se tak stane jen rozcvička - boj o získání nápověd (nic moc výhoda) - a hra bude mít vlastně druhý start. Je nám možná i stydno před lepšími týmy, které vyluštily víc. Jak k tomu přijdou, že je doháníme bez námahy? A přeplněné nádraží? Pro někoho monumentální - pro mě a Roberta děsivé. Lampiónovému průvodu se nevyhneme. Takže nadáváme. Sprostě. Jak jinak.
00:20
Horní Loučky a 1000 lidí. Horor, temné pudy a vražda visí ve vzduchu.
00:40
Až po dvaceti minutách nás zahlcené nástupiště vyvrhne ke zprávě. Po relativně spravedlivém úvodu a jako vždy hezkému rozptýlení hráčů v městské části, mi to připadá, hm, řekněme hodně stupidní. A tak manifestujeme svorně na silnici.
00:40
Probíjíme se davem. Tempo a zase tempo, dostat se blíž k čelu. Ne kvůli soutěžení, jen chceme zmizet z velkého davu do alespoň trochu menšího davu. Jiná volba tu není. U mostku se podle dohody, provedené za chůze, dělíme, já s Luckou spěcháme vyzvednout šifru na vrchol. Vede nás azimut, svahem, terén je přehledný, nemá smysl složitě obcházet kopec po značených oklikách. Asi 500 m od předpokládaného cíle sundávám batoh, opouštím Lucku a běžím. U rozcestníku krouží něco přes dvacet dychtivých světlušek, jsou však evidentně zmatené nepřesností mapy, takže hledají kótu v dolíku. Co je na mapě, nemusí existovat ve skutečnosti. Nezdržuji se pátráním v nížině, vrstevnice v přírodě předěláš těžko, byť je svah jen velmi mírný. Kupodivu mají stejný nápad v tuhle chvíli jen 2 další hráči. Z kóty Pasník (543,4) to prasím zpět na zelenou značku maliním a na chvíli ukázkově ztrácím orientaci, než mi pomůže kamarádka buzola. Místo abych běžel k cestě, utíkal jsem rovnoběžně s ní. Chyba ihned napravena, ztráta 60 sekund se snad v cíli neprojeví:-) Chápu asi důvod, proč se organizátoři rozhodli udělat druhý řízený start před terénní částí. Takhle si zkusí pohyb nočním lesem i ti, kteří by se jinak do přírody vůbec nedostali, nebo by mimo město sklouzli až po svítání. Záměr chápu, přesto doufám, že se v dalších letech nebude opakovat - nápad má rozhodně víc zásadních proti.
Jsem už ale zase namotivován a užívám si pohyb opravdu neznámým, leč zatím přelidněným terénem. Světla vesniček svítí kdesi dole. Světlušky Tmáři se rojí všude.
01:10
Přibíhám k Lucce právě ve chvíli, kdy druhá část týmu telefonicky hlásí: druhý kus v pohodě nalezen. Půjdeme si naproti, potkáme se na křížení žluté a zelené. Během sestupu jsme však s Luckou stále méně nakloněni nápadu ztrácet výšku, zdá se nám, že trasa by mohla dál pokračovat po nějakých kótách, takže u prudkého ohybu zelené (Žlíbky) rozbíjíme přechodné tábořiště. Zbytek týmu souhlasí (v reálu prý spíš nechtě než chtě), diktuje nám svoji část zprávy, abychom s tím už trochu pohnuli, než vykvasí z údolí k nám na kopec. Luštění se nevěnuji příliš systematicky, raději systematicky baštím báječnou bagetu. Přesto číslice 3, 5, 1 a 10 nacházíme s Luckou v textech okamžitě. Jen těm velkým písmenům v jedné části zatím na kloub nepřicházíme.
02:15
Celý mozkový trust Albert i řeznictví Stallone je pohromadě. Kolektivní brainstorming! Soboš odhaluje v písmenech grafémy složené ze tří čárek - je to také jen číselná indicie, netřeba dále zkoumat. Robert přichází na vazbu čtyř čísel z indicií na čísla uvedená nad texty. Napojení na zkratky SV, JZ, atd. přichází okamžitě. Asi je to nějaká grafická šifra, Robert si čmárá na papír jakousi plachetnici, mořem však cesta nepovede. Radek naštěstí ve stejné době prozkoumává tajemství zdvojených okrajů tabulky a nápis - nadmořská výška blízké kóty, graficky zašifrovaná jako digitální číslice - je ve 02:40 na světě. V tuto chvíli ani netušíme, jaké obrovské mase týmů ukazujeme záda. Nám přišla šifra pouze kouzelně nápaditá, jiným ještě k tomu pekelně těžká. Čest týmům jako Žlutý bagr. Ti ji prolomili až po mnoha hodinách - a stejně jako my ji považovali stále za krásnou.
??? 02:55
Jsme sami na kótě 509,4, luštíme systém textů písniček a písmenek. Která z nich máme vybrat, je jasné, ale dát dohromady všechny ty odrhovačky chvíli zabere. Situaci a čest naší hudební rodiny zachraňuje Lucka. Já si vzpomněl jen na Poštovského panáčka a ten tentokrát bohužel rozvážel dopisy jinde. Na některé songy jsme nepřišli vůbec, což však v luštění nevadilo. Asi 20-30 minut. Zapisovatelka Lucka upadla po předchozím výkonu do útlumu, takže přesný čas luštění a dalších přesunů je neznámý.
??? 03:15
A zase mezi poli. Z neprošlapaného bláta usuzujeme, že bychom mohli být mezi nejlepšími.
??? 03:40
Dohnali jsme asi 2 týmy. Buď to ohaluzili, nebo jsou proklatě dobří - a to jak fyzicky tak mentálně (nemám pocit, že jsme některou z předchozích terénních fází mohli výrazně urychlit). Ale přeci jen by mohli sedět dál od křížku, my odcházíme až skoro do vesnice Nelepeč - abychom zbytečně neupozorňovali na ukrytou zprávu nějaké loosery. Luštíme hodiny. Minuty. Tedy šifru složenou z hodin luštíme jen minuty. Jedenáctka je pro nás snadná, s nápovědou, kterou si neseme z Brna, dvojnásob. Robert okamžitě navrhuje správné řešení. Po 10 minutách zase balíme a pelášíme pryč.
???? 03:55 - 04:30 (a to už je zase přesný čas)
Moje orientační schopnosti dnes nejsou dokonalé, mrzí mě to, ale rozhodně jsem nezvolil optimální cestu. V jednu chvíli jsme se trochu zatočili, naštěstí jsem dokázal tým z toho mlází zase vyvést na správnou cestu. I tak jsme ale ztratili dobrých 10 minut. Navíc mají cesty značené v mapě s realitou pramálo společného. Ve 04:30 stojíme na jakémsi rozcestí (není nám úplně jasné na jakém), běžím vpravo, chtěje odčinit svoje selhání, nacházím pole a studánku - pro zorientování dobré body. Orli tady ale nehnízdí. Cesta vlevo se posléze ukázala být lepší volbou, opět nás ale mate řada cest, které podle mapy neexistují. Nakonec je Soboš úspěšný a přináší zprávu přímo od totemu, nebo kde vlastně byla.
05:00
Luštění - mučení. Šifra nás zastihla v silném útlumu, předchozí dlouhé pátrání nám optimismu nepřidalo, prudce se ochlazuje, nejsme schopni ani pořádně text opsat. Dlouhé desítky minut nekoordinovaně pracujeme každý se svými značkami, které jsme si tak pracně (a odhadem z deseti procent blbě) opsali chvějícíma se rukama na vlastní papíry. Tudy cesta nepovede, raději se důkladně oblékám, zbaštím nějakou tu čokoládu, vrhnu se na analýzu a za pár minut chápu, že ne všechny znaky mají v textu pevnou podobu - mohou nabývat více významů. Do práce se zapojují všichni, takže nám brzy vychází pomník Výrová - resp. Vyrova. Takové místo v mapě není! Zdeptání hrozbou orgů na internetu, že v šifrách nebudou chyby, hledáme asi 30 minut jiné řešení, protože pomník Výrovka má zkrátka sedm písmen, takže ho na 6-písmenný text nenapasujeme nikdy. Přes Robovy protesty nakonec volám Radkovi Drnovskému z organizátorů a opatrně se ho ptám, jestli fakt není možné, aby byla v šifře chybička, poněvadž bychom rádi na Výrovku. Jenže nám vyšlo něco malounko jiného. Radek taktéž opatrně odpovídá, že asi chybička v šifře bude. No nic. Chybička se vloudí. Je 6:40 a právě se rozednívá.
07:30
Jsme na žluté a vyrážíme v rojnici hledat pomník - nemuselo by to být až tak snadné. Máme ale štěstí, resp. dobře jsme tentokrát odhadnuli mapu, takže jsme s Radkem vysupěli do prudkého svahu přímo ke stanovišti. A zase dolů na cestu!
07:50
Luštění slibuje tvrdý boj. Dekomponujeme mřížky na pouze vertikálně a pouze horizontálně vyplněné. Pracujeme s tím všemožně, podařilo se mi donutit Lucku, aby to začala rozkreslovat na fólii, chceme zkusit rozličná překrytí. Jiné týmy si utahují z naší činorodosti. Přeskládáváme obdélníky, hledáme skrytý rytmus, je pravděpodobné, že to bude grafický problém. Naštěstí Radek přichází na princip řezu řádků, z nichž shora tvoří nová písmena - zrcadlově a stranově převrácená. Kdybychom začali od spodu, tak by k převrácení nedošlo, to nám ovšem v euforii, že se konečně něco objevilo, nedochází. Některá písmena jsou ovšem také jaksi nedodělaná (to nám taky zprvu nedochází), takže zase upadáváme do asi 20-minutové skepse. Čumíme do protivných písmen, která nedávají smysl. Pak Radek navrhne doplnit všechny znaky o jeden řádek - vyjdou tak zcela nová písmena (místo K bude R apod.). Zase v té změti nic nevidím, navrhuji sepsat znaky na kartičky a chvíli s nimi míchat. Radek, kterého v té nesmrtelné chvíli překřtíváme na Mr. Enigma, ovšem nic takového nepotřebuje a z rozházených písmenek snadno luští: BŘEZINA MOST VRÁTKA 6. Aha, takže zpráva bude na dvou místech, u mostu a u vrátek čísla popisného 6.
9:15
Dělíme tým, já s Radkem běžíme kupředu, ostatní mají tento úkol: spěchat do Tišnova - telefonem jim zavoláme očekávané heslo. Nakonec Robert, Soboš a Lucka změnili rozhodnutí, chtějí ještě luštit, co když poslední šifra bude tvrdá. Asi to přivolali!
9:40
V dědině prohledávám vrátka chalupy č. 6 - jeví se mi ovšem spíš jako vrata. A kde nic tu nic.
10:00
Radek u mostu už se zbytkem týmu luští. Prověřuji autobusovou zastávku, neb při troše fantazie vypadá v mapě jako otočená šestka. A furt nic. Tak se vracím k ostatním a žádám Radka, aby se ještě jednou podíval, kde mám hledat. Radek mrknul do papíru, a odvětil: „Sorry, omylem jsem vložit jeden řádek navíc, není to 6 ale S. Takže MOST SVRATKA, tuze veselé:-)
Neveselé je ale luštění čtrnáctky. Posouváme abecedu, pracujeme s čísly, hledáme souvislosti frekvenční, prostorové. Zkoušíme hodinu a půl kde co. Na správný postup jsme nepřišli. Když jsme pak zjistili, jak se mělo dešifrovat, trochu jsme protáhli obličeje. Proti všem elegantním a občas pěkně těžkým šifrám z TMOU 6 nám tato připadala pouze těžká. Zkrátka méně „estetická“, než ty předchozí. A opravdu to není tím, že jsme si na ní zadřeli mozek - kolabovali jsme dřív (na jiných ročnících) i na jiných šifrách, které jsme zpětně shledali dost dobrými. 14 vnímám nikoli jako extrémní (ostatně testeři si s ní prý poradili snadno), ale spíš závislou na prozkoumání příliš mnoha odlišných nápadů, z nichž některé (i přes dělbu práce v týmu), zabraly příliš mnoho času, než se ukázaly jako nesporně nefunkční. To může být po probdělé noci smrtelné, mozek přeci jen pracuje na jiné úrovni, generuje jiné asociace. A možná prostě jen nesnáším posuny abecedy. Zpětně mi připadá docela logický krok vedoucí k nápovědě skryté v šifře - což je sám o sobě pěkný fór - a mám dojem, že mít tak o 30 minut víc, alespoň na šifrovanou nápovědu bychom přišli. Těžko hádat po prohrané bitvě. Čtrnáctka se tedy rozhodně vyluštit dala, ale spíš než na nedostatek invence (té bylo možná až moc) bych tento neúspěch sváděl na pouhý nedostatek štěstí. Ta tenká haluz správného postupu zůstala pod vodou a jiné větve nás šlehaly do unavených očí, takže jsme viděli rozmazaně.
11:30
Odchod k vlaku: teď naopak štěstí docela máme. Nejprve nás míjí auto, brzdí, zastavuje. Řidič se nás ptá, zda-li někdo z nás nepostrádá mobil. Postrádá, ale zatím o tom neví. Je to můj mobil!
A aniž bychom otevřeli koncovou obálku (cestou totiž stále luštíme, co kdyby...), přicházíme na cílové shromaždiště.
TMOU 14 dokončili, a tedy vyhráli, jen FŇ. Nevím, jestli nás má těšit, nebo mrzet, že jsme pravděpodobně na 14 došli v první pětici týmů. Teprve pár minut po nás dorazili další hráči, pak ještě další, šifru neprolomil kromě FŇ nikdo.
12:00
Vysvětlování postupu a pak vlakem domů. Jsem stále plný sil, takže ani nejdu spát a píšu tuhle reportáž.

Shrnuto: TMOU 6 byla nápaditá podobně jako TMOU 3 (tenkrát jsme dokončili, takže konec byl mírně šťastnější). TMOU 6 byla tvrdá, ale její nástrahy se daly překonat. A to celý náš tým ocenil. Organizátoři vymysleli až nečekaně nápadité šifry - elegantní, založené na mnoha různých principech. (Na shromaždišti mi bylo docela líto, že 14 - ach ten leitmotiv - nevyměnili organizátoři s šifrou 7; ta mi přišla z vysvětlení dost vtipná, a asi vhodnější z hlediska řazení na samotný závěr.) Vysoko cením Bludiště, Synonymickou kopanou, Devítku plnou indicií, zatrolenou Třináctku. Terénní část rozhodně poskytla několik mastných orientačních špeků, po ránu se před námi navíc otevřely listopadově nostalgické výhledy do krajiny více než malebné.
Demotivace z přesunu vlakem během noci odezněla (ale příští rok vláčkový „second servis start“ opravdu, prosím, neopakovat!). Většina renomovaných hráčů zůstala v terénní části hry za námi - proč nepřiznat, že nás to těšilo?
A že i na TMOU 6 občas zabzučela malá muška? Originalita šifer tu mušku zcela dekomponovala. Plesk!


Zpět