Medaile

zlaté
  • Krutá (zá)krůta 10 (2016)
  • Svíčky 10 (2013)
  • Palapeli 2 (2013)
  • Svíčky 7 (2010)
  • Sešlost (v Posázaví) (2010)
  • Lamí stezkou 2010
  • Tmou 8 (2006)
  • Lampa 3 (2005)
  • Osud 1 (2004)
stříbrné
  • NaPalmně2016
  • NaPalmně 2012
  • Palapeli 2012
  • Noc tapürů 5 (2011)
  • NaPALMně (2011)
  • Ostrovtip 2 (2011)
  • Krtčí norou 7 (2010)
  • Bedna 2009
  • EXIT 7 (2008)
  • Osud 2 (2005)
bronzové
  • NaPalmně 2018
  • Palapeli 2015
  • Per partes 2014
  • Ostrovtip 4 (2013)
  • Krutá (zá)krůta 6 (2012)
  • Krutá (zá)krůta 5 (2011)
  • Lamí stezkou 2008
  • Dnem 6 (2007)

Reportáže

Palapeli 2015

Tým: Honza, Míla, Clyde, Lucka

Nemám ráda zimu. Hlavně tu bahnozimu s šedou oblohou. Takový dny bych nejradši trávila indoor, jenže když se nahlásíte jako náhradník na šifrovačku, co se odehrává v lednu, je prakticky jistý, že to od vás nebude jen symbolický gesto. Albertům se takhle obměnilo rovnou 50 % týmu, včetně Toho, Co To Zbuntoval. Finální složení: Honza, Míla, Clyde, Lucka.

Tým tmelíme už cestou. Využíváme možnosti jet na hru autem - kdo by taky nejel, když to ráno ušetří hodinu spánku (což doma nepochopil můj nejmladší a prudil už v 6:30). Auto beru já a zázračně zvládám bez zpoždění.
Ve Střelicích parkuju před barákem kámošů, co jsem je už půl roku neviděla a co haluzně bydlí zrovna na té ulici nejblíž ke startu. Tak to sem ten start málem prokecala.

Startovní blbůstka s odrcáváním ostatních týmů, pak se rozbíháme pro šifry a než donesu tu svou (byla nejdál, jako fakt), kluci už mají vyluštěno.
Mastíme na lávku 600 m daleko na modré, Míla se rozplývá nad matematickými obzory, co se mu otvírají při studiu, a tak nám ani nepřijde, že těch 600 m je nějak dlouhých a že jsme došli jinam. Nejsme teda vůbec sami. Místo marnýho pročesávání potoka po vzoru ostatních zoufalců naši navigátoři hned identifikují chybu a velí přesun na správný bod, matematická debata pokračuje. Zruší ji až vtipný pohled na Roflocopter, co se drápe přes plot se zákazem vstupu, zjevně po ještě kvalitnějším kufru.

První šifra byla roztomilá Roztomilá. Prima úvodní rozjezd, bonus cukroví od orgů k tomu.

Ke studánce, co není v papírové mapě, posíláme doběhnout Clyda, bylo to nakonec asi trochu dál, než jsme mu slíbili, ale neremcal. Klokaní vocasy a čůrající lyžaři pobavili, hladce pokračujem.

V zatáčce na modré není vostrá jen zatáčka, ale i šifra. Docela jsme si na ní pobyli. Pěkně jsme si pohráli s pastelkama při překreslování 25 vlajek (páč Ten, Který Četl Pokyny, tvrdil, že vlajky měly být ve výbavě), z mizernýho signálu telefonu jsme vyžídmali, že Togo není na rovníku, a až po tom všem, takže za hodně dlouho, došlo i na poledníky a časový pásma. Dobrá fligna nastrčit za Greenwich Togo. Jen byl trochu trojan, že tajenka měla stejně písmen, jako bylo těch států.

Na další šifře sem stihla přesně a jenom udělat fotku toho pěknýho můstku, co na něm kluci za 2 sekundy měli vyluštěno. Vzhůru na rok. Teda třistapětašedesátku. Ta zima, co nám byla u časových pásem, už nám fakt není.

Nahoře další vtipně minimalistická šifra. Trošičku trvalo interpretovat "O" jako pomník, ale jen trošičku.

Šestka opět pobavila (Co žerou Francouzi? Hmyz nebo hlemýždě?), kvalitně strávených 45 minut a taky definitivní energetická smrt smartfounu č.1, protože pravopis sice ovláváme bez gůgla všichni, ale pořadí vyjmenovaných slov už nikdo. Tady má možná výhodu tým, co měl ve svých řadách děti (už to vidím: Tak, Pepíčku, žádnej internet, pěkně říkej :-)). Naopak se slovenským týmem docela soucítíme.

Na další přesun naivně vytahuju sváču. V půlce rohlíku potkáváme na cestě mega hromadu padlých stromů, to obejdem vrchem, no a když už sme tady, tak to vemem úplně vrchem, rup kolmo nahoru. Rohlík se šunkou ve 45stupňovým kopci byl fakt gurmánskej zážitek. Když to nahoře konečně vydýchám, přichází magický místo Lost highway. K tomuhle monumentu se dnešní šedivý počasí hodí dokonale.

Chlapci se rozhodli nevyužít tuhle stalker zónu k luštění a ženou to dál. Zjevně to byla správná volba, protože to tu dost žije - týmy sou zaseklý buď na šifře a nebo na zdejší špekáčkové párty. Aby se nám nestalo ani jedno, velí Honza nezastavovat v okolí rozptylujících faktorů a žene to kamsi k plotu. Ten, Který Má Prázdný Batoh jen poklne slinu a smutně žvýká suchej chleba se škodolibě veselou krávou.

Špekáčky sme si klidně dát mohli i čtyři, protože tohle je druhá naše delší zastávka. Napřed docela trvalo, než sme správně zapíchali a pak dobrou půlhodinu udělal informační šum, kdy sme se nedomluvili, jestli mluvíme o Orionu na obloze nebo o čokoládový hvězdě (takže sedmicípá čokoládová hvěda působila chybnej posun o 7 místo o 4). Došlo nám to sice pozdě, ale ještě dost včas na to, abysme nemuseli brát totálku. Řešení je přece jen trochu zhulený, takže Míla a Clyde jdou bez batohů prověřit, jestli ten org těch 300 m od "ZDE" fakt je. Za chvíli volají, že jo a aby Žán donesl batohy. Než je donesem, už mají i vyluštěnou šifru.

Čas máme dobrej, ale ne luxusní, tak mastíme, co to dá. Tma a déšť na krku.

Čísla vložený do slov padly vcelku rychle, jen v tom rambajzu u dálnice to bylo trochu jako blbej s hluchým: Hele, to není vysavač, ale vyjednavač! - COO? - Vyjednavač, tady. - Jo, to už máme, teď nevyky! - Ne-COO?

Dálnici krosíme konzervativně podchodem, sme máčky. U kostela je obsazená jediná lavička, takže Ten, Který Nemá Židličku, je Ten, Kdo Má Opět Smůlu.
Legrácka se zakuklenýma písmenkama nás na chvíli dostala, proběhla sofistikovaná analýza, který kódování je v chlýftýmáckých pomůckách a který není a že tam chybí morse a tak vůbec. No ještě že z morseho na téma A/N (pomůcky Ano/Ne) nic nelezlo, tak sme museli vymyslet něco normálního - jako třeba řešení.

Hurá, vypadá to, že dokončíme. V dešti na Arménskou, aspoň sem ten deštník netahala zbytečně.

Závěrečnej testík je pohodička a finito. Přidáváme bronz do palapelí medailové sbírky.

Pochvala za výbornej catering v cíli i za org-shuttle, kterým můžou řidiči zpátky do Střelic pro auta.
Ve Střelicích dám u kámošů čajík, abysme dokončili ranní pokec, a pak to vemu ještě přes music party na Mendláku, když už sem se jednou urvala od těch dětí, žejo.

Prima hra, prima den, příště jdu jako náhradník zas :-)

Ta, Které Se Napřed Nikam Nechtělo

Zpět