Medaile

zlaté
  • Kachna 2018
  • Krutá (zá)krůta 10 (2016)
  • Svíčky 10 (2013)
  • Palapeli 2 (2013)
  • Svíčky 7 (2010)
  • Sešlost (v Posázaví) (2010)
  • Lamí stezkou 2010
  • Tmou 8 (2006)
  • Lampa 3 (2005)
  • Osud 1 (2004)
stříbrné
  • NaPalmně2016
  • NaPalmně 2012
  • Palapeli 2012
  • Noc tapürů 5 (2011)
  • NaPALMně (2011)
  • Ostrovtip 2 (2011)
  • Krtčí norou 7 (2010)
  • Bedna 2009
  • EXIT 7 (2008)
  • Osud 2 (2005)
bronzové
  • NaPalmně 2018
  • Palapeli 2015
  • Per partes 2014
  • Ostrovtip 4 (2013)
  • Krutá (zá)krůta 6 (2012)
  • Krutá (zá)krůta 5 (2011)
  • Lamí stezkou 2008
  • Dnem 6 (2007)

Reportáže

Svíčky 7

Tým: Ivo Cicvárek, Kačka Píchová, Radek Svoboda, Tom Hanžl, Honza Novotný.

Reportáž sepsal: Ivo Cicvárek

Na svíčkovou se těšívám pravidelně již pátým rokem, zatím mi však její chuť byla utajena - většinou za to mohla 13. šifra, jen výjimečně (loni) až patnáctá. Abychom si tedy rozuměli: svíčková je tradiční cena na poměrně prestižní a náročné hře Svíčky, která se koná pravidelně na konci léta na místech zcela nepravidelných.

Oproti jiným hrám mají Svíčky přehozený rytmus: startují už brzy odpoledne v terénu a teprve v noci či nad ránem se týmy dostávají na hranici nějakého půvabného městečka. Letos nás čekal Havlíčkův Brod, přestože mnohé týmy možná měly pocit, že délka trasy mohla vést někam na Brixen. Ale to předbíhám.

K tradici Svíček také patří internetová část zvaná Bezvíček, odehrává se na přelomu června a července a spíš než o kvalifikaci (vzhledem k malému převisu zájemců) jde o malý předzávod, v němž týmy získávají cenné body, které na samotné hře mohou přetavit v nápovědy a záchrany. Má to jistou nevýhodu: ty nejlepší týmy, které vlastně nápovědy ani moc nepotřebují, mají díky Bezvíčkům nejvíce bodů, naopak týmy, co by nápovědy potřebovaly, si je na hře musejí kupovat "na dluh". Nicméně letos jsme se se zbytkem týmu ani nestačili rozkoukat a Tom s Kačkou Bezvíček celý vyluštili. Taktak, že jsem se přidal alespoň na jednu šifru po telefonu. Ale nestěžuji si, poprvé vyrážíme do hry s nejvyšším možným kreditem. A soupeři, což jsem zjistil až po hře, z nás měli přiměřený respekt.

Mít respekt soupeřů je pěkná věc, ale šifrovačku nehraje tým proti soupeřům, ale proti šifrám samotným. A ty nemají respekt z nikoho.

Do Okrouhlic dorážím vlakem s hodinovým zpožděním, předchozí týden jsem trávil v Jeseníkách - mělo to kuriózní moment, kdy jsem ráno projížděl okolo nádraží v Šumperku, kde loni končily poslední Svíčky. Schizofrenní pocit hráče, který si popletl ročníky naštestí brzy vyprchal.

Zpět, či vpřed s vyprávěním do Okrouhlic: vláček pomalu brzdí, pod náspem vidím nějaký tým, který upaluje pryč z vesnice. Ukázalo se, že to byli Alberti, kteří jako první prolomili start a peláší na druhou šifru. Peláším za nimi a těsně před dvojkou je doháním. Což je velké štěstí, protože bych je taky jinak mohl honit ještě pěkných pár hodin. Brutální kolektivní útok na šifry totiž tvořil linii celého našeho letošního snažení. Zřejmě podvědomý pocit každého jedince, že když rychle nepřijde s nějakou zajímavou myšlenkou, nezaluští si, vedl všechny k tomu, že si všímali na šifrách jen těch podstatných věcí. Vyluštění šifer tak probíhalo mozaikovým způsobem. Někdo přispěl malým kamínkem, někdo velkým, nikdo si ale neskládal svůj vlastní chodník. A šlo to tudíž zatraceně rychle. Radek, který jinak pravidelně hraje jen tradiční TMOU, byl z tempa poněkud vykulený. Ale myslím, že tenhle rytmus nebyl normální pro nikoho z nás - podobnou jízdu jsem zažil jen s Prahorami na první Haluzi - a tady na Svíčkách jsme byli asi ještě průraznější.

Zpět ke dvojce: milá, hravá analytická. Všímáme si řetězců povelů i toho, že šipka nemíři do prostoru tušené mřížky, ale jde jakoby po stěně. Nápad vykreslit pomocí povelů stěny bludiště je moc hezký a intuitivní. Doluštění jasné.

Hodnocení: 9/10

Naviguji směr tři. Velmi přímočaře, za což mě asi zbytek týmu úplně nemiluje, nemají tak dobré boty a průstup po zarostlé polní cestě je v mokré trávě dost nekomfortní. Tom Hanžl si do konce hry nohy neusuší. Ale z času přesunu usuzuji, že rychlejší cestu jsme si vybrat nemohli. U rybníčka dostáváme věnečky a čtverečkovou šifru. Při luštění jsme dlouho postupovali autorským způsobem - tj. ze čverečků jsme lepili kruhový model věnečků lícovaný podle nejčernější buňky. Byl to postup autorský, ale proti prostému překreslení na čtverečkovaný papír také o dost zdlouhavější. Morseovku stejně nakonec čteme z přepisu. A dohánějí nás Prahory. Jak se cítí štvaná zvěř? Čtěte dál...

Koukáme na tajenku. Žižkův dub je jasný, ale co je ksakru lumek? "Lumek je takový hmyz, který má velké kladélko, píchá ho do stromů a klade svá vajíčka do tělíček dřevokazého hmyzu," poučuji tým. "Je to moc užitečný brouk!" "A to máme jako běhat lesem a hledat, jestli nemá nějakej brouk vytetovanou zprávu na kladélku?" ptá se Kačka, která v existenci lumka nevěří. "Třeba tam hajný postavil lumkovi sochu," nadhazuji nepravděpodobnou hypotézu a vytahuji starší mapu, ve které je pochopitelně zakreslen ne lumek, ale malý lom, neboli lůmek. Škoda. Těšil jsem se na entomologickou vsuvku.

Hodnocení šifry: 6/10

Lůmek nalezen, šifra okamžitě interpretována jako grafická, vytahujeme nůžky a špendlíky, stříháme, sešpendlujeme odhadem od největšího po nejmenší - uniká nám pointa s n-úhelníky - ale to pro přečtení vůbec nevadí. Albert odchází, Prahory přichází. Musíme to švihnout přes les, aby nás nepředehnaly...

Hodnocení šifry: 7/10

Vytahovat židličky na další šifře byla zbytečná práce, Tom s Kačkou ani zadání neviděli, neb princip barvy v barvě a vybrání příslušného písmenka byl odhalen do dvou minut. Zajímavá variace na klasiku.

Honocení šifry: 6/10

Na hrázi rybníka pak chvíli meditujeme, proč jsou v příslovích změněny jen druhé části. To aby v prvních zůstaly pádové otázky! Aha, bude to stegano, to jsme si mysleli už dřív. Pády dají čísílka, jen nezapomenout, že v jednom přísloví jsou ty pádové otázky dvě. Jinak by nevyšlo slovo KÓTA. Tož na kótu.

Hondocení šifry: 8/10

Nějak podezřele rychle se stmívá. A nebude to večerem, bude to bouřkou. Ve vesničce Chlum dělíme tým, Tom běží pro šifru, my se jdeme vsomrovat k hodným lidem na jejich krytou verandu. U jakékoliv jiné šifry by to byla výhra. Jenže Tom přibíhá s orienťáckou mapou a teorií, že se to bude muset oběhat. Ne. Ne! Určitě to bude možné vyluštit rovnou ze zadání. Vždyť prší! Zbožné přání, ale asi 30 minut nás neopouští. Bouřka nás mezitím naštěstí opustila a Tom vybíhá vstříc duze a dalším zážitkům. Bohužel bez propisky.


Po pár telefonátech zjišťujeme, že bez propisky si Tom nemůže udělat o šifře přesnější obraz a že náše stanoviště v Chlumu je zcela mimo centrum dění. Zvedáme se, jdeme udělat novou základnu uprostřed předpokládaného území a Radek jde běhat též. Záhy se před námi rýsuje jasná teorie: z orienťáku zíkáme nějaká slova, ta nějak převedeme na slovo jediné (ideálně o délce 3, nebo 5, nebo 6 znaků) a překódujeme text pod mapou podle klíče. Jako konkrétní princip překódování se nabízí klasické indicie. Naneštěstí máme v dílčím luštění chybu - místo slova PYTLÍK jsme omylem zapsali PYTLÁK. Pár minut poté, co chybu odhalujeme, je na světe správné indiční heslo brouk. Myslíme si, že jsme právě Prahorám museli přepustit první místo, vždyť šifru jsme mohli mít vyřešenu do hodiny. Odcházíme do tmy, s pocitem jisté výhody proti týmům, které budou tuhle kruťárnu dělat po tmě. Na prvním zadání mělo podle mě být jasně uvedeno, že pro luštění šifry je potřeba fyzicky oběhat část orienťáku - ale že množství kontrol záleží čistě na luštících schopnostech týmu. Pak bych to považoval za korektní šifru. Takhle bych se nedivil, kdyby někdo 2 hodiny luštil jen základní mapu a až později se vydal do terénu, kde by naopak zkoušel oběhat nejprve všechny kontroly. A kontroly mohly mít reflexní pásky, aby tým, který přišel ještě za světla, neměl tak brutální výhodu. Ano byla to výhoda pro nás. Přesto...

Hodnocení vlastního principu šifry: 7/10

Hospůdka? Už druhá hra v řadě - ta první byla Sešlost - kde je pěkná hospůdka s pěknou šifrou. Osmičku považuji asi za nejdokonalejší dílko letošních Svíček. Hravá, vícekroková, týmová, elegantní. A těžká tak akorát na osmé stanoviště. A Prahory tady ještě nebyly? Neuvěřitelné! Odcházíme, aniž by nám dýchaly na paty.

Hodnocení šifry: 10/10

Při přesunu jsme trochu zvolnili a v jednom místě i mírně zakufrovali (při hledání trafostanice). Skoro hodinové čvachtání bude asi jeden z nejhorších časů - v porovnání s osatními týmy - na tomto přesunu. Rodící se únava možná přinesla i taktickou chybu, úplně jsme zapomněli, že si můžeme brát nápovědy. Na devítce nebyl důvod to odkládat, mohli jsme si klidně zatelefonovat o hint rovnou. Takhle téměř padesát minut luštíme, po slibném prvním kroku bez nápadu na další. Prahory jsou zase za námi, co budeme dělat? Vždyť si můžeme vzít nápovědu, do prčic! Po nápovědě je šifra prolomena do dvou minut. Šifra byla dobře umístěna, negativně hodnotím jen rozpor mezi obtížností šifry a jejím totálním ulehčení po nápovědě. To nebyla ani tak nápověda, jako návod k řešení.

Hodnocení šifry: 10/10

Na údolí padly vlhké mlhy a zima. Havlíčkův Brod se jevil velmi nevlídně, z bažinatých luk se vypotácel rybář a dravý pták zařičel ze sítin. Pražce starého mostu jsou práchnivé a mnohé chybí, rozstříšteny v kalných vodách Sázavy, teď milosrdně přikryté bílým mlékem. Dost poezie. Chtěl jsem jen napsat, že tohle místo mělo nejlepší atmosféru z celé trasy. Až mi bylo líto, že rychle prcháme výš od řeky, za teplem. Braillovo písmo bychom rychle dali i bez nápovědy, natož s ní. Běžím na turniket a zpět k týmu - teprve se správnou mapou obdrženou na turniketu lze tajenku interpretovat. Škoda že jsme nešli na letiště všichni, ušetřili bychom dobrých deset minut. Čekali jsme jsme trasu spíš do centra a přitom míříme zase na periferii.

Hodnocení šifry: 6/10

Prahory zatím nejsou v dohledu. Antická šifra měla slušný potenciál potrápit. Nikdo si totiž nevzpomněl na Lukula a jeho hody, takže musíme hodnotu tohoto písmena nejprve dopočítat. A Prahory jsou tady, máme náskok sotva 15 minut. Rychle doluštit a jít. Honza naštěstí od počátku tušil, jaký bude princip čtení.

Hodnocení šifry: 9/10

Čeká nás asi nejdrsnější přesun hry - bahnem větším než na polích, klíčová ulice je totiž rozbitá bagry a je plná obludných jam. A jdeme daleko. Tuze daleko!

U viaduktu se pak raději dlouho nezdržujeme: sice je jasné, že substituce bude mít nějaký druhý krok (prostou substituci by přece orgové nemohli myslet vážně), ale krok byl velmi přirozený a intuitivní. Snad jsme Prahory na chvíli setřásli, jejich čelovky se zatím neobjevily.

Hodnocení šifry: 7/10

Hastrmane, tatrmane! Havlíčku, Havle! Máme šifru a zpočátku jsme trochu otrávení. Čekáme nějakou drsňárnu (je to třináctka) a přitom jde o otřepané skrývačky číslovek v textu. Vybereme z vět příslušná slova. Jsou to hezká slova, skoro by dávala smysl, ale... Ale nedávají. Co je nějak zpřeházet, třeba podle hodnoty číslovky - vzít prostě jako první slovo to, které se objevilo při prvním výskytu skryté číslovky jedna. Jo, je to ono. Ale tajenka trochu varuje. Tohle určitě nebude celé. Na Baštu se však podívat musíme, byť by tam byl posměšný text, že jsme naletěli na špek.

Nenaletěli, bašta tu je a je pod zámkem - či-li zamčená. A zamčená zámkem s číselným čtyřmístným kódem. Něco nám ještě chybí. A má to být ve vedlejších větách. Jenže vedlejších vět s číslovkami je v textu víc než 4. Pozor! Ta nově vzniklá tajenka přece také obashuje vedlejší větu a v ní? Opět skrývačky číslovek. Skrývačka ve skrývačce - to už je lepší kafe. Princip klasický, ale oblečený do nových šatů!

Hodnocení šifry: 8/10

V baště je bašta. Totiž chlebíčky. To že má být šifra? Hlavně ji nesežrat, nejprve nafotit a analyzovat. Chlebíčky mají na sobě různé ingredience, dá se z nich však vytvořit řada, v níž se každý chlebíček liší od následujího jen jedním prvkem. A ta řada má začátek a konec, není zacyklená. Hm. Nějaké pořadí, ale čeho? Co jsme ještě neprozkoumali? Máslo, jasně, co kdyby byl text třeba vypálen pod máslo! Ve skutečnosti se v másle nacházela malá těstovinová písmenka v různých počtech (kvůli zpřesnění pořadí) - a z nich už šla zpráva doluštit.

Hodnocení šifry: 10/10

Odcházíme a čelovky Prahor se blíží k baště. Jsme štvaná zvěř. Tak blízko cíli, a nesmíme si dovolit žádnou chybu! Nesmíme zaváhat! Jistě, je důležité hlavně hru dokončit, nikoliv vyhrát, jenže nechat si uniknout první místo v samotném závěru... To by nebyl dobrý pocit...

Skrumáž písmenek. Uprostřed jasně vidím přesmýknutého Boba Dylana s jedním špatným písmenem. A hned vedle Chinaski. Že by přesmyčky hudebních kapel a písničkářů a vloženými chybami? A na konci je Hatatitla bez HA, to by taky mohla být kapela, ne? Asi deset minut se tím zabýváme, ale nikam to nevede. Je čas opustit myšlenku jako pouhou náhodu. Naše síla byla v tom, že jsme to dokázali. A všimli si vzápětí koní: Hatatitly, Rosinanty, Železňáka. Jenže doluštění ne a nejde. "To přece nemůžou myslet vážně, že bychom znali z hlavy jména všech koní a plemen," říká Honza. "Někde to tam musí být celé, kde je to zatracené HA od Hatatitly?" Vždyť je na začátku a vedle RO od Rosinanty. Jasně, tajenka je v tom, co přebývá. Jsme stále první? Nevíme. Prahory si šifru vyzvedly asi před 10 minutami a někam zmizely. Možná ji daly na stojáka.

Hodnocení šifry: 9/10

Běžíme, funíme. Ke škole, do kopce. Hledáme branku, je zavřená, hledáme jinou, jiná není. Byla fakt zavřená? Vypadala tak, ale nebyla. Tak znovu: brankou kolem školy, do budovy. Zouváme boty, jiné tu nejsou. Prahory tu ještě nebyly.

Logická řada? To vypadá snadně: zámky, hrady, kostely. Většinu jich známe, jenže co s tím? Musíme hledat něco obecnějšího než konkrétní názvy. Co jen "věž", "kostel", "hrad"? Nikam to nevede. Co je víc než konkrétní informace? Rámec! A rámcem je v tomhle případě charakter fotky ovlivněný tím, v jakém ročním období byly památky focené. Jaro, léto, podzim, zima. Heslo na šest je jasné: podzim. Vyhráli jsme a zařvali jsme si. Jaké pocity má štvaná zvěř, která utekla pronásledovatelům? Skvělé! Mnohem lepší, než když se vítězí na jistotu, to srovnání už mám. Nicméně zažít to častěji bych asi nechtěl, je to nápor na psychiku jak svíčková z prasete.

Hodnocení šifry: 10/10

Uleháme na žíněnky k spánku, Prahory vbíhají do tělocvičny: je to sranda pozorovat střídání květů a sněhu a stejné obtíže, jako jsme měli my, u konkurence. Přejeme jim úspěch, minimálně budeme moci pokecat a spát. Další týmy jsou někde hodně vzadu...

Během polospánku mě napadla šifra do TMOU a nový úkol do Tv soutěže Za školu: klasický stav po dobré šifrovačce, mozek chce dál luštit a vymýšlí si šifry sám pro sebe.

Nakonec došla ještě Bazinga (hehe, v prvních třech týmech se sešli skoro všichni orgové letošní TMOU) a Tykadla. Apbopě uteklo dokončení o fous, pokud by roční doby dala do 4 minut, prošla by. Drželi jsme jim palce, ale nestačilo to.

Co říci k letošním Svíčkám: šifry pěkné, hezky seřazené, asi i těžké. Orientační běh byl jediný kontroverzní moment a jeden kontroverzní moment imho ve hře být může. Svým způsobem hráče posílí. Pocit, že jsou šifry občas triviální, byl opravdu hodně subjektivní a obecně nepravdivý (stačí si vzpomenout, jak s námi mávaly podobně těžké šifry na předchozích ročnících). Ty úlohy byly těžké a v jiné psychické konstelaci by nás mohly dost potrápit. Znovu jsem si uvědomil, že od určité úrovně hráčů je podobně totální úspěch dán pouze psychikou. Když víš, že tým na to má jako celek, jde luštění najednou i každému jednotlivému členovi. Navážeme na tenhle poznatek i v jiných složeních? Nevím, ale mohli bychom si to vědomí důvěry jeden v druhého alespoň často připomínat! Mohli bychom si připomenout tu chuť svíčkové v hlavách. Jak chutná svíčková? Jako pocit, že nás nic nezastaví. A z toho mají respekt nejen jiné týmy, ale i šifry samotné a nechávají se samy povalit na lopatky.

Děkujeme organizátorům, děkujeme protihráčům. Děkuji týmu za báječnou hru.

Hodnocení celé hry: 9,5:) / 10


Zpět