Reportáže

Palapeli 2020

Ivo Cicvárek
Radomír Svoboda
Robert Grepl
Petr Pospíšil

Zažil jsem hry, kdy jsme měli pocit, že nám to nejde – ale ostatní na tom byli ještě daleko hůř. I hry, kdy nám to šlo a přitom jsme do poslední chvíle bojovali nejen s šiframi, ale i se soupeři. A občas přijde i hra, kdy to sice nejde jako po másle, ale stále luštíme velmi obstojně a přitom výsledek je nakonec podprůměrný. Co je na tom zajímavé: všechny tyhle průběhy už jsem někdy zažil na Palapeli. Hned na prvním ročníku jsme hodně deadovali, fakt s pocitem, že nám to moc nejde – a v cíli z toho bylo druhé místo. Jednou jsme vyhráli, ale až na předposlední šifru to byl sprint s dalšími dvěma týmy. A posledních pár let ať hrajeme dobře, nebo špatně, ať nám to jde, nebo nejde, ať deadujeme hodně, nebo málo, ať zvládneme dokončit, nebo ne, končíme na čtrnáctém místě. No dobře, statisticky vzato to přesné není, číselná řada našich umístění by vypadala takto: 2-1-6-3-14-16-12-14-14.

Samozřejmě hra se za ta léta změnila, získala prestiž, přibylo týmů, na startu člověk potkává desítky známých šifrovacích tváří a organizátoři připravují rok co rok vychytanější šifry, takže zahrát Palapeli opravdu plynule znamená úctyhodný výkon.

Letošní ročník se řadí k těm, kdy mám na trase pocit, že to je vlastně hodně těžká hra a že nám to celkem jde. I kdybychom však ani jednou nedeadovali, nedostali bychom se do cíle dříve než kolem sedmé hodiny. Výkon Vojtíků (no já vím, hrál za ně jeden z šifrovacích „bohů“ Honza Klusáček), Přizdisráčů, Krtčího mixu a Spících volů byl tedy fenomenální. Tyhle týmy musely lousknout několik pěkně těžkých šifer prakticky na stojáka.

Alberti jdou v čistě chlapském složení, Lucka po letech řekla, že se jí mrznout nechce, a že klidně bude náhradník. Nikdo ale neonemocněl. Před startem chvíli bloudím a předávám několika protihráčům balíčky s novým CDčkem. Náklad je však evidentně nezpomalil, neboť minimálně dva balíčky putovaly k týmům z prvních míst…

Vybíráme si startovní kombinaci: vědomostní šifra, analytická šifra, žádná aktivita. Což se vyplácí, neboť orgové zcela nečekaně neskrývají pod „žádnou aktivitou“ nějakou hříčku, ale zkrátka dávají heslo rovnou. Takže stačí lousknout dvě šifry. Vědomostní je zjevně nějakou ucelenou metaforou a najít v obrázcích nejrůznější fobie netrvá dlouho. Analytickou jsme sice briskně rozanalyzovali, jako změť znaků, které při přepisu do morseovky dávají řetězec sedmi bitových informací, poprvé se ale ukazuje slabina našeho dnešního složení. Chybí hráč do koncovky, který by řekl: „Volové, tak si to přepište do sedmi segmentového displeje!“ Naštěstí je start milosrdný a už přichází chvíle, kdy si můžeme rozšířit portfolio o běhací úkol, Radek vyráží, za chvíli volá heslo a my se hýbeme z místa.

Na kraji Šlapanic si spravujeme chuť, celkem rychle poznáváme v řádcích metafory slov, které mají v sobě skryté různé PATA, PARA, MALA, PALE – tj. přečíst vždy to písmenko, které není v PALApeli, je koncovka natolik snadná, že nás nezastavuje. Vylepšujeme si pořadí asi o dvacet míst.

Bohužel na další šifře jsem dost proti tomu využít hintu v prvním odstavci: tj. „Rozhlédnu se po okolí, a je zřejmé, že jenom z papíru to luštit nepůjde.“ Říkám, že když nevíme, co hledat, může to být ztráta času. No, nebyla by. Šifru tudíž neluštíme ani „na stojáka“, ale poctivě a nervózně do ní přes půl hodiny koukáme. Dost dlouho totiž máme pocit, že jsou v ní ukryty body v okolí: Hubert (památník Valhuberta), Lenka (Rohlenka – ta tam nakonec taky i byla). Tentokrát jsem to prostě týmu prokaučoval: malou omluvenkou pro mě budiž, že nápad na metaforu s ukřižováním Krista jsem nakonec hodil do placu já.

Odcházíme, společně s Pomocnými ponocnými. Tvar šifry na Santonu ihned identifikujeme jako Mobiuse, akorát se při stříhání hádáme, jestli z toho vypadne jedna smyčka, nebo dvě. A ejhle, vypadly dvě, do sebe zakleslé. Pak se hádáme o to, kdo s šifrou bude manipulovat a nakonec přijdeme i na to, jak proužky vůči sobě posunovat, aby začala lézt smysluplná tajenka. Doteď nevím, jestli nebylo možné pásku slepit dvojím způsobem, protože naše posunování vyžadovalo jednou páskou posunovat po směru šipek, zatímco druhou posunovat proti směru. Naštěstí jsme to různě prokombinovali, a jakmile vyšlo DALŠ, bylo jasné, že to děláme dobře. Doluštění ale dalo zabrat, ve zkřehlých prstech. Poprvé hulákám výraz pro dámské přirození, neboť mi v půli zprávy, když ještě opravdu nevíme, kam jít, vypadly obě pásky – a bylo nejasné, zda dokážeme najít poslední bod, nebo bude nutné luštit vše od začátku.

Šifra u křížku vypadá od pohledu „na stojáka“, takže si nesedáme. A dobře děláme. Zdržel nás pouze mentální blok, kdy se chvíli domníváme, že půjde pouze o mytologická zvířata antiky. Takže ačkoliv Ganéšu znám z hlavy, neboť mi jeho maska visí v obyváků, hledáme nějakého antického sloního, či netopýřího křížence. Nicméně to nás zdrželo tak na pět minut maximálně.

Zato další šifrou se prokousáváme hodinu a čtvrt – a to šla po prvním pozorování, že jde o kalendář a v něm vyznačená jména, prolomit do pár minut. Jenže nikdo z nás se neobtěžuje zapsat si vše do rastru. Zabýváme se smyslem vět, objevujeme v nich slova s MINAMI. Neaplikujeme ovšem miny na jména, ale zdá se nám, že by ukrytá slova mohla mít stejnou délku (když minu budeme chápat jako jeden znak) jako délky měsíců. Ono to v polovině případů tak (zdánlivě) vychází. Čekám nějakou mezitajenku, která nám prozradí, co pak dělat se jmény v šifře, které jsme zatím nevyužili. Nevychází nám samozřejmě nic. MINY byly už samy o sobě skrytou nápovědou a dál se se slovy pracovat nemá. Nakonec si kalendářní rastr kreslíme (naštěstí ve tvaru šifry) a k tajence, skryté graficky v polích, která nesousedí s minou, se probojujeme. Hodně týmů tady bralo nápovědu, ale dovedu si naopak představit i vyluštění do 10 minut. Tj. tady jsme jednoznačně ztratili.

Útlum trvá i na další šifře. Ačkoliv si uděláme kde jakou analýzu, z níž vyplývá, že obrazce z lomených čar jsou ve skutečnosti vytvořeny jen omezeným počtem základních tvarů – a ačkoliv tušíme ve změti jednak substituci a asi semafor, k výsledku ne a ne dojít. Přitom mně osobně se zdá pravděpodobné, že budeme pokračovat k Horákovské myslivně, nicméně přestože máme tvary frekvenčně zanalyzované, ani nás nenapadne vyzkoušet, zda by se substituce horakovska myslivna na znaky náhodou nehodila. V cíli zjišťuji, že ty nejrychlejší týmy to daly právě jen na základě substituce jako pětiminutovku - nicméně úplně nejrychlejší vyluštění tady měli Přizdisráči, kteří to dali autorsky. U nás k vyluštění měla vést ta analýza tvarů, ale nevypsali jsme si je bokem, takže nikdo nepochopil stylizovaná písmena N,W,E,S. Objektivně tohle nebyla těžká šifra, z prvních 26 týmů ji deadoval kromě nás už jen jeden tým. Dead jsme brali ze strachu z blížícího se soumraku, možná o chlup předčasně. Tohle se vyluštit dalo, ať už autorsky nebo hrubou silou.

U kaple vedle myslivny velmi rychle řešíme římskou notovou substituci a následný výběr slabik. Milá šifra na nakopnutí.

Pomalu se stmívá, přes sedlo u Horákovského hradu míříme k Muchově boudě. Ojíněný les je krásný. U přístřešku na nás čekají buřty, vrháme se ale nejprve na šifru. Konečně přichází šifrovací flow. Každý pokus, který jsme se šifrou udělali, byl správný. Rozdělení na 26 chlívečků abecedy, která padá: a v každém řádku se provedou nějaké operace. Na první pokus intuitivně odhalujeme „prohodit“ a „nahradit“. Chceme, aby v okénku vyšlo něco potvrzujícího a ejhle, objevuje se OK. Domyslet významy dalších proměn je také rychlé, než se ale dostaneme až k tajence, Robert přece jen stihnul opéct dva špekáčky. Takže před odchodem si dáváme i baštu.

Jsem na domácím území, mapu nepotřebujeme. V ohybu cesty, kam s dětmi zhruba každé druhé Vánoce nosíme nadílku jablíček pro zvířátka, vybíráme nevinně vyhlížející Bludiště. Následuje hodina zmaru. Už už si chceme brát dead, když si uvědomujeme, že nás čeká jen jedna další šifra. Takže si čas prodlužujeme o dalších 30 minut. Vzápětí Pospec hlásí, že na začátku by dokázal vykoukat MILI UCASTNICI. Vypisujeme si intervaly mezi písmenky, Robert naštěstí i v absolutní hodnotě od startu a všímá si, že jde o prvočísla. Jelikož mřížku jsme v tom hledali celou první hodinu, koncovku tentokrát zvládneme i bez útočného hráče.

Kolem lomu míříme na ulici Střelnice, kde nás čeká už jen lehká, ale velmi milá šifra, která v sobě skrývá metafory alkoholických koktejlů. Což je metafora hezká, zvláště dnes, když se po cestách pokrytých ledovou krustou opile potácíme co chvíli. A ta nejledovatější past nás čeká při výstupu ze Střelnice nahoru do nové Líšně.

Cíl. Jednodeadové týmy přicházely houfně kolem devatenácté hodiny, pár minut a mohli jsme mít unikátní třinácté místo. Takhle je to zase obvyklá čtrnáctka. Na trase bych netipoval, že bude v cíli devět týmů bez deadu: všechny šifry byly logické a pěkné, ale rozhodně bych některé řadil do kategorie střední až spíše těžší. Což uvádím jako poznámku pro organizátory: ačkoliv statisticky by ročník mohl vycházet jako lehčí, bylo to tak akorát, zkrátka jen několik týmů zahrálo excelentně! I ta hodina navíc se hodila.

Mrazu a Palapeli zdar. Kdy se dočkáme zase ročníku na běžkách? Může se to vůbec ještě stát?


Zpět