Reportáže

Napalmně 2019

Na report nemám moc času, takže bude hodně inside, pro ty, co hru šli a vědí, jaké šifry ve hře byly. Žádné stylistické experimenty.

Poprvé jsem šel Napalmně před sedmi lety – tehdy jsme v Králově Poli nasedli na vlak a hurá do Kuřimi a drsnou trasou až do Tišnova. Když letos přišlo místo startu – relativně uvnitř města, ale blízko Židenického nádraží, napadlo mě, zda nebude opět vlak na výsluní. Napalmně totiž nebývá městkou hrou, což miluji. Bývá fyzicky drsná, což oceňuji – byť sněhový ročník v podkomorských lesích už nechci znovu zažít. A bývá invenční a zároveň pro náš tým procentuálně nadmíru úspěšná. Alberti startovali do letoška na Napalmně 5x, byla z toho tři druhá místa, jedno třetí a jen jednou jsme nedokončili: onen zasněžený ročník, i tak v dopočtu na čtvrtém místě. Optimismus je tedy na místě, navíc se nám podařilo poskládat hezký tým. 3 zcela tradiční Alberti (Radek, Honza a já), jeden Albert novodobý (Michal za nás hraje čím dál častěji) a jeden host, který už ovšem taky s námi nehraje poprvé (Vítek). Malá poznámka: poprvé zřejmě hrajeme Napalmně bez Toma, který letos dal přednost lákavému složení týmu Otcové na tahu.

Málem nikdo z nás nestihnul start. Z rodinných, dopravních a pracovních důvodů. Nakonec jsme na startu čtyři z pěti a Radek přibíhá ve čtvrt na šest. Opět zápolíme s šifrovacím multitaskingem, teprve po hodině máme dva kousky Věty a Textovku, herní systém velí k přesunu do Babic. Velký problém nám dělá dolušťování, obě prolomené šifry jsme principiálně měli po pár minutách, ale nedokázali jsme vykoukat řešení. Ve vlaku se vrhám na obrázky, kluci z toho chtěli vylámat binárku, ale nedařilo se jim. Ta binárka z toho fakt trčí na sto honů. A co když se název šifry vztahuje k Brexitu, tj. zajímaly by nás naopak britské míry a reálie? Pořád nic, někde děláme drobné chyby. Tak na jinou předluštěnou šifru: Buněčnou. Klíčové pozorování, tj. slovní fotbal na obvodu, naštěstí padne brzo, zbytek už máme analyzovaný. Studánka nám ovšem po vystoupení z vlaku nepomůže, haluzit nebudeme. Znova k Brexitu. Vychází nám KOS. Zadáváme kostel. Ten to není. Co může začínat na KOS? Aha poslední písmeno bude Y. KOSTRY, KOSTKY? Vražme tam kostky, ať se dlouho nezdržujeme. Doteď nevím, kde jsme měli v těch dvou řádcích chybu.

Drsný výšlap do Babic.

Čeká nás poměrně přísná šifra, nakonec si těch skrytých měst všimneme. Zřejmě ale nejsme úplně tupí, protože další šifru vyzvedáváme něco za první desítkou. Zadání vypadá jak stvořené k rýsování, proč by tam byla levá prázdná část? Vyplatí se tudíž hospoda. Sedí tam Pralinky, takže hra je spíš už od začátku těžká, než že by nám to nešlo. Sedneme ke stolu a s hrůzou zjišťujeme, že máme 1A zadání. Kde je ksakru 1B? Neměla předchozí šifra dvě řešení? Michal se naštěstí správně domnívá, že možná omylem sebral jen půlku zadání, a už je zpátky s kýženou 2B. Prázdný papír, ale aspoň víme, co luštit. Sled pozorování: hodiny by byly korektní, pokud by se jednalo o celé hodiny, jen různě natočené. Nabízí se rýsovat polokružnice pomocí díry v papíře: otočit vždy hodiny tak, aby v průmětu na spodní papír měly ciferníky dvanáctku správně směrem vzhůru. Jednou to děláme nějak špatně a jsme záhy mimo papír. Podruhé už se daří a vychází přesně to, co čekáme. Krásné psací písmo. DUB.

Je fajn, že s každým stanovištěm teď předháníme 1-2 týmy. Dobrý pocit. U Dubu nejprve řešíme 100 let výročí republiky, až si Radek všímá, že mu muzejní artefakty připomínají kluby NHL. Trochu nadáváme při dolušťování, neboť kromě Jágrových Tučňáků to vesměs z hlavy neznáme a připojení je tady bídné. Je to vlastně moc hezká šifra, ale na Sendviči bychom ji ocenili víc.

Tuctovou šifru vyřešíme stylem: víme, co zhruba systémově chceme, tak tu žábu necháme skákat tak, aby něco smysluplného vycházelo. A výsledek je brzy na světě,

Při příchodu k Drátenické jeskyni právě odchází Otcové na tahu. Jelikož je považujeme za silné favority celé šifrárny, zase nám to zlepší náladu. Bohužel se nám nedaří kótovou šifru vyřešit rychle. Až do konce luštění jsme totiž nepřišli na to, jak cifry u obrázků určují výseče mapy (došlo nám to asi minutu po opuštění stanoviště - ano je to podle skladů mapy). Bez tohoto pochopení se kóty hledají špatně, navíc jsou potřeba fakt všechny, jinak se nedá na řešení přijít. Nakonec je všechny máme, přeskládáme jejich pořadí podle velikosti, máme správnou abecedu a jde se ke křížům.

Ačkoliv jsme v části Krasu, kterou mám rád, nikdy jsem u těch křížků nebyl. Už při vyzvednutí prvního dílčího zadání si všímáme, že by se vrchol kapličky dal použít jako rastr, neboť odpovídá tvarům na papíře. Vyzvedáváme vše a vcelku zbytečně si sedáme, neboť doluštit by se to dalo i na stojáka. Podotýkám ovšem, že náš nejrychlejší čas na této šifře je daný tím, že jsme zadali heslo do systému až po vyzvednutí poslední části zadání. Takže nejrychlejší jsme ani tady určitě nebyli. Ale pomalé to taky nebylo.

Vzhůru do hnusného kopce. Jsme odměněni šancí. Šancí dotáhnout se na druhé místo závodu. Michal totiž během pár minut rozpozná pentomina, usoudíme, že jejich rozložení kolem obdélníku napovídá i jejich vnitřní umístění. Zkrátka asi po 20 minutách od prvního pohledu na šifru máme vše poskládané a řešíme, jak ze součtů řádků dostat písmena. Banální doluštění. Všichni si sedíme na vedení, neboť máme pocit, že princip neumožňuje nižší písmeno než E. Kdybychom to aspoň zkusili prorazit jen hrubou substitucí, když už jsme tak tupí a nedochází nám, že pět jedniček (v šifře se tato kombinace ovšem nevyskytuje) by byl jasný zápis A. Takže ve zbytku 90 minut řešíme čím dál složitější konstrukty, jak z toho vydupat tajenku. Až nápověda nás vrací k součtům a můžeme jít dál. Je nám tak trochu jasné, že to byla šifra, kde jsme mohli hodně získat a místo toho jsme hodně ztratili. ROFLOVÉ jsou utržení ze řetězu kdesi daleko vpředu, ale i na medailové pozice už to máme hodně daleko.

Večerníček nás ovšem vrací zpět do hry. Geniálně krásná šifra. Co mají společného noviny s Večerníčky? Přece čepici z novin! A v čem nám pomůže čepice? Na skladech by mohla označovat písmenka, co máme přečíst. Paráda. Bonusem celé šifry je pak tvar kostela, ke kterému nás šifra posílá. Vždyť to je zase Večerníčkova čepice!

O polské notaci jsem v životě neslyšel, jsem rád, že jiní členové týmu ano. Já bych jinak po binárce zkoušel hned polský kříž, který se aplikoval až ve třetím kroku. Člověk se rád přiučí něco nového.

Metaforický seznam dlouho odolává, z podstaty šifry totiž vyplývá, že převedená slova jsou tak nějak poskládána podle abecedy, ale ne docela. Je to důsledek oddělovačů a pochopitelně nestejného množství čárek a teček v zápisu morseovky. Jelikož ovšem neznáme princip, chceme najít taková slova, aby bylo vše seřazeno dle abecedy. Nedaří se. Až Radek kápne na předpony. PA. PÁ. PA/PÁ. Papáme morseovku. Moc hezké.

Luštíme asi docela dobře, neboť jsme předehnali Pralinky i Sáčky. Mřížkovou šifru vyzvedáváme jako 4. A bohužel se přestává dařit. Přesněji řečeno, luštíme stále velmi dobře a rychle, jenomže s maličkou chybou v zápisu. Při přepisu písmen do mřížky a následně do krychle jsme si špatně zapsali pozici kosočtverce. Dali jsme ji o dvě pozice dál, na jiné R, které v textu také bylo. A se špatně vytvořenou trojrozměrnou mřížkou se nedá text vyluštit. My ale nevíme, že to je banální chybou – bohužel v mřížkách neviditelnou při zběžné kontrole. A dalších několik hodin se divíme, proč nám nic nevychází?! Podotýkám, že já jsem ze začátku byl paralizován trojrozměrností, nedokázal jsem si to představit – až pak Vítek nastříhal jednotlivá patra krychle, kluci si dokonce slepili 3D model. Nakonec i já jsem pochopil, jak by to mělo fungovat. Ale nefunguje! Nápověda nám navíc říká jediné: všechny důležité kroky máme. Doluštění by mělo být jasné. Sáčci to dali do hodiny. Pralinky taky. Deptá nás, že dávno tyhle týmy prošly kolem nás. Rozednilo se. Volíme přesun proti trudnomyslnosti. Na novém, osluněném místě se Radek pouští do komplexní kontroly celého luštění a odhaluje chybu. Krucinál fagot. Tady jsme se reálně mohli dotáhnout na Otce na tahu a zvýšit náskok na Pralinky a Sáčky. Místo toho propad. Kupodivu ne velký, hra je zřejmě docela těžká, stále jsme na šestém místě.

Než si stihnu u křížku zasprosťačit, upozorňují mě spoluhráči, že to má být šifra pro děti. Aha, takže naopak slušně. Šifra se nám zdá nejprve slabší než zbytek hry, až do chvíle, kdy si všimneme geniality tajenky NAVŠTIVTE STAROU K_NDU. Paráda!

U staré nádrže dostáváme jednu z nejlepších analytických šifer hry. Navíc mě těší, že i v našem analyticky vyspělém týmu přispěju se svou troškou do mlýna, když mi v úplnosti docvakne, jak by měla fungovat grafická část řešení. Zkrátka radostné luštění, kdy se vzájemně doplňujeme. Pralinky, co tu při našem příchodu seděly (a to tady teda musely být už dlouho), při odchodu nevidíme. Netušíme však, že se zde aspoň trochu lámal chleba, neboť Pralinky braly dead.

Na sedmi segmentové šifře je největší problém interpretovat tajenku, neboť jsme si do ní přiřadili diakritiku ZÁDA LVA. Hledáme nějaký Lví hřbet, či pomník legionářů. Aha, tak ŽÁDÁ LVA = PROSÍ LVA. Neboli studánka Pro Silva. Jestli jsme si to nemysleli, že to tam povede…

Cestou se mě Michal, zpomalený ránem ptá, jaká římská číslice kódovala ten osmý segment? Vede mě to k vymyšlení refrénu milostné písně: „Jsi má jediná naděje, můj osmý segment displeje!“ Bude to hit…

Semaforové bludiště je dílem okamžiku.

Sokolovna v Bílovicích. Nenávidím závěrečné šifry. Bývají ošidné. Naštěstí máme čas i na nápovědu. Celou první hodinu řešíme zavádějící detaily. V kódech je nám podezřelý výskyt písmen H E S L O. Když tedy ignorujeme diakritiku. S výjimkou posledního kódu v sobě každý kód má alespoň jedno z těchto písmen. To je jasné, vede to na binárku. Navíc binárka je přece něco, co je a není. Nuly a jedničky. Není to binárka. Je to prostě jenom ta diakritika. 2 minuty po nápovědě Vítek zakresluje čárky a háčky a hlásí řešení. Utěšuje nás, že vítězný ROFL to prý luštil 2 hodiny. A druhá útěcha: až teď zjišťujeme, že Pralinky mají jeden dead, takže i když prolomily cíl dřív, jsou za námi. A třetí útěcha: Spíci volové ani Voy-a-ger nás ve finiši nepřeluštili, taky potřebovali nápovědu. Páté místo je krásné. Čest vítězům. A klobouk i hlavy dolů před organizátory. Vedle TMOU se pro mě Napalmně stává šifrovačkou, na kterou se nejvíc těším. Navíc příští rok bude jubilejní desátý ročník. Tak za dvanáct měsíců na startu, ahoj!

Sepsal Ivo


Zpět