Reportáže

NaPalmně 2012

NaPalmně

Jasněže tuhle stránku si zase přečte jenom pár stejně potrhlejch cvoků. Kterejm sice už možná došlo, že šifrovačka je útěk od reality jako každej jinej, akorát furt žijou v mylným dojmu, že kdo neuteče, nevyhraje. Tihle mentálně vomlazení Aberti si navíc myslí, že šifrovačky jsou tu vod toho, aby se vyhrávaly. Zvlášť pokud je nebrzdí pár starejch členů týmu, kteří propagujou nesoutěžní aspekt her: že prej je potřeba si zaluštit a ne prohrnout, což je ostatně z jejich strany normální alibismus. Jenže když hodí návrh na účast ve hře Kačka, je jasný, že jí jde prakticky hlavně vo první místo. Tomovi, kterej si užil s Prahorama víc prvních míst, než většina normálních hráčů čistejch startů, je umístění celkem fuck – jasně, vono je cekem snadný umístění neřešit, když stejně skoro vždycky na tý bedně stojí. Co si myslí o šifrování Honza ještě nikdo nikdy nezjistil, akorát taky šifruje, kdy může. Ivo by zase nejraděj hrál každej víkend, ale každej víkend by taky nejraděj měl koncert a taky dovolenou s dětma, takže jeho jediná šance, jak to vyřešit, je přesunout svůj život tak do čtyř až šesti paralelních vesmírů. No a Petr dneska bude hrát hlavně proto, aby si moh dělat srandu z Iva – akorát to je daleko snadnější při nějaký deskovce, páč tu si zahrajou spolu a zároveň proti sobě o hodně častěji než venku v terénu.

Je celkem zajímavý, že Ivo, kterej dřív pedanticky trval na detailní přípravě na každou šifrovačku, tentokrát nehodlal přijít na sraz včas. Když však před půl šestou volal Tomovi, že doma zapomněl nejen skládací židličku, ale i předepsanou mapu hry, kterou nikdo jinej z týmu nemá, bylo jasný, že už je taky na vodpis. Nezachránil to ani snaživým úprkem do nejbližšího knihkupectví, kde pochopitelně Svratecko někdo dávno ukrad. Petr mezitím zkouší vylepšit situaci obvoláváním blízko bydlících kámošů, ale nikdo není doma, všichni jsou na malinách. Naštěstí Mates z Bazingy projevuje ochotu nechat ve hře konkurenci a přátelsky Albertům věnuje jednu ze dvou týmových map pod příslibem čokolády. Ivo děkuje a mlčky čučí do země, aby na sebe nepřivolával pozornost – to mu vydrží i během prvního luštění, což není zrovna vychytaná taktika.

Luštění druhý šifry, jejíž obálka posílá týmy do Kuřimi, se pak neúčastní nejen Ivo, ale i Kačka. Voba pod chabou výmluvou, že v autobuse se jim při čtení textů zvedá kufr. Kdo odhlasoval ten autobus, když se dalo v pohodě počkat dvacet minut na vlak? A užít si luštění? Tom! Pak že mu nejde o vítězství. V Kuřimi pak celej tým spolehlivě brousí po nesprávný straně železničního náspu, přičemž Petr tvrdí, že to není vlaková trať, ale nepoužívaná vlečka, že prej to tady dobře zná. Takže když Alberti koleje přelezou ke správnýmu rybníku, není to prej porušení pravidel. No, budiž. Ten vyšlapanej chodníček přes násep asi není vod týmů, ale vod místních. Alberti ignorují kusy krvavýho masa rozházenýho po kolejišti, skáčou přes potok a vybíraj třetí chemickou šifru. Ivo se na chvíli probouzí a hlásí ičitózní koncovky přídavnejch jmen, načež zbytek týmu hlásí, že tohle by teda ni-ko-ho nenapadlo, když to bylo před čtrnácti dny na nějaký jiný hře. Teda nikoho by to jako nenapadlo asi ještě tak dalších 60 sekund, což Ivošovi nekalí radost.

Už při výstupu na Zlobici se ukazuje, že Honza má asi chřipku a Ivo je jako správnej hypochonr po zimě taky fyzicky v místech, kam slunce svítí jenom v případě natáčení dost nechutnejch pornofilmů. Navíc se na Zlobici nedaří asi tak pět minut dohledat šifru, která je pohozena v dost hustým houští. Dešifrování nejrůznějších Napalmáckejch řad není teda zrovna rychlý, takže po přesunu na další stanoviště jsou všichni dost překvapený z toho, že jsou první. Taky už máte dost slova dost? Tak dost! A jelikož si Kačka dělá poznámky vo rozložení svítících kroužků stylem, kterej hned po dokončení zápisu hází jasnou binárku, nikdo si ani nesed. Navíc svítící baterky přicházející vod Zlobice signalizují, že žádnej slavnej náskok se nekoná.

Ivo poprvý hlásí, že to tady celkem zná. Prej tady byl před pár lety na vandru a spal pod širákem kousek vod svatýho Klimenta. Což je teda mimochodem těžce mystický velkomoravský místo. Tým zatím Ivošovo „tady to znám“ žere a kupodivu se Alberti vypotácejí z lesa asi 150 metrů vod zbytků toho románskýho kostelíka. Radostně uhánějí s šifrou do lesa, kde pak minimálně deset minut vážně řeší, co je to za zhulený vlajky. Ivovi to chvíli připomíná tangramy, což naštěstí taky hlasitě řekne. Načež ho Kačka slušně vyděsí tím, že vytáhne barevnej dřevěnej tangram. „To jako nosíš s sebou na hru?“ ptá se Ivo. „Dyť to jsme dostali na startu!“ vopáčí Kačka. No aspoň zmínit se vo tom Kačka mohla! Ivo se dožaduje informací, co všechno dalšího teda na startu orgové ještě rozdávali, ale prej nic. Prej si má hledět mapy! To by Ivo rád, ale kromě mapy taky zapomněl dát do čelovky nabitý baterky, takže musí napřed nějaký vyžebrat od Honzy.

Všichni čučí další půlhodinu do barevnejch dílků a snaží se je nějak převíst na číselný hodnoty, což je k ničemu. Kolem se mezitím vyrojilo celý hejna vosvětlenejch lidiček, a jelikož se nedá předpokládat, že by zrovna dneska byl nějakej liturgickej svátek spojenej s nočním výšlapem ke všem svatejm, je nasnadě, že to budou jiný týmy. Iluzorní náskok je v pytli. V pytli je taky invence, dokud se Alberti neusnesou, že by se ty dílky v rámci řádku daly na sebe nějak napasovat. Jde to sice dost blbě, ale v posledním řádku vzniká jasná devítka. Teda po dokreslení některejch částí dílků tangramů. V jinejch řádcích to ale moc nevychází – problém je v měřítku. Alberti nepochopili, že čtverečky jsou jen výseky, svorníky, který dílky drží dohromady. No jo no. Naštěstí se třeba áčko dá zlomit i brutal force a kam jinam než na kótu.

Na osmisměrkovou šifru doráží Alberti až jako čtvrtí, navíc hned za nima supí další tým. Asi Přizdisráči, který nedávno na Palepeli vodsunuli svým výkonem Alberty na druhý místo. Tak takhle by to nešlo. Šifra je naštěstí z rodu středních, takže se na ní dá nějaká ta minutka urvat. Kačka, Tom a Honza vyškrtávají v osmisměrce slova, Ivo s Petrem je hned od začátku píšou bokem v abecedním pořadí. Takže když je všecko vyškrtaný, je jasný, že proti čtrnácti péčkovejm slovům tady máme čtrnáct nepéčkovejch a jde jen vo to, jak je spárovat. Což Kačka hned vidí a Tom okamžitě aplikuje semafor. Vstávat a začíná leitmotiv týhle hry. To jest, že se zároveň zvedaj ještě další týmy.

Ve Skaličce – jo, jasně, tady to taky Ivo zná, páč se sem jezdí v létě s dětma koupat na malý vesnický koupaliště – hodlaj Alberti vobsadit dřevěnej přístřešek, zrovna totiž lehce prší. Spíš déšť se sněhem. Náhle mezi domy vybíhá předsunutá hlídka od ROFLCOPTERŮ s šifrou v ruce a prostor anektuje. Ivo huláká, že to je nesportovní a zvažuje, zda pět na jednoho je dostatečná fyzická a intelektuální převaha. Pak raděj hrne s vostatníma na kopec. Honza sice několikrát hlásí upřesnítko, to ale nebrání Tomovi s Petrem optimisticky vyběhnout kamsi do širejch polí, takže se celej tým musí nahánět mobilem. Na vyluštění antispelovací, vlněný šifry ostatně nebylo nutný ani hledat závětří. Název byl tentokrát až moc návodnej. Pralinky sice sedí ještě opodál, ale asi už taky balej karimatky a Bazinga to hrne polní cestou. Honza správně usuzuje, že snažit se o rychlejší přesun než Bazinga je chiméra. Ivo se opět vnucuje s tím, že to tady zná, že tady spal na podzim s dětma pod širákem, což vede k tomu, že si splete vodbočku hned na první křižovatce. Naštěstí už vsugeroval svoji znalost terénu nejen Albertům, ale hulákal to tak nahlas, že zmát i Bazingu, která tudíž musí úplně stejně prasit ke správný cestě hustníkem. Akorát si možná nevybrali až tak hustej hustník jako Alberti, takže zvýšili svůj náskok na neuvěřitelnejch, hustejch 30 metrů.

Ivo furt tvrdí, že to tady zná! Že na tom partyzánským pomníku byl s dětma na kešce. A že tam byl před dvěma lety velkej polom a že je nutný včas vodbočit z hlavní cesty pod svah. Načež zhučí mimo cestu kolem plotu nový obory kamsi k potoku, kde není žádná pěšina. Jelikož je línej se vracet těch pár metrů nahoru zpátky na cestu, volá na zbytek, ať jdou dál po značce, von že si to zkrátí kolem potoka. Potok je zařízlej v úzký rokli plný ostružiní. Baterky, který si Ivo půjčil od Honzy, taky klekly, takže čelovka nedosvítí ani pod nohy. V dálce se akorát občas mihnou světla týmů, který si to už utábořily u partyzánskýho óbr mega pomníčku. Po prozkoumání zbytků polomu, maliní, ostružiní, bažiny a několika kmenů stromů, se Ivo konečně dopotácí k týmu. Jelikož opodál sedí Bazinga, konečně dojde k předání čokolády. Pak se Ivo hroutí na zem a doufá, že konečně přijde zásek!

Houby zásek. Ani ošklivý trik organizátorů zařadit už podruhý v krátkým časovým vodstupu semafor, nabuzenýho Toma se zbytkem týmu neoblafne. Navíc nějaký čelovky už zase svítí neuvěřitelnejch sto metrů vepředu a jiný čelovky neuvěřitelnejch sto metrů za Albertama. Petra konečně přestane bavit lemroidní tempo pět kilometrů za hodinu a chce se proběhnout. Tak běží. Ivo s Honzou si vyprávěj o svých chorobách a přemýšlej, jestli se vyplatí umřít hned tady, nebo až blíž k nějakýmu civilizovanýmu hřbitovu. Když pak Honzovi volá Petr, že už má zadání, zapomene se Honza zeptat, jestli teda s ním jde naproti. Petr sice vymyslel geniální taktiku na zmatení nepřítele – k místu šifry běžel posledního půl kiláku bez zapnutý čelovky, aby neusnadňoval konkurenci orientaci – nicméně si myslí, že zbytek týmu jde za ním. Což Alberty stojí pracně vybudovanej, neuvěřitelnej, takřka gigantickej náskok jedný minuty.

Tak zase pohromadě. Ivo se nezajímá o šifru, ale o jídlo. Tým se nezajímá o písmenka, ale o svý dětství. Což je na týhle šifře důležitý – vytáhnout z paměti, jak se skládala kolíbka. Název šifry pak už navádí na to, který cípy otáčet. Tom ostatně dedukuje, že tahle šifra jde od určitý fáze zlomit i brutal force. Další zadání je prej jen osm set metrů a ne do kopce, což Honzovi a Ivovi vleje přece jen trochu optimismu do ztuhlejch těl. Příchod ke křížku je fakt vtipnej. Tři týmy se k němu blíží z různejch stran, jak vosy na vylitý pivo.

Návodnej název šifry! Snad až příliš návodnej. I když na druhou stranu: důmyslnější část týmu, teda hlavně Petr s Tomem, se snaží xorovat i různě šrafovaný hranice polskýho kříže. Takže třeba plná čára a tečkovaná čára jim dává přerušovanou čáru. Papír se jim tak plní úhlednými políčky s různorodými okraji. Ivo není schopen tak složitý myšlenky pochopit, vyxoruje jen plný čáry a s Kačkou čte morseovku v bludišti. Pralinky asi měly stejnej nápad o dost dřív, takže nejenže už na stanovišti nejsou, ale není vidět ani jejich baterky. Musí mít neuvěřitelnej náskok!

O neuvěřitelnej náskok Pralinky přicházej na hřišti, kde nemůžou najít šifru. Jenže Alberti taky ne a ROFLCOPTER, kterej je tam minutku po nich, jakbysmet. Jediná organizační chybička se orgům vloudila, vypadlo upřesnítko. Pralinky, který se dostávaly do víc než pětiminutovýho trháku, z toho asi nejsou na větvi. No tak musí vyhrát o víc než pět minut. Nebo někdo jinej, že. Šifra je v podstatě těžce záludná. Petr tvrdí, že když jsou to tréninkový časy, tak je možný po přenesení ulic do mapy spočítat nějaký rovnice a zjistit, kolik minut vychází na každej úsek. Ivo tak vysokou matematiku, v který by musel počítat rovnice o víc neznámejch, dávno zapomněl, a proto se s Kačkou snaží přečíst domnělou skrytou nápovědu skrytou v datech. Vychází to trochu smysluplně, ale ne moc. Tak nic. Kačka se k tomu naštěstí vrací a zahrne do tajenky i ty časy. Aha a to je jako celý? Fakt záludný. Na tomhle místě asi většina týmů čeká drsňárnu a tohle je naopak dost přímočarý. Pralinky ještě neodešly. A přitom to Albertům trvalo přes půl hodiny.

Na cestě do Tišnova není vepředu vidět žádný světlo. Jestli je ROFLCOPTER ve vedení, má neuvěřitelnej náskok aspoň sedm a půl minuty! Má.

Luštění následující šifry je opět ulehčený nápovědou v názvu. Ale i bez něj by se 3D skládání věže s okýnkama nabízelo jak prostitutka na rohu ulice. Tom s Petrem pak rovnou čtou brejla, akorát je nutný opravit pár chyb. Čas u týhle zajímavý šifry je tak spíš o nevynucenejch chybách. ROFLCOPTER jich asi neudělal moc, protože na čtrnáctce je furt v neuvěřitelným vedení. Alberti sedaj opodál a čmárají po plotu. Vycházej samý překříženiny, už to chtěj zkusit jinak, když Tom hlásí římský číslice. Do cíle Alberti chtěj týmově běžet, ale Ivo s Honzou to vetujou. Je vidět, že zejména Ivo, kterej normálně navrhuje běh jako nejlepší metodu prokrvení mozku, je fakt na dvojnásobnej vodpis!

Cíl. Chtělo by to nějakou záludnou šifru. Aby vítězství bylo zasloužený. Nebo aby porážka byla zasloužená. No jo, vono asi mluvit o porážce v případě prakticky jistýho dokončení hry brzo nad ránem je trochu rouhání. Tak sorry. Alberti maj nad Pralinkama neuvěřitelnej náskok pěti minut, ROFLCOPTER se zasek a furt ještě natírá plot. Albertům není ale náskok nakonec k ničemu. Ivo autisticky trvá na tom, že symetrie jednotlivých řádků jsou typickým znakem grafický šifry, jen to z toho vymlátit. Tom celkem souhlasí, jenom Petr je na vážkách, ale nic lepšího ho nenapadá. Tak to rubou celejch šedesát minut, vyrubou z toho nějaký ..BR. Brrr. To heslo asi nebude a haluzit KOBRA je pod úroveň. Po čtyřicátý minutě se dostavuje únava, a tak trochu už všichni čekaj na nápovědu. Což se vždycky vymstí. Zní vítěznej výkřik Pralinek, který dokončily hru. K dovršení všeho Honza ještě posílá sms o nápovědu ve špatným formátu, takže je nutný čekat dalších 5 minut na vopravu. Po nápovědě se všichni chvíli ksichtí zaraženě. Co to jako má bejt? „Hele a není to jakoby nějaká logická úloha s přelíváním nádob?“ ptá se Petr. Tom okamžitě rozvíjí nápad a vyráží první dvě písmena. „To bude OPICE,“ tvrdí Ivo, „dyť je to u pivní šifry logický.“ Nakonec z toho vypadla OPONA. Lepší než aby spadla KLEC.

Jo. Dost dobrý to bylo. Sice nezvyklý v tom, že člověk vlastně chtěl vykysnout někde dýl, aspoň trochu vytuhnout, aby si luštění víc užil. Nebo na šifře setřást ty světýlka jinejch týmů a trochu zvolnit na přesunu. Ale zase se do cíle dostalo víc týmů – a víc týmů se dostalo i dál do terénu. A na špici vo co bylo míň zákysů, vo to víc stresu. Hodně nevídanej průběh hry. Díky orgům!

Zapsal Sylvestr Ajnštajn, kterej by hru viděl vlastně na 10/10...


Zpět