Medaile

zlaté
  • Kachna 2018
  • Krutá (zá)krůta 10 (2016)
  • Svíčky 10 (2013)
  • Palapeli 2 (2013)
  • Svíčky 7 (2010)
  • Sešlost (v Posázaví) (2010)
  • Lamí stezkou 2010
  • Tmou 8 (2006)
  • Lampa 3 (2005)
  • Osud 1 (2004)
stříbrné
  • NaPalmně2016
  • NaPalmně 2012
  • Palapeli 2012
  • Noc tapürů 5 (2011)
  • NaPALMně (2011)
  • Ostrovtip 2 (2011)
  • Krtčí norou 7 (2010)
  • Bedna 2009
  • EXIT 7 (2008)
  • Osud 2 (2005)
bronzové
  • NaPalmně 2018
  • Palapeli 2015
  • Per partes 2014
  • Ostrovtip 4 (2013)
  • Krutá (zá)krůta 6 (2012)
  • Krutá (zá)krůta 5 (2011)
  • Lamí stezkou 2008
  • Dnem 6 (2007)

Reportáže

Tmou 17

Zatím bez korektur.

Tým: Ivo Cicvárek, Lucka Cicvárková, Robert Grepl, Honza Kořínek, Radek Svoboda

Kdy naposled hrál Albert Stallone noční hru? Svíčky 2014. Kdy naposled jsme hráli jakoukoliv hru ve složení Ivo, Lucka, Honza, Radek a Robert? Sendvič 2013. Kdy naposled jsme v tomhle složení hráli TMOU? Před šesti lety, TMOU 11.

Jak vidno, nahráno toho v poslední době moc nemáme. V létě na Krůtě navíc zjišťujeme, že trio Ivo, Honza a Lucka je naprosto z formy a spolehlivě vyluští snad jenom jízdní řád brněnské MHD. Řešení: kdo netrénuje, není Stallone.

Několik šifrovacích seancí nad šiframi z různých ročníků hry Po škole (na dálku děkujeme), které se nikdy nikdo z nás nezúčastnil, tudíž nehrozí, že by nějakou šifru znal, vede nejenom k pohodové, byť nepříliš rychlé kvalifikaci, ale i k pocitu, že 41. místo, které nám přisuzuje výpočetní model Sešlosti, je sprostá troufalost mrzkého algoritmu, který nejenže nerozezná Radka Svobodu, ale i bez něj nás všechny podceňuje. Podotýkám, že tenhle pocit mám jenom já, Ivo, neboť zbytku týmu je nějaký algoritmus ukradený: šifrovačky neberou zas až tak vážně. To je mi však buřt, nějaký cíl si zvolit musím, doufat ve výhru se mi s pohledem na startovní listinu zdá přeci jen poněkud utopické, osobní cíl tedy je porazit tupý program alespoň o 30 míst.

Malá poznámka na okraj: po hře program (či kdo?) Radka poznal a náš rating zvýšil na neuvěřitelných 35, což je rána pod pás, neboť jsem byl připraven o zadostiučinění ze splněného cíle. Čímž, jak už to v moderní literatuře bývá, prozrazuji konec celého románu, neboť je jasné, že se naše umístění musí pohybovat mezi 6. a 15. místem.

Poznámka k poznámce: o několik dnů později po napsání první poznámky se náš rating zvýšil na 30. Původní cíl tedy zmizel kdesi v šifrovacím meta-prostoru. Dokončit hru s umístěním na nultém místě by byla opravdu výzva.

START

Prvních pár taktů hymny TMOU není slyšet, zase někdo pozdě vyjel volume, jak už to na TMOU bývá. Pak si zpívám a mám pocit, jako bych se slyšel z odposlechu. Čím to asi bude?

Málem bych zapomněl – jsme jen tři. Radkovi přijel šéf z daleké ciziny a družně se družil tak dlouho, až Radek nestihl start. Lucka zase cestou prováděla v tramvaji striptýz, při němž nechala uvnitř vozidla všechny své doklady a telefon. Mimochodem, co by se Vám asi tak prohnalo hlavou, kdyby Vám těsně před startem, kdy nadáváte na nezodpovědnou manželku, která má zpoždění, zazvonil telefon s vážným cizím hlasem: „Tady Dopravní podnik. Voláme kvůli Vaší ženě…“? Tfuj tajksl, ještěže jde jen o doklady, které se navíc našly. Jenom si pro ně Lucka jede právě ve chvíli, kdy začíná náš boj s časem.

Úvod nám tradičně nejde, s tím počítáme. Multitasking při šifrování patří k našim nejslabším stránkám. Takže i dnes opouštíme start až po téměř dvou hodinách. Kupodivu je to zřejmě stále v první třetině startovního pole. Nejlepší šifra ze startu? Asi BATERIE. Jo a už je nás všech pět.

JEREVAN

Sotva jsme za šaliny na Moraváku vystoupili, zase nastupujeme. Pěkná hříčka na rozehřátí.

POSTAVIČKY

V tempu nepolevujeme, grafiku z toho vymlátit chceme a taky ji s trochou fantazie vydolujeme. Opět nastupujeme do tramvaje, aniž bychom si pořádně zabalili – jenže nenastupte, když ta správná linka právě přijíždí.

KOSTKA

Proč lepím kostku zrovna já, který je na podobné činnosti levý jak KSČM, není jasné. Lepidlo je všude, ale kostka drží. Že se bude jednat o hody cinknutou kostkou nám dochází záhy. 90% času tedy zabrala moje manuální nezručnost. Kostku chceme zničit, ale nakonec je nám to líto a bereme ji s sebou.

KOSTKA+

No ještěže tak. Začíná nám docházet, proč má karta týmu děsivých 34 kolonek. S tímhle číslováním může být na TMOU opravdu hodně šifer, aniž by jejich počet přelezl už tak děsivých 20 číslovaných – viz první šifra na startu, která nám Albertům přisoudila imaginární luštění 21., která však ve hře zjevně nebude. Potěš koště. Určovat, kam kostka padne hned se třemi závažími, se nám krutě nedaří. Naše odhady jsou většinou chybné, smysluplný text se noří jen pomalu. Nakonec Radek raději vytvoří souřadnicovou soustavu a těžiště počítá pomocí rovnic. Teprve pak je řešení na světě. Bohužel to trvalo skoro hodinu a půl.

KŘÍŽOVKA

Přesun do terénu busem jsem čekal. Jednak zvolená mapa nenabízí příliš mnoho rozumných možností, které by se lišily od trasy TMOU 10 a za druhé formulace v pravidlech o volání, pokud vzdáme před 6. šifrou, indikuje snahu organizátorů vědět, na kolik týmů už není třeba čekat. Nastupujeme s nevyluštěnou šifrou, během jízdy Lucka poznamená, že je to číselná křížovka, lehce dolušťujeme. V malé dědince je tak největším problémem zjistit, kde je doprčic ten kostel, kde si máme vyzvednout další mapu.

Přesun volím na jistotu. Silnice, silnička mezi vinohrady, přístup po značce. Co nejúspornější převýšení.

SV. ANTONÍN.

Nádherná atmosféra. Vhodně zvolená, jednoduchá specif site šifra. Cestou k Rosa Coeli líčím týmu legendární historii kláštera nemravných jeptišek + variantu, jak to nejspíš bylo doopravdy. V Rosa Coeli jsme se štábem ČT co chvíli. Naposled jsem tu byl na obhlídce zámku před dvěma dny.

KLÁŠTER

Geniální atmosféra. Už kostelní loď osvětlená pochodněmi kontrastuje svým klidem s horečnatým luštěním před branami. A co teprve když člověk zavítá do křížové chodby a poprvé spatří krychli vznášející se nad rajskou zahradou. Tohle není šifra, to je umění. Leč kochat se nestačí, musíme i luštit. Nejvíce času pochopitelně zabralo shromáždění všeho potřebného, nápad se světovými stranami a grafickým čtením pohledů na krychli pak už dlouho netrval. Pravda, vymlátit z toho písmenka, nebylo úplně snadné – chybujeme, často převracíme strany, ale brutal-force metoda brzy ukazuje na židovský hřbitov včetně správného upřesnění.

META TMOU

Nejprv jsme meta zmatení, protože vyzvedávám v rohu dvě zadání. Záhy jdu jedno vrátit. Pak přichází Honza a drží ho v ruce. Chci, aby ho taky vrátil, ale zjištujeme, že to není ležatá jednička, ale že přešel roh a vyzvedl ležatou dvojku. Jsme zmatení jak Goro před Tokiem a tak to má být. Přesvědčuji tým, že u těchto šifer je důležitější hlava než nohy, tři zadání by měla stačit. Po čase jde Radek pro čtvrté. A nestačí to. My jsme nevyběhli, čímž nás orgové doběhli. Teprve s pátým zadáním a doběhem pro šesté šifru dáváme rychle. Naše ztráta na čelo zjevně dost narůstá a poprvé mám obavy, že nestíháme. Luštíme bez větších záseků, ale tradičně pomalu. Co dřív stačilo na jiných hrách, těžko bude stačit na nadupané TMOU. Aspoň přesuny máme rychlé a bez sebemenšího zaváhání.

MORSE

Jsme tu 31. To není úplně špatné, ale ani úplně dobré. Výpočetnímu modelu každopádně zatím nic moc nenandáváme (jak se ukazuje po hře, dokonce na něj tedy ztrácíme). Chvíli se dohadujeme, co vzít za dárek. Nakonec prosazuji trenky TMOU. Tričko stejně nevyhrajeme, tak proč nemít trenky, že. Tímto děkuji týmu CI5, který cenu věnoval - jsou fakt... VELKÉ. Chtěli jsme Designové žebradlo Čumáků (nejen proto, že v tomto týmu hraje dávná členka Albertů z prehistorie tak pradávné, že jsme se ještě nejmenovali Alberti), ale to už k mání nebylo. Po hře jsem dostal od Lucky vynadáno, že jsem měl vzít lego, které tam ještě bylo. Asi fakt jo, nad fotkami týmů, co si teď hrají s legem TMOU, se dobře bavím a závidím jsa oblečen v trenkách.

Nad vinicí vyšel srpek měsíce. Zase nám to trvá o chlup déle, zejména vzhledem k naší klasické chybě – dlouho se nikdo nepodíval na logo. Ve chvíli kdy divné logo upoutalo naši pozornost, bylo vyhráno. Osové a jiné souměrnosti řešíme od počátku a teď už víme jak. Nakonec to opravdu bude morseovka. A co víc, nádherná morseovka.

KARTIČKY SE SLOVY

Šifra byla trochu dál za tunelem, než jsem čekal. Už jsem málem znejistěl – hlavně proto, že celý tým se uvelebil před mostem, hledám sám a jsem už od nich dost daleko. Ale mám ji. Hned z toho chceme mít šachovnici, odhalujeme názvy figur ve velkých písmenech, chceme sehrát nějakou jednoduchou šachovou úlohu, nejlépe na mat. Fajn by bylo, kdyby řešení téhle úlohy šlo přes kartičky azimut a kilometr. Jenže dlouho si pak nevíme rady, jak šachovnici sestavit. Hledáme nejrůznější asociativní nebo gramatické propojení mezi slovy. Až Honza si nakonec všimne podezřelé frekvence G a F, načež mu dojde i výskyt ostatních písmen sloužící ke standardnímu okótování šachovnice. Odkud číslovat si ovšem raději vygooglíme. Vzdálenost oříšek Popelka? Azimut stříbrné stříkačky. To by šlo. Jen výsledku 3 km vzdušnou čarou se nám moc nechce věřit, trochu váhám, zda tím orgové nemyslí jen jeden oříšek ze tří, tj. 1 km. To by ale vyšlo dost mimo cesty v mapě, přesto raději při přesunu sleduji levou stranu, zda náhodou neuvidím na hraně lesa něco podezřelého. Nic. Jen podezřele rychle přichází rozednění. Čas plyne jaksi zrychleně.

Snové výjevy. Srpek Měsíce a zářící Jupiter. Pěšina končí, polem, nebo podrostem? Zánovní závora uprostřed polomu: cestu, kterou přehrazuje, téměř není vidět. Tank by se sem asi dostal, auto ne. Váhání na rozcestí tří cest, kam dál? Než to s Honzou přeměříme v mapě, Radek intuitivně šifru našel.

KULATÉ OBRÁZKY

Kulatý vobdélniky, fialovej les a žlutá voda. K tomu ráno, útlum, krize. Medián luštění téhle šifry byl 10 minut. Nám to trvalo přes hodinu! Zmar ani vystihuje ten fakt, že jenom všimnout si toho, že kolečka představují Q a že v každém slově je kromě K taky V, nám trvalo přes 20 minut. Stejně s tím furt chceme točit a ta domnělá vrátka dovnitř Q použít jako nějaké cesty. Pak únava přešla a šifra povolila. Jak moc nás tenhle zkrat bude mrzet, v tuhle chvíli ještě netušíme.

INFANTILNÍ

Tahle šifra nás asi jako jediná zklamala. Chlapci brblají, že to nebylo vědecky správně. Já tomu nerozumím, takže nebrblám, ale přišlo mi to až moc lehké. Dramaturgicky chápu, že orgové nechtěli nechat kysnout týmy mimo civilizaci.
Přesun volím částečně terénem, i přes velké množství polomů tady předháníme La Kukaraču.

BÁSEŇ

Čekali jsme větší kulišárnu, ale vlastně nám zvedá náladu, že postupujeme rychle. Že by šance hru nakonec přece jen dohrát?

PUZZLE

Podle množství týmů bivakujících v lehkém mrholení je jasné, že tady se bude rozhodovat. Buď to dáme a poskočíme kamsi hodně dopředu, nebo nás algoritmus odhadoval správně. Stříháme, skládáme, pracujeme. Ve chvíli, kdy Robert nahlásil pozorování, že celý úvar má charakter fraktálu, cítíme, že jsme na dobré stopě. To je totiž přesně ta možnost, kterou hledáme – stačí vytvořit malé modely velkého útvaru, do něhož přepíšeme písmena náležející vždy pojmovému okruhu, podle něhož skládáme. A pak znovu těchto 9 modelů sestavit. Písmena se rozmístí, transpozice bude provedena, půjde to přečíst! Půjde to přečíst? Spíš sestavit, chvíli se nedaří, ale pak to sestavíme brutal-force, aby začal vycházet smysluplný text. YES.

Míjíme Abpopu. Hrneme terénem podél Bobravy. Saigon. Kopřivová pole, kudlibabky, desítky povalených kmenů z jarních mrazových polomů. Přesto je cesta kolem potoka rychlejší než zacházka po silnici. Chybí něco přes hodinu do konce hry – usuzuji, že tohle by mohla být předposlední šifra. Šance tu je.

HVĚZDA

Luštíme jako o život, doplňujeme číselné interpretace pojmů. Škoda, že šifra nějak nepoužila moji oblíbenou Sedmou z devíti. Co ale s tím. Každý zkouší, co ho napadá. Nepolevujeme. Robert při zkoušení nejrůznějších číselných kombinací přichází na to, že součty druhých čísle v liniích jsou vždy 26. Na Bedně loňského roku jsme se sekli na množinové šifře „BEDNA“ (součet hodnoty písmen BEDNA je také 26). Zde se jedná o stejný princip. Způsob, jak to závěrečně přečíst, dávají šedá čísla. Čas? Do konce hry zbývá něco málo přes 10 minut. Je jasné, že to je naše malé Pyrrhovo vítězství.

S Luckou běžíme vyzvednout 16. šifru. Lucka odpadá – odhazuji batoh, bez něj to možná do 13:00 stihnu. Stihnul jsem? Popravdě řečeno nevím. Do kolonky vyzvednuto uvádíme nakonec hodnotu 12:59, ale s batohem jsem odhodil i mobil, takže přesný čas jsem neměřil. Vím jen, že ve 13:07 už jsem byl i s šifrou u Lucky volným krokem zpátky na hlavní silnici a telefonoval. Čas vyzvednutí tedy v rozmezí 12:59 – 13:03.

POPOSLEDNÍ

Kluci přicházejí, volně dolušťujeme. Jdeme bleskově pozdravit orgy a vítěze do cíle. Jsme heslově „NEKLIDNÍ“ a smíšení. Super týmový výkon v závěru hry, chybělo 10 minut k dosažení cíle, pak by se děla vůle velkého Tmáře. Většina dorazivších vyřešila závěrečný úkol jako pětiminutovku, ale dalo se na něm i zkolabovat. Od TMOU 8 (kde jsem nehrál) nám nikdy nescházelo tak málo. Deváté neoficiální místo. Ale na to se historie neptá. Tak zase za rok.

Báječný, těžký ročník, díky orgům. Gratulace vítězům i všem, co dokončili! Díky spoluhráčům. Dlouhý nos všem algoritmům!Oprava: jen mírně prodloužený...

Sepsal TMOU věčně nedokončující Ivo Cicvárek


Zpět