Medaile

zlaté
  • Megbolundul 2019
  • Kachna 2018
  • Krutá (zá)krůta 10 (2016)
  • Svíčky 10 (2013)
  • Palapeli 2 (2013)
  • Svíčky 7 (2010)
  • Sešlost (v Posázaví) (2010)
  • Lamí stezkou 2010
  • Tmou 8 (2006)
  • Lampa 3 (2005)
  • Osud 1 (2004)
stříbrné
  • Megbolondul 2018
  • NaPalmně2016
  • NaPalmně 2012
  • Palapeli 2012
  • Noc tapürů 5 (2011)
  • NaPALMně (2011)
  • Ostrovtip 2 (2011)
  • Krtčí norou 7 (2010)
  • Bedna 2009
  • EXIT 7 (2008)
  • Osud 2 (2005)
bronzové
  • NaPalmně 2018
  • Palapeli 2015
  • Per partes 2014
  • Ostrovtip 4 (2013)
  • Krutá (zá)krůta 6 (2012)
  • Krutá (zá)krůta 5 (2011)
  • Lamí stezkou 2008
  • Dnem 6 (2007)

Reportáže

Svíčky 6

Svíčky 2009
sepsal: Ivo C.

složení týmu: Ivo, Lucka, Fosa, Honza, Vítek

Děti jsou u rodičů na chalupě, batohy sbalené, mysl natěšená. Po dlouhých 4 letech se potkávám na noční šifrovací hře v jednom týmu se svou vlastní ženou, což je důvod k oslavě. Ne že by Lucka od třetí Lampy nic nehrála, ale buď to byly hry internetové nebo jsem prostě nebyl členem kočárkového týmu zase já, většinou z hypochondrických důvodů.

Už zjara bylo jasné, že kromě Fosy žádný další tradiční hráč na Svíčky čas mít nebude. Trn z paty nám vytrhli Proudoví krtci, konkrétně Honza Novotný a Vítek Suchomel, kteří měli podobný problém. Chvíli jsem řešil, zda nepřejmenovat tým na Proudoví Alberti, a zvýšit tak statistickou šanci na vítězství (všichni víme, že jméno vyhrává), ale pak na to ve víru léta nějak nedošlo. Co už, budeme si muset poradit i bez podpory všemocného PR.

Kromě batohů si vezeme do Šumperku 4 body z Bezvíčků, což je tak akorát dost na to, abychom se na body vůbec nespoléhali. Bezvíček zkrátka není náš šálek kávy, scházel čas a vůle.

Za okny vlaku prší, zůstáváme však veselí, stejně jako meteorologové. V Rudě nad Moravou nás vítají sice mokré louky, ale obloha, ze které už nezaprší. Sportovní hřiště je plné nedočkavých týmů, na start si však počkáme až do tří, alespoň se bude lépe pamatovat, v kolik utkání končí. Je vždy vtipné pozorovat hráče, jak po úvodním hvizdu trhají obálky, aby ani sekunda nepřišla nazmar, když v průběhu akce přijdou nazmar celé hodiny. Ale i my trháme a pokoušíme štěstí. V sektoru laviček se však nachází paranormální zóna. Jak jinak si vysvětlit fakt, že ještě za další dvě hodiny tam stále jsme – a spolu s námi i Prahory, La Kukarača a další týmy, které většinou odcházejí mezi prvními. Poměrně rychle se nám podařilo pochopit systém tabulek, ale téměř pokaždé najdeme smysluplnou zprávu až okolo 30. z 32 možných rotací. Statisticky je to nesmyslné. Bohužel si hned na začátku, to ještě plni optimismu, neděláme souhrnnou evidenci použitých písmenek, takže když nám ke konci chybí pouhé 3 tabulky, nejsme schopni chybějící části zprávy doplnit. A opět statisticky vzato by člověk čekal, že nám třeba bude chybět něco balastního. Nikoliv. Máme všechny ty kydy o Svíčkách, které nás nakrmí či o Hanušovické vrchovině, kde se zpotíme, ale střed zprávy s důležitými údaji nám stále chybí. Tušíme už směr ke kótě Blýskavec, ale jistí lokací si nejsme. Rozhoduji se vyškrtat vše od začátku, když tu náhle se mi do ruky dostává nová mřížka, která vyřeší naši nejistotu. Odcházíme mezi posledními.

Hodnocení:
Ivo 5/10 (určitě jsme měli lépe vyřešit evidenci, ale stejně mi to přišlo trochu dlouhé a na náhodu).

V blízkém sedle naštěstí sedí desítky týmů, což je dobrá šance ledaskoho předhonit. Poměrně brzo dekomponujeme obal a všímáme si, že rozložení nakreslených lentilek na něm odpovídá rozložení písmen na šifře. A také, že růžové lentilky neexistují. Steganografii jsme v tom tušili již na počátku, teď se teorie potvrzuje. Oceňujeme smysluplně zařazenou a promyšlenou artefaktovou šifru.

Hodnocení:
Ivo 10/10.

Schyluje se k západu. Jen trochu litujeme promarněného času z úvodu, neboť je nám jasné, že nádherných výhledů si už příliš dlouho neužijeme. Alespoň teď, cestou ke křížku, pozorujeme vzdálené hřebeny hor, z nichž pomalu stékají zbytky mlžných řek. A už jsme na místě. U šifry, kterou řada týmů dala téměř průchodově. Zato my ne a je zaděláno na tradici, kterou budeme respektovat až do osmé šifry: na každé liché si dáme delší pauzu. Sice je nám na základě Sirek zřejmé, že by se do většiny kolonek daly dopsat číslovky, ale proč a jak? A co ta písmena s „pomlčkou“? Nějaký interval, který nám říká, jaká čísla napsat? Ale proč tak divně zapsaný interval? Že by se jednalo o mínus nás dlouho nenapadlo. Začíná to vypadat dost beznadějně, když se znovu rozhodneme prověřit zápis čísel. Do první škatulky by se dalo vepsat 3. Proč tři? I a N jsou vzdálené o tři. A co kdyby to bylo N mínus I? Aha, vychází to ve zbytku? Vychází, ale jen tam, kde nejdou čísla do mínusu. A co napsat to mínus slovně před písmena? Jo, to by šlo. Pak jen vertikální šoupání a přečíst jediný možný sloupec. Mimochodem, do poslední chvíle jsem tomu nevěřil. Písmen v číslovkách je poměrně omezené množství na smysluplnou tajenku, není to prostě univerzální šifra. Naštěstí dřív, než teoreticky vyvrátím nevhodnost takového systému, Honza prakticky potvrzuje jeho konkrétní užití. Je téměř tma.

Hodnocení:
Ivo 6/10 (na můj vkus hybridní kombinace písmen a čísel a nelogický zápis „rovnice“ za řádek místo před něj.)

Potemnělé stráně, v dáli blikají vesnice. Úvozová cesta, v níž jsou koleje vyryté bůhvíčím, jen si nevyvrknout nohu. Dohledat místo není úplně triviální, ale zarážku jsme zvolili dobře. Těsně před zátočinou cesty jdu hledat vývrat a máme to. Rozhodujeme se šifru prolomit průchozím způsobem: kuřátko dělá píp, otazníky jsou však jen dva. Musí to být Pí. Jak číst pravděpodobnou transpozici z úvodu? Pomocí rozvoje čísla Pí. Rozvoj umí Honza s Vítkem zhruba na 13 míst zpaměti, vychází nám to až po slovo tělo. Voláme příteli na telefonu o další část rozvoje, nicméně na pochod vyrážíme hned. Jaké bylo naše překvapení, když jsme pak po cestě šifru dolušťovali a zjistili, že za slovem TĚLO se už nic neskrývá. Alespoň slovo konec bych tam čekal.

Hodnocení:
Ivo 7/10.

Kaple Boží tělo. Sršní kaple. Naštěstí nezapomínáme na nové upřesnění, které nám orgové ústně sdělili v úvodu, a nehledáme v dutině s nepřátelským hmyzem. I tak nás několikrát při luštění sršáňi obtěžovali, museli jsme vypínat světlo, aby letěli jinam. Když pak jeden dotěrný lezl přímo po bráně svatyně, kam jsme si přilepili mapu, čekajíce osvícení, srazil jsem ho karatistickým kopem k zemi. Mučednická smrt na svatém místě, jak symbolické. Šifra byla symbolicky poněkud zabijácká i pro nás. Zorientovat se v textu, vyhodnotit a přesně zapsat již zjištěné údaje nám trvalo téměř dvě hodiny. Těšilo nás jen, jak přesně průsečík nakonec vyšel. Mostek na přítoku Moravy by opravdu mohlo být místo, které je v mapě, ale ve skutečnosti chybí, jak jsme věděli z upřesnítka. Vyrážíme, byť stoprocentní jistotu u podobné šifry člověk nemá nikdy. Však také několik týmů se této noci vydalo do zcela jiných míst. Od kostela přímo do pekel. Do míst, které vypočítali velmi podobným postupem jako my.

Hodnocení:
Ivo 6/10 (vtipné, ale snad až příliš dlouhé, navíc to není šifra, ale příklad z matematiky.)

Teprve na místě samém, když vidíme několik světýlek v blízkém lese i osamocený strom, nám padá kámen ze srdce. Tahle šifra dá taky chvíli zabrat, nicméně za výrazný zásek to nepovažujeme. K řešení jsme se dostali po pečlivé analýze i po putování po několika slepých cestách – uvnitř komplexního řádku vidíme jasné skupiny slabik, snažíme se najít jejich logické hranice. Stále nám dělá problém místo RUZSTV. To vypadá jako družstvo. A co takhle doplnit počátek a konec některou z horních dvojic? Je to tam. Tajenka je docela krutá. Co je samo v plotě? Kůl. A hele, tady je kousek od nás zkratka pro kůlnu.

Hodnocení:
Ivo 9/10 (podle mě originální, ani si nejsem jistý, jestli je to transpozice, nebo co vlastně.)

Vzhůru k východu. Nechceme podle buzoly přímo na cíl, mohli bychom minout tu správnou křižovatku. Raději volíme průstup terénem přímo do východního svahu. Zarážkou bude asfaltová lesní cesta, po ní pak chceme do leva. Terén je zprvu snadný, náhle se však přímo před námi objevuje mýtina porostlá mladými listnáči, asi 50 metrů za ní se proti obloze rýsuje vzrostlý smrkový les. To projdeme! Prvních pár metrů je snadných, mezi stromy jsou malé pěšinky. Prodíráme se rozbujelým mlázím, útlé kmeny stromů se za námi zavírají. Do očí bijí listnaté haluze, spršky vody padají za krk. Cesta kupředu je nemožná a zpět? Kudy jsme se sem vlastně dostali? Jen dál! Honza mě zezadu podpírá, když se v zoufalství snažím překonat dvoumetrové ostružiní stylem: ohnu přes trní jiné trní a přelezu. Občas mě šlahouny chytí, pak se snažím nedýchat a čekám, až ze mě Honza opatrně odstraní ostnatý drát. Holky vzadu mají cestu relativně prošlapanou, ale my na čele si uvědomujeme, že jsme podcenili vhodnou výbavu. Chybí nám mačeta a hamaky, které bychom zavěsili mezi stromy, a vyčkali na ráno, až budeme zcela vyčerpaní. Jsme v místě, kde si prostor vzal oddechový čas. Vždyť ta mýtina měla mít jen několik desítek metrů a my už jsme ušli minimálně dvě sta. Ne, to jen smysly klamou v bludišti mlází, kde čelovka dosvítí kupředu sotva na metr a půl! Konečně jsme venku!

Zbytek cesty ke kůlně už nestojí za zmínku.

Zato šifra samotná nás řádně vyprášila. Ano, je nám jasné, že text je jen metaforou na souhvězdí. Ano, je nám jasné, že každý řádek, každé souhvězdí bude zřejmě kódovat jedno písmenko. Ano, všímáme si, že velikosti hvězd jsou nesmyslné, že tvůrce šifry používá vždy jednu hvězdu velkou, dvě střední a souhvězdí je pak doplněno malými. Zpočátku jsme měli moc hezkou teorii na morseovku. Teorii, kterou si nechám s dovolením pro sebe, neboť je dobrým námětem na novou šifru. Pak měříme úhly, dokonce i úhly, které spolu svírají velké a střední hvězdy. Fosa vykresluje na fólii jen pozici velkých a středních. A dlouho, dlouho nic. Jen vlhko, zima a klížení očí. Rozkládám desky s novým papírem a zcela náhodou se pod ním objevuje poznámkový list se semaforem. Honza na něj náhodou kouká. Náhodou. Máme to vyluštěné, náhodou. Tlučeme se do hlavy, jak je možné, že nám to nedošlo po analýze. Jak je možné, že měříme úhly a nepřiřadíme je k semaforu? Jak je to možné, když o semaforu jsme se bavili naposledy ve vlaku. Inu stane se. Zatmění hvězd.

Hodnocení:
Ivo 8/10 (pěkné, pouze nestandardní, že papír, co měl logo, nebyla šifra, ale klíč, a papír, na němž byla šifra, neměl označení šifry – nebyli jsme si jistí, co máme luštit:)

Nalezení dalšího stanoviště bude opět orientačně dosti náročné. Snažíme se dostat na žlutou značku, po ní pak k severu. První zarážkou bude rozcestník. Svítíme jen sporadicky, cesta je dobře schůdná. V odrazu světla málem šlápnu na mrtvou srnu. Zeje v ní díra jak po střele z kulovnice. V kuželu světla náhle leze z břicha brouk a z ním další. Stovky brouků, jsou všude kolem nás! Proboha, utečte. Zavrtávají se do kůže, žerou nám mozek. Ááá. Je konec. Dostali nááááás.

(Zbytek reportáže bude o tom, jak ani mimozemšťani z Aldebaranu ovládající těla ubohých pozemšťanů nedokázali dokončit Svíčky.)

Těsně před časovou zarážkou, kterou jsme si zvolili, potkáváme nenápadnou odbočku vpravo. Kousek za ní právě doluštil tým Čumáci, který nám naznačuje, že dohledání šifry nebude zrovna triviální. My, mimozemšťani z Aldebaranu, ovšem máme na dohledávání čuch. Nezastavuje nás ani hluboká rokle, kterou musíme při cestě na louku překročit, ani fakt, že na louce není žádná zjevná sjezdovka. Prostě jdeme přímo k šifře, bereme ji a do pěti minut vyluštíme. Tohle by nevyluštil snad jen slepý.

Hodnocení:
Ivo 6/10 (před pár lety bych hodnotil výše, ale přeci jen už jsem viděl zajímavěji kódovaného brailla. Na druhou stranu Honza využil čerstvě nabyté znalosti - učil se Brailla ve vlaku - a luštil z hlavy.)

Čeká nás jediný nudnější přesun ve hře, tady se jednoznačně časově vyplatí slézt do vesnice a jít po silnici. Nicméně i tady jsme si užili: to když chci přelézt plot a tým mě taktně upozorňuje, že to, o čem si myslím, že je parkoviště u silnice, je ve skutečnosti autobazar, patrně hlídaný psem.

Potěší nás slohovečka jedna báseň. Odhalujeme historické události, z hlavy zejména díky Vítkovi doplňujeme všechna data. Úvaha je jasná, iniciály jmen kódují čísla, na konci jedno číslo chybí, navíc začíná „nízkým“ písmenem A, tj. bude to nějaká kóta. Jak jen najít systém kódování. Chvíli jsme ve slepých uličkách, ale nakonec Honza prohlašuje: dvacet šestková soustava a začne ověřovat na prvním datu. Vítek přikyvuje a počítá též, já, Fosa a Lucka jim nerozumíme ani slovo. Cestou na další stanoviště nás pánové zasvětili do tajů této matematiky. Zajímalo by mě, zda bych to dokázal odvodit? Snad po pár hodinách - ještěže vždycky dbáme na to, aby v týmu alespoň jeden matematik byl.

Hodnocení:
Ivo 8/10 (člověk se rád přiučí něco nového.)

Obloha pomalu bledne, ale Šumperk pod námi stále řeřaví.

Na návrší s lomem jsme za svítání. Šifru se rozhodujeme luštit až v Šumperku u školy.

Na obzoru Praděd, za ním revoluce. Rudá záře. A pak slunce, které pomalu přelézá hřbety hor.

Tušili jsme to. Po loňské ďábelské kombinaci 10 a 11 organizátoři připravili něco oddechového. Systematickou prací se rychle dostáváme k počátečnímu stavu partie, odečítáme nápovědu a okamžitě dolušťujeme morseovkou klíčovou část.

Hodnocení:
Ivo 7/10.

Na turniketu nás s úsměvem vítají orgové, nabízejí kávu, občerstvení, pohled do turniketové výsledkové listiny a další šifru. Jsme tu dvanáctí, ale můžeme přeskočit pár luštících týmů. Což briskně činíme, neboť rébusová šifra, kromě toho, že byla vtipná, nemohla dlouho odolat soustředěnému brainstormingu mimozemšťanů.

Hodnocení:
Ivo 10/10 (vtipné, originální, týmové.)

Odcházíme v 6:45, do konce hry zbývá něco přes 5 hodin a 5 šifer. Je to na hraně, musíme být rychlí. U nádherného barokního kostelíčku s náhrobními kameny vsazenými přímo do obvodových zdí dostáváme cosi, co nám připomíná bakterie pod mikroskopem. Téměř spící Fosa naštěstí včas mrkne z boční strany a hlásí, že šifra má dva zcela volné „řádky“. Tak to je jasné. Přestřihnout, složit. To už tu ale bylo mockrát, ne? Čekali jsme trochu sofistikovanější šifry, byť grafika potěší vždy.

Hodnocení:
Ivo 4/10 (je to v podstatě totéž jako předposlední šifra na TMOU 8.)

Užili jsme si hned na třináctce. Zde se lámal chleba. Vždyť Albert Stallone zatím v předchozích letech vždy na 13. šifře na Svíčkách skončil. Překonat tento blok bylo cílem letošního roku. Šifru luštíme sledováni Kristovým okem. Dává si tady na fresce ve výklenku kostelní hry svoji Poslední večeři. My však nechceme, aby třináctka byla naší poslední chuťovkou. Lucka hledí na šifru úkosem a hlásí: občas v té skrumáži textu vidím jasné karetní symboly. Srdce, kříže, piky. Zkoušíme to taky, ale nevidíme nic. Chceme po Lucce, aby nám ukázala, kde mají kříže vrcholy. Vymezuje na papíru kosočtverec. A opravdu, v každém horním rohu kosočtverce se nachází jedno smysluplné slovo. Luštíme, hledáme dál, interpretujeme čísla a způsob, jak je použít. Nevadí nám, že šifra nakonec měla zcela jiný princip a že Lucka má asi nebezpečné halucinace. Je jedno, jakými osvíceními výsledek přijde. Hlavně že přijde. Jdeme na čtrnáctku, úkol splněn.

Hodnocení:
Ivo 8/10.

Luštění další šifry bylo radostné. Vystříhat, přeskládat. 26 polí, zarážky nahoře dole. Přeskupme to tak, aby každé pole obsahovalo jedno správné písmenko abecedy. Nejlépe tak (podle W, Q a F), aby tato písmenka byla v některém ze sudých řádků. A je to. Jenže v lichých řádcích kupodivu vychází jen takové fragmenty slov. Přepisuji na papír a značím si jasně „abecední“ písmena, která se číst nebudou. A klikatice tajenky náhle vystoupí zcela zřetelně. Cíl překonán na 200 procent, navíc do konce máme přes 2 a půl hodiny. Co takhle popřemýšlet o novém cíli a Svíčky dokončit?

Hodnocení:
Ivo 9/10.

„Chlapi, běžíme!“ Holky nás dojdou, Lucce se po ránu udělalo trochu špatně. Na křižovatce mi trochu zatrne, leží tu pár týmů. Normálně bych měl radost, že máme šanci ještě někoho předehnat, ale v trávě leží Drahoš (za euforických výkřiků v průběhu našeho luštění odešli) a támhle La Kukarača, která se tváří dost unaveně, asi tu je pěkných pár hodin zaseklá. Snad nás nečeká totéž? Čekalo. Byť jsme se snažili hledat morseovku, byť jsme provedli analýzu, která jasně ukázala na nadměrný počet hlásek Č a K. Jenže taky na nadměrný počet S, V a Í. Což dává téměř SVÍČKY. Odkazy na název hry bývají při luštění důležité. Navíc ten „tein“ a „mateřídouška“. Tvůrce asi potřeboval specifická slova – E I za sebou, všechny samohlásky bez A v jednom slově. Nepotřeboval. Jak tein tak mateřídouška byla náhoda. Stejně jako podobnost slov hotel, ortel, či nadmíru vysoká frekvence H ve slovech, kde nebyla diakritika. Všechno to jsou jevy, které se systémem nesouvisely, fungovalo by to i s jinými slovy. Neříkám, že to bylo špatně. Jen u šifry, kde nelze analýzou přijít na řešení, kde je nutné „to“ uvidět, je možná lepší potlačit výrazné náhodné znaky. Slušnou šanci na úspěch jsme měli spíše v prvních deseti minutách, dříve, než jsme vyznačili podezřelé četnosti hlásek. Loni jsem byl z šifry, která nás zastavila, nadšený. Letos rozpačitý.

Hodnocení:
Ivo 5/10.

A to je všechno. Zpívám si: „Proč jsi tak smutná, kdo se má na to koukat...“ Brouci z Aldebaranu poznali, zač je toho v Šumperku loket a rozhodli se vrátit nám zpět naše mozky. Matně si vzpomínám, že jsme ty hmyzáky viděl lézt uchem do hlavy jednoho z orgů. Tímto všechny orgy zdravím a těším se na další ročník Svíček, který bude po letošním nadmíru vydařeném ročníku jistě mimozemsky dokonalý. Díky orgům.

A díky spoluhráčům, myslím, že během noci jsme se dokázali sehrát. Na začátku hry jsme na sebe ještě nebyli zvyklí, nevěděli jsme, jak kdo luští, co od sebe čekat. Od poloviny hry to byla hodně týmová jízda, na vyluštění každé šifry se podílelo více lidí a náhle jsme začali ztrátu dohánět. Tak to má být...

Hodnocení celé hry:
Ivo 9/10 (zatím nejlepší Svíčky, nebyl jsem na prvních dvou ročnících.)


Zpět