Reportáže

Bedna 2011

Bedna 2011 aneb Praha tisíce schodů

Složení týmu:
Ivo Cicvárek, Honza Kořínek, Tom Hanžl, Kačka Píchová, Ivo Medvěd Řondík

Sepsal a hodnotil: Ivo

Tým, který před dvěma lety strávil druhou část Bedny v poklusu, aby nakonec nestihl cílový úkol o pár minut, se konečně dočkal druhého podání. Loni zhatily účast některých hráčů nemoci, letos se scházíme v Brně na nádraží ve zdraví. Cestu do Prahy tradičně zpestřují diskuse nad Bednářskými listy: pár slov a témat si snažíme vrýt do paměti.

Po příjezdu do Prahy míříme přes hospůdku ke Stromovce. Již tradičně se výběr občerstvovací zastávky nepodařil: zlákal nás sice motivační název zařízení – Fraktál – ale možná jsme spíš měli zasednout v blízké pizzerii Einstein. Ve fraktálu zřejmě vaří nějaký matematik. Kachna, která mi přistála na talíři, zřejmě byla zemřelá už delší dobu (jen tak si vysvětluji, že zhruba do půlnoci jsem se spíše než luštění věnoval stavu svého trávicího ústrojí).

Psychohra na startu vede k zajímavým debatám: snažím se tým přesvědčit, že jedničku nikdo nedá. Oponenti praví, že když takhle bude uvažovat víc týmů, určitě ji někdo dá. Tak tedy dvojku ne? Ne, neprošlo to. Tom počítá pravděpodobnosti a vychází mu, že v rozmezí do padesátky by raději nedával nic a že pokud chceme startovat v první polovině, bylo by dobré volit číslo až za stovkou. Kačka sčítá náš věk a dostává se k cifře 161, kterou nakonec zadáváme. Bránu jsme volili na náhodu – kostkou. Nakonec se ukázalo, že dvojka by byla dobrá volba – nicméně pořád vyrážíme zhruba za první třetinou týmů.

Hodnocení startu: 8/10

Z šifer z kolečka nás nejvíc potrápila hned ta první, souhlásky skryté ve schematizovaných samohláskách. Zpětně mě napadá, že šifry „vidím a čtu“ nám letos na Bedně dělaly problém. Tetrisový morse padl během chvíle – podobnou šifru jsme nedávno posuzovali do letošní TMOU – naštěstí už v debatě byla odložená, takže nás jednak nemusí mrzet, že se objevila na Bedně, a za druhé luštit šifru, kterou člověk úplně náhodou zná, je veselé. U golfu jsme chvíli mysleli, že se bude jednat opět o morseovku (míček letí nad hřištěm, míček krosí mimo hřiště), ale písmenka v tom šla přečíst rovnou.

Hodnocení kolečka: 8/10

Hrr na dvojku. Paralelizujeme činnosti, já s Tomem řešíme střeleckou úlohou a záhy získáváme vektor od vodárenské věže ke kostelu sv. Martina. Kačka mezitím slepila kostku a vyřešila většinu přesmyček, Medvěd s Honzou řeší přechody mezi Brnem a Prahou a jsou na dobré cestě, za chvíli máme i jejich vektor. Snažíme se dotáhnout ke zdárnému konci kostičku – valíme od startu do Holešovic, pak na Karlův most, od něj k Vyšehradu. Hloupé je, že vlastně až po Vyšehrad je cesta jednoznačná – kostka se valí buď jen jedním směrem, pokud dvěma směry, jedná se o násobky 4 – tj. cesta je jednoznačná. Konec se ale kazí. První zákys je tady, nemůžeme se dlouho oprostit od myšlenky, že valit kostku je třeba vždy až do cíle. Minuty běží. Nakonec přichází myšlenka, že místa v Praze mohou znamenat jen směry a že stačí kostku převalit vždy jen jednou. Cíl se krásně potvrzuje, přidáváme třetí vektor k prvním dvěma a jsme přesně na vyhlídce. Tedy v mapě. V realitě začíná první drsné stoupání do kopce.

Hodnocení 2: 9/10

Odhadujeme, že na kótě budeme tak mezi 30. – 40. místem, 21. pozice proto příjemně překvapila. Obrázková, šifra se skrytými barvami ovšem odolává dlouho. Postupnou analýzou si ujasňujeme zákonitosti šifry, nakonec padne i nápad, jestli to nejsou vlajky. Vydolovat z toho tajenku však stále trvá, přestože podle vybraných písmenek tušíme, že se bude jednat o Velkou skálu. Haluzit ale nechceme. Princip čtení byl nakonec velmi přirozený. Hrneme dál. Jen nemohu zapudit myšlenku, co nás ještě čeká, když už na třetím stanovišti je takhle těžká šifra.

Hodnocení: 9/10

Na kótě zjišťujeme, že šifra zřejmě pro řadu týmů tak těžká nebyla, propadáme se v pořadí. Tak takhle by to dál nešlo, máme bojovat o čelo a ne o první třicítku! Nebudeme se s tím tak párat, všechno se přece dá vyřešit do 15 minut. Na písmenkovou grafiku jsme možná ani těch 15 minut nepotřebovali. Šifra je to vysloveně půvabná a nám sedí. Opodál sedící tým se domnívá, že jsme asi někde něco zapomněli – sotva jsme se usadili, hned jdeme pryč, tentokrát z kopce.

Hondocení: 9/10

Na další vyhlídce máme menší problém s dohledávkou, naštěstí jsme tu ještě za světla. Opět luštíme docela efektivně, včas si vzpomínáme na zvířátka v mapě a navíc Tom je expert na klasické šifry, tj. polský kříž identifikuje po zakreslení prvních dvou ulic. Setmělo se.

Hodnocení: 9/10

Na dvou šifrách jsme stáhli pořadí o více než patnáct pozic, stále ještě nejsme v první desítce, je nutné zamakat a to nejen na schodištích, kterými šplháme vzhůru. Šestá šifra způsobila problémy mnoha týmům, my naštěstí míříme hned od počátku správným směrem, jednotlivá pozorování do sebe zapadají. Semafor je jasný, symetrie vybízejí k interpretaci graficky kreslených písmen, časem si všímáme stejných ručiček, interpretujeme grafickou mezi-tajenku. Přesto nějakých 40 minut na kompletní vyluštění potřebujeme. Hustá šifra.

Hodnocení: 10/10

Jsme čtvrtí! Paráda. Navíc náskok na čelo jsme stáhli na pouhých 45 minut. Po rychlé jízdě však přichází zásek. Modrianova šifra nám vysloveně nesedí, sice hned čteme morseovku skrytou ve vnějším tvaru šifry, ale skrytá nápověda nás svádí spíš na samé slepé cesty: pořadí barev v duze, skládání barev pomocí překrývání papíru, analýzy topologicky podobných oblastí. Chceme, aby se princip míchání barev uplatnil v bílých plochách šifry. Přestože Kačka odhaluje bílé oblasti ohraničené vždy jen dvěma barvami, chceme od šifry nějaký princip, který ujednotí všechny prvky systému do jediného zákonitého řešení. Prší, schováváme se pod nedaleký balkón. Prší a čas vypršel. Tom běží v dešti pro alternativu, paradoxně cestou zpátky přichází na správný způsob čtení barevné šifry, náhradní šifru proto nakonec ani nepotřebujeme. Řešení se nám nelíbí, tvar šifry je vnucený nápovědou, barvy – natož duha - nejsou nezbytně nutné, šifra by stejně fungovala třeba se skládáním šrafáží. Zároveň je nám jasné, že pro spoustu týmů to bude šifra „kouknu a vidím“. Ale co už, tým si musí poradit i s šiframi, které mu nesednou. Což jsme vlastně splnili, jen propad v umístění bude zřejmě citelný.

Hodnocení: 5/10

První desítka je zase v čudu, jsme průběžně jedenáctí. Opět nás to nakopnulo, transpoziční šifru v šestiúhelníkové mřížce dáváme velmi rychle. Oceňujeme další elegantní nápad na šifru.

Hodnocení: 9/10

Další kopec. Honza podotýká, že reliéf mu připomíná loňskou Krtčí noru. Tak zlé to zase není, chodíme sice do kopce a z kopce, ale celkové převýšení nebude tak brutální. Dohledávka šifry nám chvíli trvá, nacházíme dokonce zamčená dvířka do nějaké štoly v pískovci, ale nakonec zadání máme. Při analýze šifry přicházíme na zajímavou věc. V řádku a) se nevyskytuje žádné a. Díváme se na další řádky – a ejhle, písmeno, kterým je řádek uvozen, se v řádku vyskytuje buď jen jednou, nebo vůbec. A navíc je tohle střídání zcela symetrické. Nebude to nějaká binárka? Byla, ale v něčem úplně jiném! Naštěstí jsme se na tohle pozorování neupínali a posléze postřehli i smyslové metafory v jednotlivých pasážích. Myšlenka na binárku je okamžitě rozpracována jiným směrem a už se řítíme vedle bobové dráhy zase dolů, do nového údolí.

Hodnocení: 9/10

Nádherný suchý altánek vybízí k luštění, škoda, že jsme se zdrželi tak krátce. Medově olejnatě vodová šifra nám připadá natolik logická a zároveň krásná, že ji máme vyluštěnou v deseti minutách. I přesto, že nám připadá lehká, oceňujeme její provedení.

Hodnocení: 10/10

Byť jsme v pořadí téměř neposunuli, konečně doháníme širší čelo a stahujeme i náskok na první tým. Bazinga právě balí své ležení v podchodu a mumlá, že tohle místo jim štěstí nepřineslo, zřejmě tady pěkně vytuhli. To je nadějné, můžeme stáhnout náskok. A daří se. Kruh okamžitě dělíme na trojice – nejprve jen na devět, ale pak si uvědomujeme, že těch šedými plochami vymezených trojic je tam vlastně 27. A každá trojice je unikátní. Bigramový řádek naznačuje, že potřebujeme 27 znaků, obsahuje totiž i podtržítka. To by mohl být první znak – 3 bílé plochy. Přepisujeme si abecedu do kruhu a všímáme si, že rozestupy mezi písmenky v bigramech jsou na kruhu konstantní. Takže by se dal číst znak přesně mezi. A je to tady. Do čtvrt hodiny vyluštěná šifra nás opět posunuje zhruba do první pětky.

Hondnocení: 10/10

Opět do kopce, opět z kopce. Hledáme suchý kout, vypadá to na práci s mapou, takže raději věnujeme 15 minut hledání ideálního místa, než luštění v mokrém parku. Carccassone naštěstí v týmu ovládáme, jde jen o to, co přesně máme sledovat. Raději šifru řešíme naprosto systematicky, stříháme a podlepujeme kartičky, sehráváme celou partii od začátku, přestože už tušíme, že půjde o body jednotlivých hráčů. Systematičnost sice stála nějaký čas, ale zase jsme nemuseli v řešení nic opravovat. Šifru, či spíš úkol - vnímám jako mírně kontroverzní, ale na druhou stranu výborně zařazenou. Jedno stanoviště, kde nejde primárně o luštění, ale o dělbu práce v týmu a způsob efektivního provedení, do komplexní hry podle mě patří.

Hodnocení: 8/10

Rozednilo se, MHD jezdí, chytáme tramvaj na další stanoviště. A čeká nás odměna. Nejen, že jsme v průchodu potkali až na vítězné Pralinky všechny týmy, které byly před námi, ale hlavně jsme dostali nejkrásnější šifru hry. Nejprve však hledáme vhodné místo k luštění, jak trefně poznamenává Tom: „Jsem zvyklý odcházet minimálně padesát metrů od šifry, ale neříkám, že to musí být padesát výškových metrů!“ V suchém prostoru pod viaduktem přichází hodina analýz, brainstormingů. Hledáme nějakou lidskou činnost, která se dá schematicky zapsat pomocí čísel a šipek. Víme, že liché kroky nabývají nejčastěji hodnoty nula, sudé kroky jsou většinou trojkové či šestkové. Nesmí to však být nic zcela pravidelného. Způsob ozdobných stehů (ruba a líc)? Taneční kroky? Nic takového – vždyť to jsou účaří a záznam kaligrafie, resp. psacího písma. Taky mě to mohlo napadnout dřív, vždyť jsem kdysi z kaligrafie dělal zápočet. Naprosto parádní šifra, která se dala vyluštit jak náhlým osvícením, tak i pečlivou analýzou a interpretací získaných dat.

Hodnocení: 10*/10

Hrneme na čtrnáctku. Doslova. Chci si zkrátit cestu na asfaltový chodníček, prudkým svahem vede vyšlapaná cestička. Podcenil jsem celonoční déšť – kus hlíny se se mnou urval a už letím asi tři metry po zadku dolů. Jsem od bahna, kostrč bolí. Ale už je tu šifra a bohužel náš poslední zákys. Přepisujeme si sice tvar hned do morseovky, čtverečky správně interpretujeme jako neexistující znaky, ale pak se více než hodinu plácáme v myšlence, že musíme vyhodnocovat právě čtveřice znaků dohromady. Úplně jsme podcenili celkovou analýzu, nikdo si např. nepovšimnul opakujících se řetězců, které později vytvořily písmeno e. Škoda, v tuhle chvíli jsme mohli reálně zabojovat o třetí místo, vždyť Tučnáky jsme tady potkali a jistou dobu jsme luštili souběžně.

Hodnocení: 6/10

Úprkem do cíle. Bohužel ještě ke všemu zapomínám, že tunel pod Žižkovem nevede přímo z našeho chodníku. Ztráta dalších pěti minut. Jeníčci už nás taky asi natřeli. Běžíme, těsně před školou dobíháme Ho-wa-da. Do školy vnikáme zároveň. Kostička zlobí, po pár minutách přestává zcela fungovat, musíme čekat na její opravu. Úloha je nám jasná – had musí sežrat určitá písmenka. Zatím jsme nevyužili heslo KONEC z minulé šifry. Je tedy logické, že by mohl sežrat právě tato písmena. Usuzujeme také, že na pořadí nebude záležet. Kostka je konečně připravena a Honza hned napoprvé vše správně žere. Začíná vyzvánět melodie Ódy na radost, po třech tónech kostka opět klekla, naštěstí byl přítomen org, který potvrzuje dokončení úkolu. Stejně jako před dvěma lety odesíláme kód RADOST, i když v úplné euforii nejsme. Únava z deště a jistým způsobem z naší strany nepovedený finiš nám do žil endorfiny nenapumpoval. Přesto – pro většinu týmu je tohle první regulérní dokončení Bedny, takže radost se dostavuje pozvolna v následujícím čase. Držíme také palce spřátelenému týmu Proudový Albert, aby dokončil. A i jim se to podařilo, dotáhli ztrátu z první půle hry a nakonec jsou v první desítce.

Hodnocení závěrečného úkolu: 7/10

Desátá Bedna ukázala, jak má vypadat papírová, klasická šifrovačka s alternativními šiframi a nápovědami. Prakticky žádné technické vychytávky ani předměty: jen dobré nápady, originálně zpracované klasické principy, několik zcela nových, hravých nápadů. Pěkně vedená trasa, která - ač vedená městem - měla parametry terénní šifrovačky, minimálně co se převýšení a zajímavých výhledů týče. A funguje to. Jo, takovouhle hru žereme i s chlupama.

Celkový dojem: 10/10


Zpět