Reportáže

Tmou 7

Sepsala: Lucka Cicvárková

Naše dojmy z letošní Tmou dokonale vystihl tým La Kukarača:
"Z letošní hry máme velmi smíšené pocity. Na jedné straně jsme si užili několik chvilek geniality, na druhé straně jsme třikrát vytuhli na dlouhé hodiny na jednom místě. Ani jedno z nich se nestalo naší konečnou, ale v souhrnu nám zabránily dojít do cíle."

START
byl velmi působivý. O existenci hymny jsem věděla, ale s obrazovou složkou získala opravdu velkolepý rozměr. Z následujících 3 klipů jsme poměrně rychle odhalili viadukt na Krásného (nakonec snad nešlo ani tolik o výhodu nás místních - většina týmů tudy přijela). Záhy byly odhaleny potraviny v košíku a z počátečních písmen složena Bílá hora. Úplně mě ale dostal Radek, když ve pro mne zcela neidentifikovatelných kousíčcích jakési fotky suverénně odhalil židenický kostel.

17:35 - LOGIKA V JULCU (180 min.)
Scházíme se se 3 částmi šifry u Dělnického domu. Po zběžném přečtení instrukcí nutíme Honzu vybalit mobilní internetovou základnu rovnou na trávníku, abychom záhy zjistili, že to bylo poněkud předčasné. Vrháme se tedy přímo na chodníku do luštění - je zcela jasné, o co půjde, takže nemá cenu chodit nikam do tepla. Po 3/4 hod., kdy jsme se dostali sotva do půlky, tuto úvahu přehodnocujeme a jdeme k Ivošovi domů - asi 10 min. odtud směrem na centrum. Zde bojujeme do 19h, kdy nedočkavě pouštíme net a logujeme se... "tým Albert Stallone nehraje". Cože? To jakože jsme byli určeni, že nehrajeme na nápovědy? :-)
Pokračujeme v luštění (či spíše v systematické práci) a průběžně zkoušíme funkčnost nápovědy. Cca v 19:30 zjišťujeme téměř u konce, že jsme někde udělali chybu. Grr, tak celé znovu, raději i s evidencí postupu řešení... Kolem 20.h se konečně objevuje nápověda. Hurá, ve 20:35 jsme u zdárného konce a jedeme směr Špilberk.
3 hod na první šifře, to tedy nic moc. Ale hlavně nepřepálit začátek, žejo :-)


21:10 - POETICKÝ ŠPILBERK (20 min.)
V šalině mířící ze Židenic do Medlánek řešíme ideální místo pro výstup. Nakonec se Radkovi daří prosadit variantu Maliňák. Poté, co neomylně zamířil k ještě otevřenému stánku s občerstvením, jsme pochopili genialitu tohoto kroku a cpeme se burkem a pizzou. S plnými žaludky kalíme do kopce na Špilas. Nacházíme šifru, poté závětrný koutek pro luštění, odkud vykopeme jeden tým, který se přichází usadit příliš blízko nás, a řešení je otázkou 10 minut. Sbíháme zlatým listím k Radnici.

21:45 - KOKOS NA RADNICI - VY JSTE HO PŘEŘÍZ! (50 min.)
Na nádvoří Radnice decentně laškujeme s vydavači kokosů. S úlovkem pak odbíháme na Zelňák, kde Honza vytahuje ze svého mini batůžku další technický zázrak - pilku. Otevíráme tedy ořech nanejvýš sofistikovaně, leč ouha! Složený papírek se přeřízl přímo v ohybu a uprostřed šifry zeje 2 cm díra. Nezbývá než jít na Radnici vyloudit papírek nový.
Dilema, kdo se obětuje ke konzumaci ne příliš vábně vyhlížejícího kokosu, za nás řeší varování o nepoživatelnosti.
Poté nasazujeme taktiku hospoda. Průnik do té nejbližší se nezdařil: coby slušně vychovaní a pochybných podniků neznalí, netušili jsme nic o zlé pověsti doupětě Drakkar a záhy koukali ze 2 cm do tváře gorile, která nám s dikcí bouchače z béčkového filmu sděluje: NEUMÍTE ČÍST??? TOTO JE S O U K R O M Ý KLUB! - Ok, ok, už se pakujeme. Do mírumilovného McDonalda naproti.
Zde chvilku dumáme nad vepisováním písmen abecedy a pochodováním po mřížce, ale pětice otazníků mi nedá spát. No jasně, na Špilberku Radek předčasně vyluštil nápovědu - dostal slovo kokos a my teď máme kokos! Sice je to poněkud brzo na použití nápovědy, ale sedí to. Vepíšeme kokos, půlka týmu pozměňuje slova ve směru nahoru, druhá půlka dolů a zapisovač zapisuje. Ani nestačíme dopít mcdonaldí nápoje a mažeme na Božetěchovu.

22:50 - ŽVOULEČKA U KAFÍČKA (20 min.)
Při pohledu na kostel na Božetěchově přepadá Radka nostalgická vzpomínka na zásadní životní krok, který v těchto místech před lety učinil. Leč nenecháme ho prodpadnout sentimentu a s šifrou kráčíme směr Vodova (útočiště Robovic family), leč nedokráčíme - naše kroky po pár metrech stáčí hospoda. Zapadáme dovniř, objednáváme kafíčka a čajíčky a šifru aranžujeme na stojací nápojový lístek. Kolektivně si tak můžeme číst a žvoulet prstem po mapě. Sestavujeme si i malý slovníček, což se ukázalo jako prozíravé s ohledem na pozdější dění. Umístění dalšího stanoviště je nalezeno, než bys kafe dopil.

23:55 - PALAČÁK PO ČÍNSKU (50 min.)
Pro některé z nás je toto stanoviště zcela novým objevem v brněnském místopise. Ono se dá jít z Palačáku do Komína? Tak to půjdeme určitě do Komína :-)
Šifra se jeví už o něco těžší. Začneme cvičně analýzou výskytu znaků, zanedlouho však Rob, který se pomalu ale jistě stává odborníkem na grafické šifry, spatřil M a H. Dokonce je v tom jakýsi systém, takže po chvíli máme slušný shluk písmen. Kouká Radek, koukám já (kteří obvykle zvládáme z přesmyček rovnou číst), ale nic z toho nekouká. A to ani poté, co jsme vyselektovali písmenka KOMIN a vyhodnocujeme že C+H bude CH. Beru tedy mapu a prolamuji hrubou silou RUSKY VRCH. Jen nám nějak přebývá jedno P, což ale ostatním zjevně nevadí ("půjdeme tam a uvidíme, co to P bude" :-))

01:20 - RUSKÝ VRCH (55 min.)
Při sestupu do Komína napřed rušíme nějaký pár v intimní chvilce, pak pochodujeme kolem ztemnělých oken, což nás tak nějak přivádí na myšlenku, kolik obyvatel Brna se asi tak právě v tuto chvíli, řečeno s egypťanem Sinuhetem, obveseluje. Výpočet nám vystačí na zábavu až k Ruskému vrchu. Kupodivu je na té placce u řeky fakt kopec! V okolí posedává asi 10 týmů, zdravíme pár známých. Výzdvědná hlídka vybíhá nahoru a vrací se s šifrou a dvěma zprávami: ta dobrá je, že jsme podle vrcholové knihy 37., ta špatná, že první tým má náskok 4 hodiny.
Šifra vypadá hustě, volíme tedy opět taktiku hospoda. Za rohem jsme totiž právě jednu minuli. Zavíračka je sice ve 24:00, ale uvnitř ještě posedává pár lidí, a tak se tam vloudíme též. Pan hospodský je velmi ochotný. Dáváme obvyklou sérii čajíčů, kafíček a cocacol a jdeme na věc. Nedokážu zde bohužel vyjmenovat zásluhy jednotlivců, neb tohle byla naprosto dokonalá týmová spolupráce - někdo nahodil nápad, jiný jej rozvinul, další přidal jiný nápad... Řešení tak bylo zcela plynulé a minimálně k prvnímu kroku šoupání políčky se stůl v teple osvědčil na výbornou. Tahle šifra byla jedna radost - pocit, kdy každý správně provedený krok krásně naváděl na další postup, byl úžasný.
Dokonalost sama, z našeho pohledu nejlepší šifra z letošní Tmou.

Na rozloučenou nám pan hospodský dává 5 bonbónů a přeje šťastnou cestu. Za rohem na Svratecké spatřujeme přijíždět noční linku. Brutální sprint, cpeme se do jednoho busu, abychom vzápětí vystoupili, protože ten druhý prý jede lepší trasou. Lidé už sice vypadávají ze dveří, ale trochu to tam popotlačíme a vlezeme se. Je to totální masakr. Honza visí za batoh na dveřích, já přepadávám přes zábradlíčko k řidiči a snažím se tvářit, že mu nezavazím ve výhledu. V řidičově tváři se zračí dokonalá rezignace. Zbytek týmu se zatím družně mačká v zadní části busu s opilci. To naši spolumačkači jsou aspoň střízliví. Na následujících zastávkách se snaží nastupovat další zoufalci a kupodivu se jim to daří. K nám (a asi i k sobě:-)) je řidič milosrdný a neotevírá přední dveře, o to drsnější je to vzadu. Největším překvapením bylo, když u přístaviště z busu vyklopýtalo asi 30 lidí a bus se vůbec nevyprázdnil :-)

02:35 - HUDEBNÍ PÁRTY U PŘÍSTAVIŠTĚ (95 min.)
Asi jsme si v buse trochu zavařili mozečky, protože Novákovic haranti nás řádně potrápili. Jakmile spatřuji v textu 8B slova jako "odečíst" a vynásobit", přenechávám šifru matematické části týmu (=všichni kromě mě :-)) a jdu zkoumat 8A. Honza vytahuje notebook a děláme si malou hudební párty. Zjišťujeme, že obě nahrávky hymny se liší pouze mezihrou, ale nějak nás nenapadá, jak tento poznatek aplikovat na úlohu s věkem dětí (to máme z toho, že si nečteme pořádně zadání :-)). Hymnu tedy prozatím opouštíme a věnujeme se též 8A. Mezi tím nás průběžně deptá svojí přítomností Ivoš - org., který se čím dál více diví, proč to ještě nemáme. Odháníme ho do dža.
Po nekonečně dlouhé době, kdy už 2x odjel autobus s týmy a já čím dál vážněji zvažuji výlet pro nápovědu na Kozí horku, se klukům ze soustavy rovnic a logických důkazů vyloupl výsledek. Sláva. Teď ještě dotáhnout hymnu a můžeme jet taky. Pouštíme si inkriminovanou mezihru. První myšlenka je, že každý nástroj hraje jedno písmenko morseovky. To ale po několikerém marném pokusu rozluštit ďábelsky rychlé flétnové sólo padá a zbývají nástroje samotné. Skládáme cosi jako HKLPFKH (housle, kytara, lusknutí, pískání, flétna, kytara, harmonika). Pak někoho napadlo podívat se na booklet a je to doma. Kytara je Elektrická, pískání je Okarína, harmonika je Akordeon. A že by tam byl i saxofon? Je, ale rozeznat jej od el.kytary byl skutečně oříšek. A když Radek upozornil, že triangl je taky hudební nástroj, máme HESLOFASETA. Nikdo sice nevíme, co je faseta, ale jsem si jistá, že je to existující slovo :-)
S velkou slávou ve 4:20 odjíždíme, spolu se 3 dalšími týmy.

04:50 VÝSADEK YCHTYLŮ (10 min.)
Cesta s šátkem na očích je opravdu těžká zkouška bdělosti. Nicméně se všem podařilo neusnout a vychutnáváme si magické místo, na kterém nás bus vyklopil. Fak dost dobrý. Otevíráme obálku s mapou. Rosice! Konec hry je tedy jasný. Teď ještě zjistit, kde aktuálně jsme. K tomu bude nejlepší vyluštit šifru :-) Odebíráme se do lesa, kde tolik neprotahuje, a čteme. Jakmile dojdeme na konec se slovem ychtyl, Ivoš okamžitě říká - to je jasný, to bude ta abeceda Tmou. Za 2 min. máme křižovatku u vodárny. Tím se objasňuje i naše aktuální pozice. Po chvilce chůze lesem narážíme na silnici Velké Ceny, čteme jméno busové zastávky a máme jasno úplně.

05:35 ČTVEREČKY, ČTVEREČKY A ZASE ČTVEREČKY (240 min.)
Les je plný týmů, tohle asi bude husté. Ušli jsme skoro kilometr, než jsme našli kus prázdného lesa.
První myšlenka je vynechat ob jeden řádek nebo sloupec, čímž bychom mohli dostat dvojice, jak radí nápověda."Přepisujeme" tabulku do Excelu a provádíme napřed vynechání ob jeden řádek, pak ob jeden sloupec, pak oboje... pokaždé z toho vyleze něco jako morseovka, ale jednak v ní nic rozumného není a druhak "čárka" je složena někdy ze dvou a jindy ze 3 políček, což je podezřele nesystematické. Myšlenku na morseovku tedy opouštíme, bohužel na další 3,5 hod. :-(
Kluci spočítali černé čtverečky a bílé čteverečky a zjistili, že poměr černých a bílých je stejný jako v nápovědě (2:6). A samozřejmě že rastr nápovědy 2x4 hezky pasuje do šifry s počtem políček 22x 28. A taky že vpravo nahoře je jakási anomálie. To vše nás ještě víc vzdaluje od prapůvodní myšlenky na morseovku a další 3 h se věnujeme zkoumání těchto faktů. Přešlo svítání a nachyluje se k dopoledni. Začíná to vypadat zoufale.
Průběžně kolem prochází úspěšnější týmy (zjevě jsme popošli správným směrem - aspoň něco). Brzy nad ránem okolo prošla i La Kukarača, bohužel se neopakovalo naše osvícení z Osudu, kdy právě po předběhnutí tímto týmem jsme prolomili jeden ranní zásek. Smůlu prolomil až další spřátelený tým, se kterým se od Palackého vrchu víceméně předbíháme. Tady strávili podobnou dobu jako my a teď (kolem 9.h) to mají! Říkají jen - vydržte, je to fakt v té nápovědě. Honza si mezitím mírně zdřímnul, posnídal a teď znovu startuje polozmrzlý notebook a zdánlivě nesmyslně šoupe černými políčky... aby v 9:30 prohlásil, již zcela bez emocí: "Mám to..."
Euforie se nekoná, jsme příliš unavení a zdeptaní.

9:59 RAKETOVÁ ZÁKLADNA
U brány bivakuje Ládín s Březouchem a Ládín nás s vítá s neskrývanou radostí: "Zdar, zdar! No super, konečně někdo známej!" Malá zkouška z luštění (co byla poslední slova šifry) a jdeme do areálu.
Nevím jak ostatním, ale mě tohle velmi pozvedlo náladu. Bývalá vojenská základna je úplně neuvěřitelná. Šedivá doba totáče z ní dýchá tak živě, že až mrazí. Pošmourné počasí jen podtrhuje dekadentní dojem. Bunkr, ve kterém je ukryta šifra, je úplně nejlepší (rozuměj nejhnusnější :-)) - jsme štěstím bez sebe, že jeho prolezení je přímo povinné - šifra se nachází až vzadu, v nějaké bývalé štábní místosti či čem. Nespěcháme, fotíme, užíváme si to. Nic lepšího už si v této hře stejně neužijeme, protože projít do limitu další 4 šifry je nereálné. U brány se nás Ládín snaží povzdbudit vzkazem od Ivoše - orga, že když mákneme, dojít ještě můžeme. Mno, fakt tomu nevěříme.
Šifra je sice vtipná, ale morálka k řešení nějak schází. Rýsujeme zkusmo jakousi kružnici a Rob navrhuje jít haluzně na tento střed, vždyť je to stejně jedno. Honzovi to jedno není, ale je v tu chvíli bohužel jediný.
Na onom středu, asi 2 kiláky odsud, samozřejmě nic není (krom dalších dvou týmů v okolí). Je za 10 min. dvanáct, řešíme jak se dostat do Rosic (obálku STOP jsme stále neotevřeli, ale nepochybujeme, že konec je tam). Pro mne je velkým překvapením, že Rosice jsou odtud ještě 6 km :-) Z tohoto pohledu se jeví o dost výhodnější 5 minutový běh na kilák vzdálené nádraží s cílem chytit jediný vlak pro nejbližší 2h. Běží se nám překvapivě lehce - nojo, když nemůžeš jít, vždycky ještě můžeš běžet, žejo:-)

A tak pro nás skončila Tmou 7.

"Z letošní hry máme velmi smíšené pocity. Na jedné straně jsme si užili několik chvilek geniality, na druhé straně jsme třikrát vytuhli... což nám ve finále zabránilo dojít do cíle."



Zpět