Reportáže

Svíčky 5

sepsal Ivo Cicvárek

Bezvíček

Na existenci Bezvíčku jsme se po loňsku dívali hodně skrz prsty – naším cílem letos bylo vyluštit jednu, dvě šifry, moc se nenadřít a zachovat si určitý taktický manévrovací prostor pro samotné Svíčky. Vzhledem k tomu, že většina hráčů, která se chystala do Nového města, byla v době Bezvíček mimo ČR, to byl dobře zvolený cíl. Fosa překročila plán hned třemi vyluštěnými šiframi a Kačka (která se účastnila jen internetové části) přidala také jeden zářez. Čtyři body zaručující jednu telefonickou nápovědu se nám zdály více než dostatečné...

Svíčky

Úvod
Sluníčko hřeje a hřišťátko u lesa nás láká spíš k fotbálku zakončenému pivíčkem než k nějakému luštění. Ale trubky už troubí a jejich hlahol nás vytrhuje z letargie. Společný smysl indicií nám uniká poměrně dlouho, nakonec jsme však nedopadli jak Američani v zátoce Sviní, a vyrážíme tedy zhruba v první třetině hracího pole.

Hodnocení: klasika s pěkně odstupňovanou obtížností, 5/10.

2. šifra (Čísla)
Po krátkém hledání skály Velryba se usazujeme do jehličí. Velmi záhy si všímáme, že součet číslic v prvním řádku se rovná počtu číslic v řádku druhém. Rozsekání druhého řádku na segmenty a přečtení (podle nás očividných) římských číslic trvalo asi další tři minuty. Celá šifra byla prolomena do 15 minut, což se nám v tu chvíli zdálo spíš jako zbytečně dlouhé. Až později na trase nám organizátoři prozradili, že téměř polovina hracího pole tady musela za trestné body čerpat celé řešení. Šlapeme po lesní silničce k Vávrově skále.

Hodnocení: podle nás pěkná variace na substituční klasiku, 6/10.

3. šifra (Písmena)
Ačkoliv okolí Nového města má část našeho týmu projeto na běžkách shora zdola, tuhle sympatickou skálu nikdo z nás neznal. Sedáme si do stínu břízek na kraji louky a rychle si všímáme odlišných fontů v řádcích písmen. Přiřazujeme pak skupiny malých písmen do velkých, aniž bychom přesně věděli, kam to povede. Naštěstí relativně brzy přichází spásný nápad přečíst pouze ta „velká písmena“, která tvořila nápis VYLUSTENI. I tak nám šifra sebrala téměř 45 minut.

Hodnocení: logické, hravé, 7/10.

4. šifra (Řecká abeceda)
Z louky u polozbořeného domečku se právě zvedají Proudoví krtci a ABPOPA ještě sedí. To je optimistický pohled, napovídá, že čelo závodu máme relativně nadosah. Zadání šifry také vypadá sympaticky, podstatná část našeho týmu má docela ráda „slohovky“. Velmi brzy si také všímáme prvních řeckých písmen (tuším bety a kappy) a doluštění je už jen otázkou systematické práce. Chvíli se dohadujeme, co může znamena přesně KRIZOBATKA BREZINY B, ale usuzujeme, že B označuje tu křižovatku, která se v mapě skrývá právě pod písmenem B z nápisu Březiny. Což byla úvaha správná.

Hodnocení: pěkná variace na klasické skrývačky ve slohovkách, 7/10.

5. šifra (Křížovkářská)
Vyzvedáváme šifru a přítomný organizátor nám zvedá náladu, když nám sděluje, že jsme asi tak třetí až čtvrtí. První prý kupodivu není PraHaluz, ale Černý racek. Systém šifry je nám jasný zhruba po dvou minutách, ale doluštění nás dost trápí. Nakonec Zbyšek vyráží kupředu k nejpravděpodobnějšímu brodu a zbytek týmu se snaží dopracovat šifru do stádia, kdy bude celá tajenka absolutně jasná. Daří se to zhruba ve chvíli, kdy už Zbyšek doběhl ke správnému místu. Přesto se pečlivá práce vyplatila – vzhledem k ukrytí šifry by bez jasného pokynu Zbyšek po zběžné obhlídce okolí běžel hledat dál - k dalšímu brodu po proudu. Takhle věděl, že tam šifra někde být musí.

Hodnocení: občas byla některá slova kódována trochu zmatečně (např. OSY), tenhle typ šifry Albertům navíc moc nejde, 6/10.

6. šifra (Hadr)
Sedáme na okraj loučky, koukáme na hadr, políváme ho vodou a jdeme dál. K rychlému vyluštění určitě přispělo i to, že jsme plátno luštili za plného světla, kdy byly rozdíly v barvě písmen dost patrné. A možná i to, že na TMOU 7 byla v plánu podobná šifra – pouze na papíru – tehdy se organizátorům nepodařilo realizaci vyladit (papír se rozmočil dřív, než se objevila zpráva).

Hodnocení: oceňuji, že steganografický princip, který se nepodařilo uskutečnit na TMOU, dokázali organizátoři Svíček vyladit do optimální podoby, 7/10.

7. šifra (Mince)
Svačíme. Zbyšek běží pro šifru, pokládá ji před zbytek týmu, který okamžitě vyndává mince všech možných velikostí a hodnot a dopisuje je do „kroužků“. Chvíli se v mezivýsledku snažíme uvidět morseovku, ale vzápětí nám dochází, že jde jen o základní číselnou substituci.

Hodnocení: v kontextu Svíček průměr, ale stále pěkný průměr, 5/10.

8. šifra (Polský kříž)
Ajajaj. První velký zásek, navíc (podle nás) způsobený nedomyšleností tvaru šifry. Šedá plocha nebyla pro řešení užita vůbec, číslice byly tištěny jiným fontem než dosavadní šifry a asi vzhledem k tisku obsahovalo i logo Svíček jakési šedé plochy, které na předešlých šifrách nebyly - resp. vypadaly jinak. Navíc červeno-bílé zadání podle nás jasně odkazovalo k utkání Slávie ze Sirek. Případně k práci s „čevenými (tj. zápornými, či jinak nežádoucími) čísly“. Polská vlajka sice při úvodním brainstormingu taky padla, ale přes mnohaletou účast na šifrovacích hrách zná většina z nás příslušnou základní šifru pod názvem Substituční kříž, takže nás to ťuknout ani nemohlo. Osobně považuji tento typ hintu za nedomyšlený – zohledňuje encyklopedickou a velmi specifickou znalost, kterou spíše než účastníci šifrovacích her mají vedoucí skautských oddílů. Po necelých dvou hodinách si bereme telefonickou nápovědu, která velmi pomohla. Pokud víme, že co číslo, to znak, má smysl hledat informaci v okolí číslic – tj. v okrajích každé buňky. Což již k substitučnímu kříži jasně vede. Šifra se podle mě dala zrealizovat daleko jednodušeji a elegantněji – stačila jen ta tabulka – bez nul, bez barev. Rozhodně by tento tvar byl korektnější. Stávající zadání bylo důkazem toho, že čím víc skrytých nápověd šifra obsahuje, tím snadněji mohou být tyto nápovědy dvojznačné, trójské. Předbíhají nás zde Proudoví krtci (co nevíme, že také po nápovědě), současně s námi dali šifru i Jeníčci (také po nápovědě, od nich se dozvídáme, proč byla šifra červenobílá).

Hodnocení: samotný nápad 8/10, realizace 4/10.

9. šifra (Klikatice).
Na předešlé šifře se setmělo, z dohledávání stanoviště máme strach už předem: kdysi jsem Černou skálu chtěl objevit za dne. Neúspěšně! Naštěstí organizátorská mapa je v mnoha ohledech daleko lepší a přesnější než podklady KČT a Černá skála je přesně tam (vzhledem k cestám), kam ji situuje mapa. Klikatice vzdoruje asi 45 minut, během kterých část týmu pracuje s nápadem, že by se mohlo jednat o speciální substituci: základní tvary čar mezi „semafory“ jsou totiž pochopitelně dosti podobné. Byl to jen důsledek geniálně jednoduché grafické šifry. Tleskáme, radujeme se, hrneme na další rozcestí.

Hodnocení: dokonalé, všechno má svůj smysl, včetně barevnosti, 10/10.

10. šifra (Seznam slov).
Přichází promrzlý noční opruz. Nejprve jsme sedli ke stolečku před Skihotelem, luštili, každých deset minut tipovali, pak vzali nápovědu a posléze i řešení s úvahou, že si aspoň po ránu určitě ještě zahrajeme. Než se budu věnovat šifře samotné (která byla zcela O.K.), neodpustím si mírnou kritiku samotného pojetí Turniketu. Nápad sám o sobě je velmi dobrý. Umožňuje týmům taktizovat se zápornými body – a těm nejslabším dostat se hrou hodně daleko. Nicméně na detailech by se dalo zapracovat. Za prvé by bylo dobré 10. šifru pojmout stejně jako předchozí: tj. ať se luští někde v lese a ať na Turniket odkazuje až vyluštěná tajenka (třebas i s kontrolním heslem). Důvod: v současném stavu se i po překonaném záseku na 10. šifře tým nehýbá z místa, pouze dostává další šifru. Je to velmi demotivující, v mrazivé noci trudné – a pravděpodobně to způsobilo záseky i na šifře 11. Za druhé: chápu, že záměrem šifer Bezvíčku bylo dát něco pracného a zdlouhavého. Opět je to ovšem motivačně kontraproduktivní. Šifer Bezvíček mohlo být mnohem víc – za předpokladu, že budou jednodušší, hravé a oceněné pouze po bodu. Je velký rozdíl, pokud tým luští (vydělává na záporné body) a za 90 minut získá 3 body vyluštěním 1 šifry nebo 3 body vyluštěním 3 šifer. Ve druhém případě je totiž tým udržován v kondici dílčími malými úspěchy. A nakonec, pokud už byl do Bezvíčku zařazen úkol Memorika, proč Bezvíčku neobsahovalo i jiné úkoly? Na tomto místě by se skvěle vyjímal orientační běh, konstrukční úkol, dynamix. Trochu také nechápu, proč organizátoři neumožnili hráčům zalézt do tepla – míněno nikoliv na luštění, ale na spaní! Kdo chce luštit, ať luští v zimě. Ale kdo chce spát, ať si klidně vleze dovnitř. Bylo by to vzhledem k neočekávaně chladné noci dost vstřícné (to říkám i přesto, že sám bych spát nešel). K samotné šifře: Seznam slov byl těžký, ale pěkný. Nepěkná byla nápověda, která odkazovala až na druhý krok. Přičemž obtížnost šifry spočívala v kroku prvním. Kdybychom si nevzali nápovědu, asi bychom to časem dali.

Hodnocení šifry 8/10.

Šifry Bezvíčku

Míč – zbytečně složité a matoucí vykreslování písmen po „pixelech“. Téměř vše nám došlo, ale mezi body jsme si dělali čáry (jak to u souřadnicových šifer bývá) – čáry pak prakticky znemožní čtení. Fůra práce a výsledek žádný. 5/10.

Memorika – no což, bavil jsem se, ale učil jsem se to sám a v půlce (po 90 minutách) jsem zjistil, že na další řádek už nemám. 5/10

Řeky, Krychličky – strašně zdlouhavé a na noční šifrovačku nudné. Vymyslet takové šifry není s prominutím žádné umění. 4/10 (v internetové dlouhodobé soutěži bych je hodnotil asi výše).

11. šifra (Křížovka)
Po zhruba šesti hodinách od fyzického příchodu na turniket získáváme další šifru. Rozednívá se. Bohužel se od počátku vydáváme nesprávným směrem – náčrt nám připomněl genderové grafy s centrální osou. Takže sice vynášíme na domnělý graf čtvercovou síť, abychom zjistili počty polí, ale se středem pracujeme jako s osou a snažíme se najít nějakou substituci v rozdílech ramen, v extrémech, v délkách vodorovných čar mezi zlomy apod. Postupně členové týmu odpadají, usínají – to už jsme se přesunuli na sluncem ozářenou tribunu. Stále jsme to ale nevzdali a něco po osmé hodině konečně došlo na elementární (a bohužel od počátku přehlíženou) analýzu délky celých řádků. A ukazuje se, že frekvence je podivná – pouze 10 absolutních hodnot, z nich 9 po třech výskytech, nejdelší řetězec má výskyty 2. To není náhodné. Zbytek týmu je vzbuzen a seznámen s tímto výsledkem. Čeho je deset? Sakra! Deset bylo přikázání ve hře. Vždyť je to „křížovka“, tajenku přečteme v domnělé „ose“. Je 8:45 – po více než 9 hodinách u Ski-hotelu putujeme dál. Konečně.

Hodnocení: možná zbytečně těžké na úvod Finále, šifra mohla mít „osu“ udělanou šedě. Ale asi to překvapilo i organizátory. Šifru tohoto typu lze totiž těžko testovat, nelze nasimulovat onu časovou mezeru, kterou řada týmů měla mezi šiframi luštěnými do fyzického příchodu ke Ski-hotelu a obdržením 11 – právě ta časová mezera mohla způsobit, že si již hráči na nějaké desatero ani nevzpomněli. 7/10.

12. šifra (Rotace)
Šifra nás mírně zaskakuje tím, jak je lehká. Rychle jsme našli rotující písmena, ale místo abychom je hned přečetli, ještě asi 15 minut hledáme nějakou další složitost.

Hodnocení 6/10.

13. šifra (Kámen, nůžky, papír).
Definitivní konečná. Šifru vyzvedáváme něco po půl jedenácté. Stále hulákám, že bych se rád dostal za 13ku, neb by tak Alberti uhráli svůj nejlepší výsledek na Svíčkách (loni i předloni jsme skončili právě na 13. šifře). Ale nebylo nám přáno. Interpretaci duelů směřujeme k morseovce a kostrbatý slovosled nápovědného textu si vysvětlujeme nebývale vysokou frekvencí PKN v něm. Například vypisujeme z textu všechna další PKN (je jich tam netypicky mnoho) a těmi se snažíme doplnit řadu duelů dole. Tj. postup právě opačný. Srovnatelný počet duelů a slov nás netrknul. Na hrázi je kromě nás ještě La Kukarača, ABPOPA to před chvílí už vzdala. Šifra je to krásná – před dvanáctou z námi přicházejí Tom a Martina Hanžlovi a prozrazují nám řešení. Sebekriticky si musíme přiznat, že na šifru této obtížnosti jsme v současné formě asi neměli, resp. možná bychom to dali: za několik hodin či dní... Výkon PraHaluze je ještě neuvěřitelnější než na jiných hrách, uvědomíme-li si, že startovní pole na Svíčkách je sice proti mega-hrám relativně malé, ale zato tvořené z více než padesáti procent extrémně zkušenými týmy a hráči.

Hodnocení šifry: 10/10

Čeká nás nádražní hospůdka, pokec se spřátelenými týmy a cesta domů. Ohlédnu-li se zpět, prošel náš tým na letošních Svíčkách pořádným emočním obloukem: do osmé šifry pohodička, na osmé šifře první (mírné) rozladění z šifry, na Turniketu naprostá beznaděj vedoucí až k výrokům: „Již nikdy na Svíčky!“, euforie po prolomení 11. šifry. Celkový pocit nakonec velmi dobrý. Krásná trasa, krásná noc, převážně velmi nápadité šifry, dobře fungující tým - záseky jsme sice měli, ale každý z týmu byl platným členem, každý se blýsknul nějakým klíčovým nápadem.

Děkujeme organizátorům za jejich práci!

Mapa postupu týmu na:

http://zbysek.wosa.cz/captains/svicky08




Zpět