Medaile

zlaté
  • Megbolundul 2019
  • Kachna 2018
  • Krutá (zá)krůta 10 (2016)
  • Svíčky 10 (2013)
  • Palapeli 2 (2013)
  • Svíčky 7 (2010)
  • Sešlost (v Posázaví) (2010)
  • Lamí stezkou 2010
  • Tmou 8 (2006)
  • Lampa 3 (2005)
  • Osud 1 (2004)
stříbrné
  • Megbolondul 2018
  • NaPalmně2016
  • NaPalmně 2012
  • Palapeli 2012
  • Noc tapürů 5 (2011)
  • NaPALMně (2011)
  • Ostrovtip 2 (2011)
  • Krtčí norou 7 (2010)
  • Bedna 2009
  • EXIT 7 (2008)
  • Osud 2 (2005)
bronzové
  • NaPalmně 2018
  • Palapeli 2015
  • Per partes 2014
  • Ostrovtip 4 (2013)
  • Krutá (zá)krůta 6 (2012)
  • Krutá (zá)krůta 5 (2011)
  • Lamí stezkou 2008
  • Dnem 6 (2007)

Reportáže

Svíčky 2011

ALBERT - DĚS ŠTERNERSKÝHO POLESÍ

Příprava nebyla letos lehká. Napřed úderná část týmu nelouskla skoro žádný Bezvíčky. Těsně před hrou nastalo úplně zvrhlý tropický počasí a korunu tomu nasadila ještě zvrhlejší předpověď slibující ukrutný bouře a teplotní pád.
Termín pád nás sice rozesmál, ale zároveň vedl k jediný logický variantě oblečení: plavky + pohorky. Plavky jsme nakonec po konzultaci s Aladinem a Medardem vypustili, ale pohorky berem. K tomu bauhaus celtu, membránový hadry, deštníky a pláštěnky, ale taky opalovací krémy a klobouky proti úpalu. Můžem vyrazit.
Na nádru se ukazuje první slabina ve výbavě: Ivoš nevykomunikoval počet gumicuků, takže na plachtu o 4 rozích máme gumicuky jen 3. Míla pohotově žhaví celostátní síť fanynek a hladce kontaktuje spojku v Olomouci, která tam v čas T dorazí na nádraží a dodá nám 4. gumicuk + igelitku na hadry (kterou jsem zapomněla pro změnu já). Můžem vyrazit.
Předání kontrabandu proběhlo hladce, přestup taky a ve vlaku na Mor. Beroun se tým kompletuje s Fosou. Ivoš ji kromě tradičního neomaleného pozdravu vítá ještě neomalenější otázkou (jak to dělaj horolezci – tahle otázka ho trápí od výstupu na skalní věž v Českým ráji minulej týden). Správná nálada dosažena, hra může začít.

Start 14:10 – cca 16:00

Na rozhicovaným hřišti strategicky zabíráme jeden z mála stinných fleků. Úvodní taškařice pod názvem ZOO je sice na slunku, ale kdo (se) maže, ten jede. Na začátku chvíli anarchie při sběru dat, brzy to sladíme a přistupujem k analýze. Prvně dává Rob morseovkový písmena z názvů zvířat. Pak asi 20 min. neúspěšně kouzlíme z barev krmení nějakou soustavu, než Míla prohlásí Tic-tac za hint na morseovku. O údajným kodifikovaným názvosloví pro tečku (ti) a čárku (ta) slyším poprvý, ale ke stejnýmu použití vede i tvar tic-taců a antiperlí – podlouhlý, kulatý. Sice je divný, že čárky jsou žlutý i oranžový, ale hemzy se zamítají, páč to funguje.
Teď nastává orientační chaos - seznamujeme se s doporučenou mapou, která neodpovídá úplně přesně realitě. Takže zacházka asi 150 m přes špatnej most, znovu na hřiště, Mílovi praská PETka s kofolou – sprchu nedobrovolně schytá Fosa při pokusu o záchranu vzácného obsahu. Akce úspěšná, ztráty jen asi 100 ml. Hurá přes správnej most do kopce. Pot stříká, kofola už ne, užíváme tropy.

Stanoviště 2 – a na sever a na jih (16:15 – 16:25)

Dopravní značka dle upřesnítka kupodivu není zákaz vjezdu, ale cyklistickej rozcestník. I tenhle test důvtipu zvládáme hravě, berem šifru a aplikujeme tropický opatření číslo 2, repelentní postřik. Tím dosahujeme maximální ulepenosti. Šifra pro nás lehoučká, ale líbí se nám, originální nápad!


Stanoviště 3 – domino (16:55 – 17:22)

Tropy by nebyly úplný bez drsný džungle. Na výběr je teda ještě včelí úl, ale hlasování nebylo, orientační sekce to žene do bahnitýho potoka a kopřiv.
U domina jsme si napřed pěkně zapíchali, než se ukázalo, že lepší než kružítko bude rastr nakreslenej na fólii. Pak Ivoš včas doladil přikládání domin na sebe (tedy cpát rastr ne na tutéž kostku, ale na následující), takže průchod celkem plynulý. Taky pěkná šifra.

Stanoviště 4 – pohádky (? - 17:55)

Kempujeme u kostela a nastává slibovanej teplotní pád. Černý mraky plus ledovej severák jsou výzvou ke striptýzu na svatým místě. Snad jsme nikoho nepohoršili. Mžouráme na šifru, písmo je fakt mikro. Pohádky vidíme hned. Ta o Dařbujánovi, co léčil kapavku Davida Ratha, je sice lákavá, ale držíme se reality. Po pár čárách Ivoš hned vidí římský číslice.

Stanoviště 5 – hadi v mřížce (18:30 – 20:11)

Ochlazení přináší žhavý diskusní témata pro pochod. Zatímco s Fosou probíráme chlapy, naši chlapi vpředu probírají ženský, a to rozhodně z prasáčtější stránky, protože se pubertálně chechtají, když je doženem. Rob jde dohledávat mezi boučky, ojojoj, a my pod černočerným mrakem dumáme, jestli se ukrýt do lesa před lijákem nebo vypadnout z lesa, aby nás nezabila větev ulomená krutou vichřicí. Nepřichází ani jedno, jen Rob se šifrou a další teplotní pád. V 19:00 už máme na sobě skoro všechny hadry a klepem kosu, abysme nemuseli oblíct úplně všechny, a mohli si říkat, že ještě jako něco máme do rezervy (např. pláštěnku).
Luštění je rozvážnější a náročný na spotřebu fólií. Napřed prověříme teorii několika mřížek na sobě. Asi 4 fólie. Pak vystříháme čerchované tvary – napřed z papíru, pak taky z fólie. Nakonec kreslíme čerchované tvary znovu na fólii a otáčíme, teď už s tím správným úmyslem. Než jsme ale začali vyznačovat ty správný písmena, padly ještě další 2 fólie. Hurá, cíl. Paráda; šifry, kde se člověk postupně bez zákysu probíjí k cíli, máme rádi.

Stanoviště 6 – braillova hospoda (20:35 – 21:40)

Hospoda vygraduje naši euforku z pětky. V euforce jsou i přítomní orgové, i když zjevně z jinýho důvodu. Pivo a sele, kdo by odolal? No třeba my, i když s těžkým srdcem. Kofola, polívka a klobása jsou taky gut. Zvlášť v teplým zákoutí na terásce, když venku začne chcát. Z luštění nás občas vytrhuje řev paní hospodský: „Dvákrát póolívkááá!!! Seléé!“ a taky promodralej Zbyšek - zoufalec, co se přišel zeptat, jestli nemáme nějaký hadry, co bysme mu mohli půjčit. To fakt nemáme, snad to naše svědomí unese, když zmrzne ve svý jediný mikince (jak se pozdějc ukázalo, měl ještě goráčovku, stresmen :-)). No a k tý šifře: opět rozvážnej, ale jistej postup, hezky abysme zdlábili polívčičky a klobásky bez žaludečních vředů. Když došlo na brailla, nějak to ne a ne vylézt, bylo jen jasný, že zpráva má 8 znaků. Zkušenej mrk do mapy, jediná možnost – Slunečná. Borci už chtěli jít, ale nám s Fosou se to nezdálo jako dostatečně exaktní vyluštění. Tak pánové že teda prověří, jestli písmenka mají tečku v tý správný poloze. Mají. My na to, že to furt není jistý. Tak nám prověřili ještě druhou tečku a pak třetí tečku, až nás teda udolali a jdeme. Koho tahle teoretická část zajímá víc, zeptejte se Ivoše :-)

Ivo: po hře se ukazuje, že to asi zase až spolehlivý nebylo, těch osmipísmenných řetězců je docela dost. No fakt je ale ten, že žádnej jinej smysluplnej v mapě. Na místa typu "BFLMPSVZ" nechodíme... Ale příště toho asi ověříme raděj víc...

Stanoviště 7 - básnička s osmisměrkou (22:40 – 23:59)

Z hospy razíme po dešti, ale radost ze sucha není na dlouho. První zářez dostaly boty na kilometru mokrou loukou. Komu náhodou nepromokly, následovalo asi 100 m prasení ostružiním. A ty nejodolnější dorazila dohledávka u vrcholu, když začalo zase chcát. Dohledáváme o dost dýl, než je nám milý. Konečně to máme a mastíme kus z kopce, páč hromy blesky v dálce nejsou zrovna lákadlem pro pobyt na vrcholu. V lese o kus níž vztyčujeme bauhaus plachtu a usedáme do zahřívacího kroužku. Luštící soustředění ruší úchylný mouchy, co nalítávají na čelovky jak šílený a nedají se vymlátit, vůbec nechápem, kde se berou. No a k tý šifře: princip jasnej celkem hned, docela jsme se i bavili domýšlením slov z básničky, jen ten mikrofont v osmisměrce, to už byl trochu opruz, zvlášť když si po papíře rozmastíte zblblej hmyz.

Stanoviště 8 – trojúhelníky a kružnice (1:05 – 1:40)

Ivoš klasicky freneticky balí: rozhazuje kolem sebe gumicuky z plachty, nechává je viset na stromech, půlku svých věcí strčí někomu jinýmu (jé, vem mi to, už sem to nestih sbalit). Snad jsme nic neztratili. Razíme mlhou hustou tak, že by se dala krájet listy vrtulí, který pro tu mlhu nejsou ani vidět. Slyšíme jen pravidelný vžummm, vžummm, co je industriálně děsivý. Cedule, která se díky svý poloze 10 cm od cesty v mlze neztratila, nás poučí, že to, co kolem sebe nevidíme, je druhej největší větrnej park v ČR a má celých 9 vrtulí. Šifru vyzvedáváme na úplně nejnevlídnějším místě, fičák, mlha, žádnej strom pro plachtu. Padá rychlý rozhodnutí popojít ještě kilák k lesu. To se ukázalo jako správný. Sotva napínáme plachtu (chybí jeden gumicuk!), začíná chcát. Lebedíme si ve vlastní genialitě. Šifra šla jako po másle, s informovanou podporou celýho týmu Robert parádně zakončil. Nálada opět v euforce.

Stanoviště 9 – barevná osmisměrka (2:10 – 3:10)

Balení zase chaos, teď už ale nezaváhám a posbírám gumicuky po zemi i po stromech. Pak trochu prasení kopřivama a zase hledání vhodnýho lesa na plachtu. Najednou před náma chaloupka. Není perníková, ale vypadá opuštěně, okna na i dveře na petlice, tak se vsocknem do sympatickýho dřevníku. Vydizajnujem polena, aby byl stolek a židličky, a jdem na to. Tahle šifra trochu odolává, barevný věci máme, vyškrtáváme, ale v jedné části pole je podezřele nevyškrtáno, i když do toho brejlíme dost usilovně. Myšlenka na políčko shodné barevně s daným slovem padá od Míly hned na začátku, ale nějak nevíme, co s ní, tak jde na slušnou chvíli k ledu. Asi v půlce luštění se chalupa zatřese, klika cvakla a někdo mává halogenem: „Haló, kdo je tam?“ Ve dveřích stojí hrdinný stařík, za zády trochu nervózní babičku a pod nohama naprosto flegmatickýho jezevčíka, kterej ani neblafne. Omlouváme se jeden přes druhýho, vyzařujem ze všech sil seriózní image, což se kupodivu asi daří, protože staříci povídají, ať si to tu klidně doděláme, že jim to neva. To je ve 3 ráno oceněníhodný názor, tak luštíme dál jenom šeptem. K Mílově myšlence jsme se naštěstí poměrně rychle vrátili, takže šifra padla. Moc nás ale nenadchla, osmisměrka už jedna byla.
Po vyluštění vzorně vracíme polena do původního stavu. Jsme trochu zaskočení, že z šifry vyšlo místo, co není v mapě. Jak budem hledat vysílač v hustý mlze na území 2x2 kilometry, fakt netušíme.

Stanoviště 10 – dvě sudoku

Bozi jsou s náma. 1) Mlha zmizela a objevily se hvězdy. 2) Ve vesnici poblíž Baby potkáváme ve 4 ráno domorodce! Maník s mařkou mají romantickou noc. Hrnem to k nim, maník vypadá dost vyděšeně, pláštěnkový komando je asi postrach zdejších lesů. Když mu položíme nejspíš nejabsurdnější dotaz jeho života, celkem rychle se zkonsoliduje a popíše nám cestu k vysílači. Upřímně, kdyby nám ji nepopsal, tak špaténka. Vysílač, co není v mapě a ještě ani nesvítí, se hledá fakt blbě. Co vedlo orgy k tomuhle výběru místa? Každopádně komu snad ve dřevníku oschly boty, je tu nová louka a obnova vodního sloupce v botách.
Sudoku si napřed berem jakože do města, ale když dorazíme na vyhlídku, líbí se nám tak moc, že zasednem tady. Dneska se z toho nevykecám, sudoku jsou dvě a účastnit se musí každej. Tak si teda střihnu svý první životní sudoku, no chápu, že neluštit sudoku je už dneska v týhle komunitě stejně trapný, jako nečíst plynule brailla. Od řešení očekáváme, že vyjde číslo + barva, a že ta barva by mohl být název ulice (třeba Červená, žejo), takže když máme číslo a barvu, mastíme do města a jsme šťastní (na rozdíl od jiných týmů, jak čtu pozdějc v diskusi).

Turniket

Jsme tu šestí!! (OK, teda sedmí, ale to se dozvíme až po hře z webu). Super, bomba, paráda! Čas máme slušnej, ale ne na flákání. Bleskově zdokumentujem tácek se žrádlem, vyfotíme, zakreslíme, popíšeme, sežereme neskladnýho indiánka a zbytek šupnem do křoví, páč Ivoš je měkkej zdlábit všechno a zároveň málo tvrdej, aby s tím běhal po městě.

Stanoviště 11 – jazyková smrt (5: 20 – konec hry)

Pořád ještě v euforce jdeme k místu, co je v mapě označený šestkou v červeným kolečku. Pěknej výsledek sudoku. První stín pochyb padá, když tu vidíme zjevně dost rozložený Tykadla. Posouváme se kousek dál, kde kempujeme u schodů. První asi ¾ hodiny jsme rozjetí a luštíme jako o život. Písmen je ve všech skupinách 15. Dovolím si poznamenat, že jídel na tácku je taky 15. Ale jejich počáteční písmena neodpovídají písmenům ve skupinách, takže tím to hasne. Dál ale nic neleze a postupně přichází únava a klendra. Zouvám si boty, naboso na karimatce je tepleji než v mokrých botech. Stojím, protože v sedě je mi kosa, ale ve stoje dost hrozí, že sletím, když usnu. Míla už podruhý odchází do turniketu, 14 dní stará šunka udělala svý. V baráku naproti chlap bije ženskou. Slunko nevychází, zvedá se mlha. Kolem 7. se Míla napere živočišným uhlím a ženská odnaproti se jde projít. Ivoš jde též na turniket a vyzvedne i tácek z křoví. Sbíráme saky paky a měníme stanoviště. Pořád nemáme nic, než že písmen je ve všech skupinách 15 a jsou na oblouku. Co je kurňa ten oblouk? Že by tenhle od mostu, kterým právě procházíme? Nálada zcela zoufalá. Podle ankety mezi týmy, co choděj okolo, je to jasná nápadovka. Někdo luštil 20 minut, někdo 5 hodin. No nebudu to protahovat, nápad nepřišel. Ještě jednou jsme změnili stanoviště směrem do kavárny na náměstí, potkali nápodobně zoufalou Bazingu (která i pracovala s názvy jídel, takže to pro ně muselo být fakt k nasrání), v kavárně se nakopli rumem (Robert), čajem (Ivoš a Míla) a kafem, který jinak nepijem (já a Fosa). Pánové provedli frekvenční analýzu písmen a došli k naprosto fascinujícím výsledkům, které nemohly být náhoda (byly), a já brainstormovala, co všechno může být oblouk, od duhy po lochnesku, ale jazyk mě kurňapráce nenapadl. Před polednem se udělal hic, konečně jsme usušili ponožky, oblíkli suchý hadry model tropy a narvali se do busu do Brna, ve kterým jsme se jen zázrakem nepoblili.
Ukrutnou jízdu jsme zajedli v Brně v restaurantu a hurá domů spát. A příště zkusím neztratit všechny šifry, abych o nich taky do reportu mohla něco kloudnýho napsat.

Pod vlivem 0,5 l burčáku sepsala Lucka

Zpět