Reportáže

Tmou 11

Sepsal Ivo (zatím bez korektur, ještě se k textu vrátím)

Chtěl jsem si letos užít TMOU se vším všudy: s kvalifikací, s nervozitou před hrou, s drsným listopadem i s dojitím do cíle. Hned první předsevzetí pokazili organizátoři, když nám nabídli test kvalifikace. Nabídka, která se neodmítá. Tom Hanžl se nám alespoň odvděčil při luštění motivací typu: "Když to nedáte dost rychle, tak Vám divokou kartu nedáme:)"

Nervozita se dostavila už asi 3 týdny před hrou - tři proklatě dlouhé týdny, naštěstí v poslední fázi zpestřené VOPovými klípky. Až jsem si říkal, jestli to orgové nepřehnali: tak krásnou motivaci před hrou (kromě klipů i skvělé hráčské bannery) bude těžké udržet při vlastním závodu. Týmu docela věřím, Krtčí noru jsme jen v mírně jiném složení dokončili, udělali jsme si jeden luštící večírek s šiframi z Noci Tapürů - a většinu šifer jsme dávali jen lehce nad limit deklarovaných časů vítězů. Těsně před pátkem také řešíme strategii boje s vlhkostí: nakonec nakupujeme rybářské stoličky (geniální komfort, budu brát i na jiné hry), doma nachází Lucka velkou lehkou zahradní plachtu s očky a já obdařen prvním a posledním zábleskem geniality rozhoduji, že lanka na uchycení na strom jsou nepraktická, a velím vzíti gumicuky. V lese tak dokážeme připravit i sbalit luštící stanoviště za 1-2 minuty, což se vyplatí i u lehkých šifer - končíme hru zpocení, ale nepromočení.

Na začátku jsme dost chaotičtí, nekoncentrovaní, já přemotivovaný - už se vidím venku, dělám na tom, makám a ono ne a ne a ne. Myšlenka řezu školou se sice zdá být zběsilá, ale vše tomu odpovídá. Začínám pečlivě kreslit řez třídami pro lepší zakreslení, právě dokončuji druhou kopii, když nám stejný plán rozdávají orgové. No nic, měli jsme být rychlejší.

Jako první máme tyranosaura a Rob ho běží zkusit, 15 minut nám stejně bude trvat ověření dalších řezů, které máme zakreslené zmatečně. Nebylo to ono. Nicméně zakreslovači jsou již zpátky a z oken se line jasný braille. Komisař. Heslo je jasné, Rex, to třetí bude asi morse, to už dolušťovat nebudeme. Právě v tu chvíli orgové oznamují typologii šifer. Měli jsme být rychlejší.

Hodnocení šifry (Ivo): 10/10

Se zadáním druhé šifry chvíli zvažujeme přesun do hospody, ale správně usuzujeme, že to bude banalitka. Popis cesty byl možná až příliš velká banalitka - zajímavé je, že Honza se na druhou stranu papíru díval, ale nic tam ve světle pouliční lampy neviděl. Chápu podobný typ šifry jako tradici a snahu nenabourat příliš psychiku slabších týmů hned v počátku. Tak jdeme dál.

Hodnocení šifry (Ivo): 4/10

Také u pomníku, resp. v průchodu domu kus cesty od něj, sedíme jen pár minut. Všechny body jsou v rozměrově stejných trojúhelnících, tj. půjde to podle nich "slicovat".

Hodnocení šifry (Ivo): 5/10

Pastička u bazénu nás chytila do pastičky. Okamžitě totiž odhalujeme sůl a dekódujeme poslední část šifry, jenže po vypreparování vložených papírků odhazujeme pastu do igelitu a školácky se snažíme luštit první dvě části jako samostatné šifry. Což se pochopitelně nezdařilo. Až po půl hodině! se vracíme k obalu a tlučeme se do hlavy. Měli jsme být rychlejší.

Hodnocení šifry (Ivo): 8/10

Přesun si zkracujeme trolejbusem, u lávky jsme vyděšení orienťáckými mapami. Jak řekl Robert: "Tohle bude pravděpodobně opruz a blbá šifra." Nakonec to naštěstí tak nebylo: Divišova čtvrť není velká, správně, rychle a efektivně jsme se rozdělili a šifra samotná byla sice lehká, ale vtipná. A luštili jsme ji pod mostem, před pár minutami začalo pršet.

Hodnocení šifry (Ivo): 8/10

Cestou ke Kociánce máme docela štěstí, jede autobus. Zmlsaní tak nečekaným komfortem hledáme místo k luštění dříve než šifru samotnou. Tým se dere do hospody, já běžím pro šifru. Ukazuje se, že jsme tentokrát podcenili měřítko na opačnou stranu, je to do kopce a docela daleko. Odhaduji, že zpátky cesta nepovede a odvolávám tým z hospody. Moc se jim nechce, vždyť prší. Já už ale vytipoval krásné místečko, kde poprvé vztyčíme náš provizorní přístřešek a zároveň analyzuji šifru. Počty znaků stejné v každém řádku (čtveřice mi zatím unikají), nějaká substituce bez Q a W. Tým je tady, přístřešek postaven. Bohužel jsme trochu v útlumu - přestože k výsledku jdeme přímočaře, zároveň nám to trvá. Nevěříme třeba tomu, že by substituce byla tak jednoduchá a zaměřujeme se na frekvenční analýzu. Až Radek si systematicky zapisuje všechny možné kombinace znaků a šifru dolušťuje. Jako téměř místní rodák ovšem vzápětí velí směr k jakémusi rybníčku v lese s tím, že tomu odjakživa říkali Dolní rybník.

Neprotestujeme, ale hlodá ve mě pochybnost. Radek uhání k autobusu, který právě přijíždí na zastávku směr Soběšice. Zastavuji Radka a trvám na tom, že prověřím místo znova a pořádně. A ejhle: Dolní rybník je nějaký starý název pro Zamilec. Ještě že tak. Ale tím autobusem jsme jet mohli, nejkratší cesta je stejně nahoru po silnici a pak lesem. Měli jsme být rychlejší.

Hodnocení šifry (Ivo): 7/10

Ještě před vyzvednutím šifry opět hledáme místo ke vztyčení přístřešku, ale Radek nás stopuje: prý tam musíme všichni. Ejhle! Bludiště. A opravdovské. Domlouváme strategii: nesmí-li se mluvit, budeme si psát. Nejprve půjdeme pohromadě podle pravidla pravé ruky a pak se uvidí. Kreslit budu já a Honza, ostatní mohou šmejdit. Strategie měla jednu nevýhodou: Robert jako první narazil na písmenko, ale nedokázal nám, co jsme ještě žádné písmenko neviděli, v Bludišti jasně vysvětlit, o co mu jde. Po chvíli rezignoval, asi mu došlo, že se brzo k písmenku dostaneme tak jako tak. Tým se pomalu rozpadl, každý vyrazil po svém. Podle pravidla pravé ruky jsem zmapoval okraje bludiště až zase k východu - jdu se vrhnout na druhou linii, když tu mě potkává Radek: má už první část zprávy: je psaná po diagonále. Vzhledem k tomu, že v dolních rozích bludiště zpráva není, tipuji, že tajenka bude psaná do véčka. Už bez zakreslování tvaru bludiště ověřuji - a je to tak. Nejtěžší část "luštění" přišla: jak se teď v bludišti najít a vyexpedovat celý tým ven. Trvá to skoro deset minut, bludiště je fakt rozlehlé:) Cestou na další stanoviště hodnotíme tuto vychytávku. Shodujeme se, že nám to připadá mírně prokaučované. Chtělo to, aby bludiště bylo samostatnou šifrou - tj. aby bylo nutné vše pečlivě zmapovat a pak teprve venku luštit. Ale i tak super. Pár dalších nápadů si schovám pro orgy, dovedl bych si představit, že bludiště není na TMOU naposled:)

Hodnocení aktivity (Ivo): 8/10

Cesta na kótu je dlouhá a my nejsme fyzicky zrovna ve formě. To ještě netušíme, že hodinové přesuny nás od téhle chvíle čekají prakticky pořád (ale aby bylo jasno, fyzicky těžká šifrovačka mi nevadí, jen je pro náš stárnoucí tým stále těžší nahnat na přesunech nějaký čas. Jsme vytrvalci, ale pomalí). V ulicích kolem kóty se choulí v mrholení hezkých pár týmů. My zapadáme do lesa, vztyčujeme plachtu a židličky a jsme v suchu. Šifra nás potrápila. Robert sice asi po 15 minutách správně poznamenal, že graf má strukturu rodokmenu, s Honzou jsme už předtím analyzovali typ šifry - tj. body bude třeba pojmenovat a podle šipek přečíst n-tá písmenka z názvů - ale pak se zasekáváme na myšlence, že žádný konkrétní rodokmen nejsme přece schopni dát do kupy. A začínáme řešit něco se srážením částic, pohybem bodů v bludišti a tak podobně. Po více než hodině má záblesk geniality Radek: "Co kdyby to tučné kolečko znamenalo JÁ. A rodokmen by byl obecný?" Pro mě asi největší "aha efekt" letošní sezóny. Hned, jak to vyslovil, bylo vše jasné. Takové šifry mám rád: nenabízejí nic moc pořádného ke zkoumání bludných možností. A když kápneš na tu pravou myšlenku, šifra je zřejmá, vše do sebe zapadne.

Hodnocení šifry (Ivo): 10/10

Opět dlouhý přesun, respektujeme pravidla TMOU a jdeme tak, abychom se vyhnuli přechodu dálničního přivaděče i trati. Možná se to dalo krosnout terénem, ale i Radek, který v Řečkovicích bydlí, si není jistý, zda to nebude cesta do pekel. Jsme u rybníčka, vztyčení stanoviště už je jen rutinou. Luštíme, záhy přichází Rob (Lucka tvrdí, že Radek:) s hypotézou, že je tam hodně X, G, F a vysvětluje, jak by se to dalo použít pro konkrétní tajenku. "Jenže tady ke konci by to nevycházelo, potřebujeme tam G a v první části je F!" tak nic, hledejme něco jiného. Po dalších 30 minutách nachází Radek chybu a Robert se chystá sám sebe zlynčovat. My ostatní bychom také zasloužili. Nevyzkoušet pravděpodobnou možnost jen kvůli tomu, že v jednom místě nesedí, je začátečnická chyba. Téměř vždy je přeci takové místo jen chybně popsáno v rámci prvotní analýzy. Měli jsme být rychlejší.

Hodnocení šifry (Ivo): 9/10

Při vyzvedávání šifry jsem se poprvé a naposled na této TMOU s prominutím nasral. A nikoliv na organizátory, ale na účastníky. Etická pravidla TMOU jasně říkají, že se luštit nemá přímo u stanoviště (resp. ne tehdy, pokud to přitahuje pozornost, rybníček byl naproti tomu typicky skryté místo). To návrší s posedem (které by bylo jinak rozhodně hůř nalezitelné), bylo obsazené několika luštícími týmy, které svítily do kraje jak maják. Noc nenoc, sprdnul jsem je. K mému velkému překvapení, se snad ani jeden tým nezvedl a nešel pryč. Přitom to vesměs musely být relativně zkušené týmy. Tak vážení strážci majáku: ten neurvalec, který na Vás v noci dost nevybíravě křičel, jsem byl já a trvám na tom, že se chováte neeticky. Možná jste si neuvědomili, že porušujete pravidla hry a kazíte hru těm, kteří jdou po Vás, ale uznat to, zvednout se a jít jinam by mělo být věcí Vaší týmové cti. Stejně tak jsem letos porušil nechtě pravidlo i já - komunikoval jsem při vyzvedávání 14ky s Radkem vysílačkou. Radek na rozdíl ode mě pravidla zásadně nestuduje a já na to prostě zapomněl (což ovšem není omluva). Sprdnula mě Lucka, má vlastní žena a spoluhráčka... Zpět k šifře: Radek s Robem ji chtějí luštit kdesi v poli, já pořád trvám na lesu, nedoufám v průchodovku. Byla to průchodovka. Naštěstí byl les správným směrem, jinak by se na mě kamarádi asi dost zlobili.

Hodnocení šifry (Ivo): 6/10

U rozcestníku asi pět minut hledáme neexistující šifru, Robert naštěstí postřehl falešnou šipku. Stejně jsme znejistěli a tušíme v tom záludnost, která tam nakonec nebyla. Např. záludnost v tom, že černé značky půjdou někde nenápadně do lesa, tj. několikrát se vracíme k poslední nalezené značce, když je rozptyl mezi nimi příliš velký. Konečně máme šifru v ruce. Prší, přístřešek je opět výhrou. 11x11 počet znaků na šifře je nám sice chvíli podezřelý, ale už cestou sem jsem se s týmem vsázel, že nás čeká grafika. Dramaturgicky mi to prostě připadalo logické, to už je prokletí dlouholetého organizátora. A tým na to nezapomněl a k téhle myšlence se při brainstormingu brzy vrátil. A kreslení to i bylo, docela vtipně zabalené. Jen ten přesun, ach běda, to zase pod hodinu nedáme a už se rozednilo. Čas nás tlačí a to jsme přitom zatím neměli žádný skutečný zásek, jen jsme několikrát nebyli dost rychlí...

Hodnocení šifry (Ivo) 7/10

Podle mapy není příliš jasné, jestli by se nedalo z kopce na kopec dostat přes údolí přímější cestou, ale rozhodujeme se neriskovat a vracíme se k rozcestníku (zřejmě špatná strategie, za světla jsme se do toho pustit mohli). Stará známá místa - tak někde tady jsme pomalu vzdávali naši pouť na TMOU 4, míjíme i studánku ze zatroleným sudokopytníkem. Radek si chce doplnit vodu, ale studánka nestudánčí. Šifru samotnou dáváme rychle. Už po letmém pohledu se mi zdají malé ručičky přesně ve směru míst, uvedených jako nadpisy u hodin. Co jiného by mohly být velké než vzdálenost? Robert mi nevěří a trochu na něj hučím, pořád chce něco přeměřovat a já už bych rád zjistil, kam ukazuje prostřední ciferník. Vzdálenost kolem 1700 metrů vzdušnou čarou nám připadáý tak akorát, o ostatních variantách ani neuvažujeme.


Hodnocení šifry (Ivo): 7/10

Překrosit hřeben Babího lomu je pro nás maso. Lucce se udělalo po ránu špatně, Robovi odcházejí kolena, Honza je bledý jak smrt a taky ho cosi bolí a mně dochází dech. Jedině na Radkovi není nic znát. Šifru jsme špatně lokalizovali do blízkosti studánky. Není tam. Je tam jen spřátelený tým Que frio, o kterém jsme si mysleli, že už bude v cíli. Buď to tady bude drsný zásek (nebyl), nebo jsme dohnali čelo (nedohnali), nebo se prostě Que friu stejně jako nám příliš nedaří (správně). Ale co ta šifra? Stanoviště už máme vztyčené, hledáme na lehko a část týmu přelušťuje azimut a vzdálenost. Aha, vychází to až cca 150 metrů za studánku, jen na značku. Radek už je zpět s šifrou. Velmi rychle Honza odhaluje přesmyčku "sousedé" - nebo "šedé u os"?. Velmi rychle čteme světle zelená písmena po spirále. Velmi rychle zavrhujeme teorii známé "praskací" hry jako systém nejednoznačný a tudíž nepoužitelný. Velmi rychle se shodujeme, že každá barva by se mohla číst podle jiného systému. A pak hledáme, až nám zbývají jen tmavě červená písmena a heslo CAESAR. Zkusíme převést podle hesla? Zkusíme. A je to tady: očekávaný zásek nepřišel a naše šance na úspěch opět stoupají. Do konce hry máme ještě dvě a čtvrt hodiny.

Hodnocení šifry (Ivo): 10/10

Na kótu vybíhám nalehko, zbytek týmu je rozptýlen na trase. Jsme dohodnuti, že sraz bude na opačné straně kopce. Z vysílačky potvrzuji Radkovi, že šifru mám, načež se mi dostane odpovědi, že vysílačka je zakázaná (viz výše). V duchu si vynadám a běžím na místo srazu. Tým tam ještě není, ale asi za dvě minuty přicházejí. Mezitím jsem prozkoumal šifru, usoudil, že půjde o součty polí v prvním kroku ve vertikálním směru, v druhém kroku v horizontálním, to se převede na písmena (proto rozměr vnitřních čtverců Vigenera). Text jsem zatím ingnoroval. Tým přichází, hlásím: "Ani si nesedejte, bude to průchozí". Nebylo. Snažíme se napasovat do řešení vše: rozměr vnitřního Vigenera, počty polí černých, počty písmenek v hláškách. Očekáváme, že mezitajenka ze čtverce se použije na nějaké stegano z těch zmršených vět. Je to typograficky logické - nejprve vyluštíme levou stranu a tu pak použijeme do pravé strany. Občas to zkoušíme i naopak. Za tu hodinu a třičtvrtě na šifře jsme zkusili mnoho postupů, z nichž většina byla ideově lepších (a hlavně konzistentnějších) než organizátorský postup. Například pro mě jako bývalého češtináře (ty korektury fakt dodělám:) není nic podezřelého, když 7 krátkých řádků ze sedmi má sudý počet znaků. To prostě je statisticky dosti normální - asi tak, jako bych 7x po sobě hodil kostkou sudé číslo. Nic s enormě nízkou pravděpodobností (fakt je ten, že souběžné sudé počty písmen ve slovech jsme tak trochu pominuli). Když asi v 11:45 navrhuje Robert, že bude do tabulky vynášet body podle dvojic písmen (RY atd.) v řádcích, říkám mu, že to je překombinované a divné. Jo, mít tak o hodinu víc času, uděláme i to, a šifru prolomíme. Ale i v takovém případě by se nám nelíbila. Shodujeme se všichni. Šifry, k jejichž vyluštění je třeba mnoho vyzkoušet, nemáme rádi - hlavně proto, že čas jejich vyluštění záleží tak trochu na štěstí. Teoreticky mohl tenhle postup napadnout Roberta v prvních deseti minutách. Ale byl to postup, který měl nízkou oporu v analýze šifry. Konečná. Měli jsme být rychlejší.

Hodnocení šifry (Ivo): po zvážení "sudých" parametrů, které jsme plně neodhalili, zvyšuji hodnocení (z původních 4/10) na 6/10.

Cestou do Brna (telefonátem si ověřujeme, že na sraz už nemá cenu chodit, škoda, kdyby srazové místo fungovalo déle, ty 2 km navíc bychom dali) hodnotíme celou TMOU. Líbila se nám. Zaluštili jsme si pěkně, překvapila nás (ale nikoliv rozladila) fyzická náročnost, až na 14 šifru nemáme co vytýkat, několik šifer bylo opravdu parádních, zbytek fajn. Děkujeme všem organizátorům. To, že jsme nedokončili, má jednu výraznou vadu: můj plán byl dojít, a za rok zase organizovat. Ale takhle nevím. Na rozdíl od ostatních členů týmu, kteří za sebou mají euforii z osmičky, jsem prošel TMOU jen jednou, před 8! lety. Chci to zopakovat. Letos jsem cítil, že na to máme. Měli jsme být rychlejší...

Hodnocení celé hry (Ivo) - 9/10

P.S. Děkuji týmu, že to se mnou vydržel. K ránu jsem Vás honil jak koně a byl nervózní ze ztráty každé minuty...





Zpět