Reportáže

Sešlost (v Posázaví)

Tým: Ivo, Tom, Medvěd, Fosa, Míla

To bude ale parné léto, dovolená skoro žádná, ech, tfuj, jak jen zvýšit hladinu adrenalinu?

"Tak prej je v červenci nějaká šifovačka!" "Nepovídaj, pane Kohn, šifrovačka a v létě? Kdo jim pověsil bulíky na nos, šifrovačky v létě nebejvaj..." "Roubíček, voni jsou nějakej nedůvěřivej, zajdou na kalendář a viděj, ne?"

Veni, vidi. Vici až později, s tím se až tak nepočítalo, i když jakási ambice tu byla. Šifrovačka v létě koneckonců potěší nejen pana Roubíčka, ale i nás zaměstnané, co po dovolených brouzdali už zjara. A jak je vidět, takových hráčů se najde poměrně dost, a když se nedá dohromady celý tým, slibně vypadající fúze to vyřeší. U nás ale tenhle problém nebyl, i Míla už si připsal za Alberty třetí start, druhý v této sezóně. Nicméně názvy týmů jako Jaderný Mup, Vlhký racek v černé jámě, či Tykadla posílená o Martinu Hanžlovou vypadala na pěkný kaleidoskop známých tváří na startu.

A start je skoro tu. Blížíme se vlkým povětřím, po vlhkém mostě nad ještě vlhčí, totiž rozvodněnou Sázavou. Víc než na šifry máme chuť na oběd. A jelikož do startu zbývá ještě dvacet minut, míříme do hospody s chabou nadějí, že stožár se stoupající vlajkou, která má odstartovat závod, uvidíme i od stolu. Neuvidíme, přeci jen nezbývá než zhltnout polévku, zaplatit a jít. Vlajka vzhůru letí a život kolem ztich.

Po létech sám až zabloudím v ten kraj, vzpomenu na mnohou z šifer. Úvodní rozstřel sice vyžaduje spíš rychlé rozhodnutí, kdo a kam půjde pro dílčí zadání, než luštění, ale alespoň je čas souběžně začít drtit šifřičky. A první předluštěná tajenka dávající někdy v budoucnu nárok na nápovědu je na světě. Kam jít víme z hlavní šifry vzápětí.

Hodnocení startu: 5/10

O kilák a půl dál máme už větší problémy. Šifra skrývá písmenka a jejich posun pomocí názvů obskurních i méně obskurních měst. Poměrně dost informací v šifře je balastních, a když Míla začíná posouvat v abecedě pouhá první písmenka měst - dle toho, zda se jede zjednodušeně řečeno od A směerem na B, či od B směrem na A - moc tomu nevěřím. Naštěstí je Míla vytrvalý a my se můžeme hnout z místa. Šifra mírně potvrzuje naše obavy: loňské šifry, které jsme si prohlédli na netu, se nám zdály záludné velmi podobným způsobem.

Hodnocení: 4/10

Naštěstí hned u další šifry jde kvalita prudce vzhůru. Magický čtverec vyžadující doplnění magických 100 písmen, které organizátoři včlenili do zdánlivě nepotřebného doprovodného textu, je šifra pěkná a věřím že pro mnohé i náročná (podobný krok bylo kdysi nutné udělat na sudokové šifře na třetích Svíčkách a zastavilo to mnohé). Průsečíky čar nám ukazují směr.

Hodnocení: 8/10

Stále prší, lesy vyplivují cáry mlh co celého okolí. Zpoceně funíme vzhůru, po silnici do blízké vesnice. Šifru luštíme přímo v autobusové zastávce, u níž jsme ji vyzvedli - jsme takto pro příchozí zcela neviditelní. Pohybujeme se na špici, před námi si "křížovku" vyzvedly jen dva týmy a ty už nikde v okolí nevidíme. Samotná šifra je lahůdková vícekrokovka. Nejprve pomocí křížovkářského popisu určujeme slova, všímáme si, že mají pouze 5 či sedm písmen. Sedmipísmenná na sebe naroubujeme pomocí slovní kopané, pětipísmenná protneme se sedmipísmennými ve středovém písmenku a tajenku čteme na krajních písmenech. Paráda, skvěle vymyšlené.

Hodnocení: 10/10

Brodíme se bahneme, stíráme vodu z vysoké trávy na zatím téměř neprošlapané, porozarostlé lesní cestě. Je tu prostě krásně, zdánlivě opuštěný stanový tábor vzbuzuje otázku: jsou táborníci doma. Volám: "Dobrý den!" Asi spí, nebo hrají jinou bojovku. U posedu hledáme místo, kde luštit. Kaluže vody připomínají menší bazénky, jediné suché místo je mezi dvěma gigantickými loužemi. Šifra nekladla dlouhý odpor, 26 trojúhelníků je nutné pojmenovat písmeny, opsat jim kružnice. Každý trojúhelník tak nese dvě informace: pořadí a hodnotu písmena - pokud je některý z jeho vrcholů protnut jinou kružnicí. Slovně to zní složitě, ale na papíru je to vlastně prosté. A pěkné.

Hodnocení: 8/10

Držíme se hřebene, který se pomalu sklání k potoku zařezanému do úzkého údolí. To jsem zvědav, kudy přelezeme jeho rozvodněné, hnědavé vody. Naštěstí je poblíž, na půvabné loučce uzavřené potokem ze tří stran, stanový tábor. A u tábora pochopitelně lávka, kterou zatím nesundala voda. Varujeme táborníky, že dnes tu asi budou mít rušno. "Co hrajete?" "Luštíme šifry." "Jé, a můžeme poslat naše děti s Vámi?" ptá se mladá instruktorka. Vyjadřujeme určitou pochybnost a raději mizíme. Doufám, že se dočtu v nějaké cizí reportáži, jak reagovali na další týmy... A jestli se zapojili do hry.

Přímo u šifry se o nás zajímá další žena. Dělám si legraci a plácám: "Evidentně Drahaňovice!" "Chcete poradit cestu?" ptá se paní. "No víte, my to nejdřív musíme rozluštit," odpovídáme. Paní je trochu zklamaná, že nám nemůže pomoci. Asi za 20 minut vyrážíme. Kam jinam, než do Drahaňovic... Inu, veni, vidi, jak už to u grafických šifer bývá.

Hodnocení: 6/10

V Drahaňovické hospodě nás vítá nejen příslib laskomin, ale i tým Pomocní ponocní (alias klon Pralinek). Ptáme se, zda bude šifra náročná, jestli má cenu dát si klobásku. Hloupá otázka, to má cenu vždycky. Ponocní hlásí, že stihli už i utopence. Šifra nebude průchodová. Nebyla. Dost drsná vícekrokovka, na páté stanoviště až překvapivě drsná. Na hře s možností záchrany to holt orgům projde. Shodujeme se, že tvar šifry odkazuje na souřadnicovou síť typu Vigenere, do níž ovšem vepíšeme ta divná písmenka (strašně moc diakritiky). Učinili jsme. Časem spojuji písmena "cestou", tak jak jsme je postupně zakreslili - krok vzápětí potvrzuje Tom, který raději běžel pro nápovědu. Furt v tom vidím morseovku, jen mi nic nevychází. Jak z tohoto místa dostat např. ROZD..? Třeba tak, že cesta může vést jakoby doprostřed morseovkového znaku, že zkrátka čteme i čárky a tečky, které nejsou přímo součástí cesty v daném místě. Vychází to, super! Skrytá nápověda říká, že máme rozdělit souhlásky na tvrdé, měkké a obojetné. To by šlo udělat přímo v síti - pak by písmena mohla tvořit graficky 3 znaky - tj. nějakou kótu. Potvrzeno. Hurá! Co jen bude dál, jestli obtížnost bude stoupat, za chvíli přestaneme šifrám stačit. Z hospody kromě nás ovšem odešli zatím jen Ponocní, druhé místo je naše...

Hodnocení: 10/10

Na blízké křižovatce polních cest máme chvilkovou krizi. Nikdo z nás se neptá, proč má sluníčko černé brýle, takže myšlenka na brailla nás ne a ne trknout. Tom, opět běží pro překvapivě blízko umístěnou terénní nápovědu. Že šifru kreslilo slepé sluníčko, či tak nějak? No jasně - to, co vidíme, jsou vlastně různě rotovaná písmenka, která si můžeme zrotovat v jejich braillovém zápisu. A co vyjde přečít jako morseovku. Přepustili jsme Tykadlům naše umístění, ale nevadí. Stmívá se.

Hodnocení: 8/10

Hrad Český Šternberk jsem kdysi obdivoval jen z lodi, teď si můžu osahat jeho zdi i z větší blízkosti. Šifra - resp. galerie obrazů, která nám má pomoci v postupu - je umístěna přímo pod oblouky přístupového mostu.

Pod námi se ve vodách Sázavy lesknou světla lamp. První hvězdy se vylupují z roztrhaných mraků. Kdy se vyloupne řešení?

Šifra je vícekroková a docela složitá na pochytání všech informací. Obrázky slouží k určení kót v mapě - skrývají jejich pozici pomocí tří různých abstrakcí mapy - všechny se tváří jako moderní umění. Letopočty pod obrázky pomáhají upřesnit místo, kde hledat - dají se totiž chápat jako souřadnice. Máme kóty, zbývají divná jména autorů. A kóty nám vlastně přinesly novou informaci, trojčíslí. Začíná porod - šifra totiž s výškami kót vůbec nepracovala, měli jsme znovu (resp. mohli jsme to udělat už na počátku) použít letopočty, podle nich seřadit jména: jejich první písmena dávala skrytou nápovědu. Takhle nevíme, jak dál, sepisujeme si všechny informace přehledně na síť 5x5 čtverců, všímáme si např. toho, že kóty mají právě 25 nenulových číslic - tj. mohli bychom vybrat pomocí kót ze jmen 25 písmen, ty pak vepsat do tabulky. Podobné postupy nikam nevedou. Za šifřičku si jdeme prohlédnout nápovědu. 3 kružnice, v jejich středu křížek. Hm, ony by se ty kóty asi daly sdružit do tří skupin, vrcholům vzniklých trojúhelníků opět opsat kružnice. Vychází to mírně nepřesně, milimetr sem, milimetr tam, ale uprostřed se nachází značka důlního díla: vlastně takový křížek. Stoprocentně o tomhle řešení přesvědčeni nejsme, ale na 99% ano. Nápad šifry nebyl špatný, ale použít letopočty na 2 různé kroky a naopak nepoužít výšky kót, které se v prvním kroku tak pracně získaly, mi přijde zahozená šance udělat elegantní vícekrokovku. Takhle nám to přijde nedotažené a příliš zhulené...

Hodnocení: 7/10

Opět v lesním terénu. Půjdeme do nějaké staré štoly? Nepůjdeme. Podle infa víme, že na desítku ještě nikdo nedošel, jinak řečeno: tuhle šifru už Ponocní a Tykadla luští docela dlouho, a neúspěšně. Tom proto vybíhá rovnou pro nápovědu, bohužel si nebere buzolu a záhy se mírně ztrácí v lese, cesty totiž neodpovídají mapě. Volá nám mobilem: "Kde je měsíc?" "To je nápověda, Tome?" "Houby nápověda, na které světové straně je měsíc, potřebuji se podle něj zorientovat!" Koukáme na na oblohu. Jsme v úzkém zářezu cesty, kolem nás stromy. Měsíc nevidíme. Tom si musí poradit jinak, třeba podle mravenišť, jak velí stará skautská moudrost.

Mezitím luštíme, všímáme si skrytého pí - zvlášť v jistém slově, jehož význam každý zná již od dětských let, ale málokdy jej používá na veřejnosti. Všímáme si mezer v neproporcionálním fontu. Hledáme, kde by v textu mohla být skryta konkrétní hodnota rozvoje pí - něco takového totiž text naznačuje. Tom se konečně našel a diktuje nám nápovědu: jasně, počet písmen ve slovech je zároveň rozvojem pí. Drsný, drsný.

Tom je zpátky, luštíme všichni, dlouho, dlouho. A dlouho neúspěšně. Stále reinterpretujeme hádankovité náznaky z textu. Stále zpřesňujeme, co vlastně hledáme. Hledáme systém, který by jednak využil vysokého rozvoje čísla pí a zároveň využil pozici, v níž jsou v textu - resp. v jednotlivých větách - skrývačky pí. Co takhle spočítat pozice, na nichž jsou v souvětích písmena pí, ty chápat jako pořadová čísla rovoje - když pak zjistíme, jakou hodnotu má rozvoj na těchto pozicích, mohlo by to být převoditelné na písmenka. Míla nás zachraňuje před potupným vzdáním šifry, o kterém již také padlo pár slov. Je to tady, prolamujeme extrémní devítku a vlastně se ujímáme vedení. Naši konkurenti totiž, možná trochu předčasně, vyměkli a šifru vzdali. Ivo Řondík má s tímhle své zkušenosti, kdysi s Que Fríem odmítali nápovědu na Krtčí noře a díky tomu nakonec vyhráli.

Hodnocení šifry: 10/10

Přesun na desítku je orientačně dost náročný. V koncových fázích raději používáme GPS, která není na Sešlosti zakázaná. Šlo by to ale i bez ní. Sešlost je vůbec hra, která má pěkně zvolený terén - přesuny nejsou přehnaně dlouhé, ale vedou velmi různorodým profilem, po různorodých a krásných místech. Vtipkujeme: za sebou máme lehčí část hry, s rozjezdovými šiframi. Na další šifře nás určitě bude čekat vzkaz od orgů: doufáme, že Vás zahřívací šifry potěšily, teď přijde konečně něco náročnějšího. Haha. Náročnější šifry snad nemá ani Bedna. U hráze lesního rybníčku vyzvedáváme zadání, Ponocní tu jsou už docela dlouho, není nám jasné proč, šifru s římskými číslicemi řešíme téměř na stojáka.

Hodnocení: 5/10

Opět krásná lokace, gotický hrad Pirkštejn, ke kterému jdeme přes malebné Rataje. Naproti zámku probíhá slušná pařba - na to, že začíná svítat. Dobrá příležitost navázat družbu s místními a zeptat se jich, kde přesně ten hrádek stojí, z mapy lze totiž vyčíst kulový. "Jé, vy jste na výletě?" ptají se mírně rozjetá děvčata. "No, tak trochu, hrajeme noční hru!" "Tý bláho, noční hra u nás. To je supééér! Můžem taky?" S chlapci chvíli přemýšlíme, jakou noční hru bychom si s děvčaty mohli zahrát, a jelikož jsme všichni zadaní, raději se vzdalujeme. Směr nám koneckonců stihl prozradit jejich kolega na vozíčku.

Šifra opět skoro na stojáka, buď jsme v extrémní kondici, nebo má Sešlost trochu zvláštní dramaturgii: po drsné první polovině pohoda v druhé. Semafor maskovaný jako cesta se "špendlíky", které určují, jak "znaky" číst.

Hodnocení: 7/10

Opouštíme Rataje, jsem jen znechucen ošklivou novostavbou, která zcela prasácky kazí barokní osu zadního východu ze zámku směrem ke kapli a hřbitovu. Doufám, že to někdy zbourají a znovu tak vynikne promyšlená duchovní kompozice celého místa.

U jiné kapličky, asi o kilometr dál luštíme číselnou šifru. Tom briskně odhaluje rozklad na prvočinitele, já zase v něčem, co se pravidelně skládá z pěti prvků, chci vidět rastr. A kdo chce, ten i uvidí. Milá šifra.

Hodnocení: 9/10

Přesun k řece není tak snadný, jak by se mohlo zdát. Asi v polovině proti nám kráčí část Tykadel, to je divné, že by už vyluštili a šli stejnou cestou vzhůru? Martina nás zdraví, ani jí v oku necukne. Přitom dobře ví, že o půl kiláku dál skončí cesta v chatové kolonii - bez rozumné možnosti sestupu k řece. Nějak by se to asi zprasit dalo, ale raději se všichni vracíme a nacházíme tu správnou, nenápadnou odbočku. Vede hezkým bočním údolím, kolem malých skalek a zurčícího potůčku. Krásné ráno, i v nás zurčí optimismus, pokud vše vyluštíme, prakticky nás nemůže nikdo ohrozit.

Polský kříž jsme hledali už v několika jiných šifrách (v pravidlech se o něm totiž dost nápadně psalo), konečně je tu. Tedy zpočátku ho v obrázku jak z učebnice autoškoly nevidíme - je nutné provést několik netriviálních, ale elegantních kroků. Nechat odjezdit auta, všimnout si, že vždy mohla jet jen auta stejnorodého typu, vždy maximálně dvě. Z pozic, z nichž vyjížděla, se dá sestavit políčko polského kříže (vždyť je to koneckonců křižovatka), z hodnoty auta (ABC) pozice konkrétního písmene. Jak to celé provést nás pochopitelně nenapadlo okamžitě, pár slepých cest jsme s autíčky projeli, ale žádná závažná nehoda nás v úvahách nepotkala.

Hondocení: 9/10

Kam to jdeme, k mostu v Ledečku nad Sázavou? K hotelu Alex? Ach běda, před lety jsem tudy jel vodu. A v hotelu Alex jsem se popral s číšníkem. Škrtil mě, celý brunátný. Zařek jsem se, že do Ledečka už nikdy. Nikdy neříkej nikdy.

Před hotelem Alex, sedí Tykadla. Zatím je nikdo neškrtí. Přátelsky se ptají, jak jsme luštili Pí. Přátelsky odpovídám. Paní hoteliérka právě přátelsky leze ze dveří a přátelsky prosí, zda můžeme ztišit, je opravdu brzo, hosté ještě spí. Nikdo nikoho neškrtí. Přátelsky zmlkneme, má totiž pravdu, touhle dobou normální lidé opravdu nechodí s batohy po lesích a vesnicích. A hlavně nehulákají pí.

Jak se luštila poslední šifra, tuším jen matně. Musel jsem si nutně odskočit - a s pomocí nápovědy za šifřičku mezitím zbytek týmu přeskládal slova v podivné poezii, všimnul si skrytého slova SEŠLOST a bylo vymalováno. Ve chvíli, kdy se vracím, už vypisují na papír i zbytek řešení. Šifra dost zhulená, bez nápovědy skoro neřešitelná, vždyť i Tykadlům s nápovědou trvala skoro dvě hodiny.

Hodnocení: 6/10

Jsme v cíli. Jsem trochu asociální, přemlouvám tým, aby co nejrychleji vyrazil na vlak. Není to tím, že bych se nechtěl sdružit s organizátory, ale Lucka s kluky dnes odjíždí na týdenní tábor a brzký příchod do cíle mi přinesl možnost se s nimi ještě vidět. Nějak rodičovatím... Holt jsme neměli být tak rychlí. I když to na nás možná není znát - závěr opravdu nebyl nijak emočně vypjatý, normálně po ránu nutím tým běhat, tady to nebylo nutné - máme velkou radost z vítězství. Z toho, že bez nápovědy jsme došli dokonce i fyzicky první.

Co říci k celé Sešlosti? Vyhrát hru není dobrá pozice pro objektivní hodnocení, člověku se prostě hra téměř nemůže nelíbit. Vyzdvihl bych krásnou trasu, originální nápady, vesměs velmi kvalitní dotažení nápadů do tvaru šifry. Náročnost hry - možná trochu přehnaná, my si zahráli skvěle, ale kromě nás si absolutku nevzali už jen Tapüři a ti nedokončili. Dalo by se asi polemizovat s dramaturgií - šifry 10-12 by klidně mohly být spíš před polovinou hry, 3, 5 rozhodně přišly předčasně brzo, devítka pak mohla být vrcholem hry, na které se rozhodne až ke konci mezi nejlepšími. Ale jsou to celkem drobnosti. Organizátorům za celý tým velmi děkuji, za nápady i precizně odvedenou práci. Děkuji spoluhráčům za tým, který se parádně doplňoval. A děkuji konkurenci, že nás svou silou motivovala a přesto neporazila. Doufám, že za rok zase nebudu mít dovolenou. Tedy alespoň ne v termínu hry...

Celkové hodnocení: 9/10


Sepsal: Ivo C.

Zpět