Reportáže

Svíčky 10

Konec srpna bývá pravidelně vyhrazen pokusům o svíčkovou. Uvařit ji doma by možná bylo snazší, ale tahle je speciální. Vítězná. Kořeněná obvykle deštěm, bahnem, zimou a hodinami tupého zírání do papíru. Ještě nikdy jsem ji neochutnal, ale když jsem se s Ivem domluvili na složení týmu, začaly se mi sbíhat sliny.

Rychle ale přestaly, když jsem viděl startovní listinu. Jen 40 týmu, ale co jméno, to pojem. Prahory v legendární sestavě, Bazinga, Roflcopter, kterému nestačí, že vede 90% všech her sám o sobě, si ještě vezme Ondru Šmejkala, Přizdisráči s Yetim, Potrati s Alešem...

V den S se scházíme na nádraží a soutěžíme, kdo je v týmu nejvíc nemocný. Cesta byla strašně dlouhá a ke konci už docela nudná. Ani na oběd nebyl nikde čas, jen na bagetu na nádraží. Na startu si aspoň spravíme náladu pivem a chlebem se solí.

Při první šifře se nám nic moc nechce dělat, ujídáme sušenky a asi až při páté si všímáme, že ty obrázky jsou nějaké podobné. Pak si jich sneseme asi 20 (aspoň jsme rozesmál organizátory, když jsem si jich bral plnou hrst se slovy, že vezmu i kamarádů - přece nebudu před děvčaty vypadat jako hamoun!) a při snaze vyloučit morseovku a najít něco hezčího šifru vyluštíme.

Při přesunu nám Ivoš ukazuje, co se naučil na orienťáckém táboře, takže o 10 metrů a 20 švestek předcházíme s námi jdoucí NaPalm.

Druhá šifra není ani na východ, ani 30metrů, takže si tak trochu zopakujeme start. My se teda zdržíme ještě o chvilku dýl, protože se nám nějak nedaří správně počítat dílky matrjošek. Ze správného postupu moc odvázaný nejsem, odebírané dílky bychom chtěli spíš odčítat (zde odkazuji na Zeď nářků, kde Síba vysvětluje, proč to nejde). Při přesunu potkáváme vtipný pár: paní nám zakazuje projít přes jejich pozemek, zatímco pán nám to povoluje a ukazuje branku. Tady mapa moc neseděla, kde měla být cesta, je barák.

Další šifra je pro nás průchodová, Kačka vidí 7 obrazců a 7 segmentů a já vím, že existuje jejich standardní číslování. Nejvíc času tak zabírá vysvětlit ostatním, jak se to luštilo.

Na Dubolce má být zadání mezi dvěmi vlhkými jámami, takže zkoušíme Majdě a spol. nejdřív zabavit jejich zadání, ale nakonec taky koledujeme. Vajíčka si roztočíme, tabulku podle měkkosti a tvrdosti vybarvíme a jdeme dál. Tohle je pro mě typická šifra z rozjezdu Svíček: týmová, asociační, vtipná, na takovéhle se vždycky těším. Při následném přesunu na nás zákeřně útočí trifidi maskující se za dvoumetrovou kukuřici, ale my se nedáme a odvážně prorazíme jejich šiky.

Následující šifra už nás trochu potrápí, vztahy mezi písmenky různě kreslíme do tabulek, aby pak Tom nakreslil ten graf, o kterém si myslíme, že skoro určitě nakreslit nepůjde. Šifra pěkná, analytická, ačkoli těžká, nakonec vlastně i docela srozumitelná. Pár známých týmů tu dokonce necháváme za sebou, tak máme radost.

Cestou na další kopec procházím krásnou vesničkou s malebným názvem Střevač Štidla. K šifře nás pak na metr přesně dovede Ivoš podle azimutu (přesuny vůbec byly letos naší silnou stránkou, Ivovi všechna čest). Kočičky nás dlouho nezdrží, jen moc nechápu, proč se ASCII a morseovka četly zrcadlově. Šifra nám přijde výplňová a nijak extra zajímavá.

Další stanoviště tour po kopcích v okolí Jičína je prý zase o dost jinde, než říká upřesnítko, takže než Ivo s Tomem přijdou, máme aspoň čas se nasvačit. Všechny možné druhy čertů jsme si promrskávali už ve vlaku, takže Ivo rovnou pozná raráška-čertíka (když předtím nenajde kótu Vysoký Jalovec - neb přeci "uvázali kozu u tr tr tr u tr tr tr"). Chvíli nás mate přebytečné T, pomocnou tůň nikdo nezná, ale kam jít máme, tak co.

U Čertíka jsme asi trochu porušili pravidla, protože největší zásluhu na vyluštění má (kromě Toma) neregistrovaný sršeň. Ten nám nejdřív zkoušel radit, ale já s Ivošem z něj chytáme trochu nerva, takže se přesouváme asi o 100metrů výš po cestě. Přesun vždycky pomůže, takže řešení už bylo hned. Díky bzučící kámo. Tentokrát nás mapa trochu pozlobí, asi třikrát hledáme zkratku v lese, ale nakonec se pokorně vracíme na asfaltku. Trochu na mapu brbláme, ale zpětně to nebyla úplně její chyba (zájemci o detaily opět vizte Zeď nářku, tam se to rozebíralo víc). Ještě se dostáváme do pastvinového paradoxu, kdy nejsme schopni určit, co je vlastně za plotem a co před ním.

Na dalším stanovišti jsme kousek za Prahorami, takže dobrý. Písmenka chceme chápat jako souřadnice, na kreslení se nám pěkně hodí tabulka z páté šifry. Prahory už ale odcházejí, takže to
musí být něco jednoduššího. Kačka pořád říká, že to je spíš L než osy grafu, tak tam nakonec to L dostaneme. Trojková soustava zjevná, valíme dál. Zpoždění na Prahory stejných pět minut.

K Andělíčkovi cesta nevede vůbec, volíme proto postup na pole a pak krleš do kopce lesem. S Tomem máme asi víc štěstí než rozumu, protože do kaple doslova narazíme po pár minutách. Právě se zvedá Roflcopter, dole taky někdo seděl a Prahory jsme nechali za sebou ještě někde v lese. Snášíme bludiště ke zbytku týmu a stejně jako na prvním stanovišti považujeme čitelná slova za náhodou a při snaze je vyloučit šifru vyluštíme. Když odcházíme k Březině, začíná právě nad Jičínem ohňostroj. "Tak první tým je asi v cíli.", vtipkujeme.

U Březiny se nás Pepa ptá na čtvrté slovo tajenky, říká že je tu turniket a že do finále postupujeme jako první. Docela nás to překvapuje, čekáme, že jsme tak kolem páteho místa. Dostáváme mapu a zadání. Na obrázek chvíli koukáme, Ivo se dožaduje organizátorky, kterou by bylo možné svlékat. Vymýšlíme, jak by se dal pojmenovat, a když Tom řekne, že to je nahá žena, tak mi to docvakne. Při přesunu se snažíme jít co nejrychleji, Bazinga i Roflcopter určitě nebudou tak daleko a fyzicky jsou zdatnější než náš lazaret.

Když docházíme do Jičína, začíná slibovaný noční déšť, naštěstí zadání je hned vedle luxusního podchodu. SJV samozřejmě na začátku považujeme za světové strany, ale klíčové otázky, proč tam není západ a proč je to šachovnici, padnou naštěstí brzo.

Zato propichovací šifra u zámku nám dá zabrat. Pícháme, pícháme, mapa za chvíli vypadá jak z piercingového studia a pořád nic. Nakonec myslím Ivo přijde s myšlenkou brát písmena přímo z textu reklamy a ne z nějakých pseudo objektů na mapě. Šifra je to pěkná, akorát ji v tu chvíli nejsme schopni úplně ocenit, protože tušíme, že jsme na ní ztratili vedení.

Naše obavy se potvrzují, u mostu už sedí prčulník. Nejdýl nám tu trvá přesun do sucha pod stříšku technických služeb, cestou už přemýšlíme -že zákaz zpochybňování vládce božstev si překládám jako DIAPOZITIV, což je sice k ničemu, ale navádí nás to na stegano. Ivo si skoro okamžitě všímá, že je tam moc slov s diakritikou a když je zkusíme vyškrtat - resp. kroužkujeme ta bez diakritiky, vyjde nám řešení. Ve vzduchu je 1% Argonu? Podle internetu ano a světe div se, fakt tu mají Argonskou ulici.

Tam to vypadá dost pustě, takže jsme se asi vrátili do čela. Je fajn, že se na Svíčkách ještě žádné SMSky neposílají, takže tým může své pořadí jen odhadovat. Prezidenty poznáme hned, nejdřív se snažíme brát písmena z křestních jmen, ale Tom naštěstí brzo nahodí mobil. Rychlovka, valíme dál.

Akorát si špatně zapamatujeme tajenku, takže místo u věže hledáme na hrázi někde úplně jinde, kde je bohužel stojan na kola a křoví taky. Dokonce raději voláme orgům, v téhle fázi hry už je každá ztráta času nepříjemná a případný problém bude lépe řešit hned. Šifra samotná nás moc nezdržela, protože semafor nedával smysl a délky a polohy panáčků nemohly být náhodné. Přišlo nám to docela pěkné a jednoduché, proto mě překvapuje, kolik týmů se na tom zaseklo. K synagoze odcházíme kolem zadání, které zrovna vyzvedly dvě Prahory. Náskok je malý, musíme zabrat.

Pořád prší, takže jen vyzvedneme šifru a jdeme se na náměstí schovat do podloubí. Doplnění vhodných slov nám chvíli trvá, ale i když už ho máme, řešení není. Chceme nějak využívat stylu asociací, ale nikam to nevede. Pak si s Kačkou všimneme, že doplněná slova mají jedno společné písmeno. Vychází Valdštejnské náměstí, na tom přeci jsme. Začíná legrace - Ivo určuje severozápadní roh, od kterého má něco být na severovýchod. Tušíme za sebou Prahory, proto trochu stresujem a pobíháme tam od čerta k ďáblu k veliké legraci Přizdisráčů, kteří tu zatím propichují. Vtipné je, že sedí přímo před cílem, označeným miniaturní nálepkou.

Jsme tu první, čeká nás ještě cílový úkol. Zbožák kamsi odchází pro zadání, my jsme netrpěliví a už bychom to chtěli řešit. Nakonec nás vpouští do sálu, kde z obrázku hned identifikujeme kódy stanovišť. Systematici nás rozdělují po místnosti a jenom na sebe voláme písmenka. Hrozně spěcháme, máme tam mraky chyb, ale stejně je Rumcajs na světě. Radostně řveme, v obrovské konkurenci jsme první! Svíčkovou? Jedině ve čtyři ráno, tak je nejlepší.

Po velmi těžkých předchozích ročnících, kdy ten předloňský nedokončil dokonce nikdo, byly letos Svíčky o kousek snazší. Šifry byly vyladěné a nebylo na ně potřeba ani žádné speciální kuřivo. Trochu fádnější nám přišla trasa, čekali jsme ji více ve skalách a lesích. Stejně tak jsme se těšili na nějakou specialitu přímo v Jičíně, když už tam jeden z organizátorů bydlí. Naopak přesuny lesem byly dobrou orientační výzvou, na které se letos dalo ztratit i nahnat dost minut (my letos naháněli). Já sám bych se přimlouval (stejně jako Dero) za drobné zvýšení obtížnosti, aby dokončení Svíček bylo stále výzvou. Takhle to byl občas už trochu sprint, ale je fakt, že tým nám fungoval nadmíru skvěle a šifry nám prostě sedly. Uvidíme, jak to bude příště.

Sepsal Míla

Zpět